Dum spiro, spero - 44. A tak to začalo

3. října 2010 v 11:57 |  Dum spiro, spero
Dum spiro, spero - 44. A tak to začalo


Ten týden uběhl rychle jako... Sirius prchající před McGonnagalovou. V překladu uběhl šíleně rychle. K zbláznění rychle... Bolt by měl problémy... (Chápete, né?)
Když jsem se probudila v sobotu ráno... Vlastně, ve dvě odpoledne, spát jsem šla kolem čtyř ráno... No, když jsem se probudila, zjistila jsem, že jsem celou tu dobu spala v botách na podpatcích. (A nalíčená, to už nepočítám...) Když jsem si je sundala, uviděla jsem pár pěkných puchýřků, již zažloutlou modřinu (to když mi May dupla někdy ve středu na nohu) a k tomu úžasné otlačeniny. Tři v jednom, člověk aby za to ještě platil.
Znavená, stále pod vlivem alkoholu (Bože, tolik promile jsem v životě neměla), s kruhama pod očima, zkřivenýma nohama a v šíleně pohodlných šatičkách jsem vyrazila na prohlídku mého šatníku. Bohužel, už jsem měla zabaleno.
"Do prdele..." zachraptěla jsem. Šansony by mi zpívat šly, kdyby z toho někdo náhodou neohluchl.
"Miláčku, zlatíčko, ty nám po ránu ale přímo trylkuješ nadšením!" nakoukla do pokoje rozdrbaná hlavička Lilynčina.
"Neser..."
"Ale ale, jak to se mnou mluvinká?" zasmála se. "Ono se to trošičku napije a už je oheň na střeše..."
"Lily, jestli OKAMŽITĚ nevypadneš z mýho pokoje, budu tě doživotně titulovat Kytka. Myslíš to vážně, Evansová."
"Sorry, ty náfuko," otočila se a odkráčela. Zaslechla jsem, jak se na chodbě rozesmála.
"To není vtipný!" zařvala jsem. Moje uši to nemohly snést, takže jsem radši zmlkla a konečně jsem vytáhla něco nositelnýho. (Já vám neřekla, že ten obleček jsem druhý den ráno slavnostně spálila? Ne? Tak teď to víte.)
Po půl hodině jsem vylezla ven s několika taškama všude možně po mě. Jestli někoho zajímá, proč jsem si je nezmenšila... Tak to taky nechápu. Asi sem hodně blbá.
Sešla jsem dolů, stále kulhající na své ubohé nožičky a zjistila jsem, že Aless netrpělivě poklepává botou na zem, pohlíží na hodinky a ušklíbá se.
"Já už jdu..." zafuněla jsem. "Víš jaký to je, spát v botách na podpatku?"
"Ne, a ani po tom netoužim," povzdechl si unaveně. Taky nevypadal zvlášť vyspale. Ale vždyť šel spát ve tři... přibližně.
"Už máme lepší náladu?" zamrkala na mě Lily. Zvedla jsem jedno obočí a soustrastně jsem se podívala na Jamese, který seděl u stolu a společně s Petrem a Remusem snídali.
"Jimmy, je mi fakt líto, že sis vybral totálního magora..."
"Mě taky..." přikývl, když Lily otevírala pusu, aby mi mohla vynadat. Spokojeně jsem se dívala, jak mu dává do těla.
"Už bysme měli jít..." podíval se na mě Less. Chvíli jsem na něj zírala a nakonec jsem přikývla. Protočila jsem oči - jednou se chovat normálně je prostě neuskutečnitelné.
"Kde je Sirius?"
"Chrápe..." zahučel Remus s úšklebkem. "Dost nahlas."
"Faith!" vrhl se mi kdosi po krku.
"Ehm..." May nebo April? Možná obě.
"Sorry!" odskočila ode mě April. Pak se na mě ještě nalepila May, ale to už se dalo snést. Usmívala jsem se - jinak to nešlo.
"Bye, bye, beautyful..." rozesmála jsem se naplno.
"Bye, magore..." odpověděla mi May.
"Bye, Faith..." zaslechla jsem Lily. Ta se mi taky vrhla kolem krku, takže mě do obličeje flákly vlasy a do nosu její vůňě - už tři roky pořád ta samá.
Po několika minutách stálého opakování, že se setkáme hned, jak to bude možný, jsme se od sebe odlepily. Naposledy jsem se podívala ke schodům, jestli se NĚKDO neuráčil probudit, ale zjevně ne.
"Půjdeme?" přímo jsem slyšela, jak je Aless naštvaný, že ho zdržuju. Přikývla jsem a vklouzla mu rukou do dlaně.
"Letíme..." když nás oba přemisťoval, naposledy jsem se po všech podívala. Bye...

Objevili jsme se před onou bránou. Tentokrát ale byl areál hned za ní, žádný les, nic. Divný.
"Ha! Tady jsi!" za branou poskočila nějaká osoba... Ehm, vlastně Chloe. No, trochu sklerózy se hodí vždycky.
"No jo, ona se ještě tři hodiny loučila..." zahučel Aless.
"Ty mluvíš anglicky!"
"Nádhera. Jak objevné..." vešel dovnitř, neotočil se a odkráčel pryč. Protočila jsem oči, jen JEDNOU by se mohl chovat slušně. Jednou!
"To je ještě horší než ten Magnus nebo jak se jmenuje... Je to dán. Je děsnej! Studenej čumák, hrůza. Zase naopak, Joshua, to je takovej magor, až to není slušný..." rozesmála se. Ze zvyku jsem přikyvovala - vypadá to, že mi bude stačit to, co obvykle provádím... co jsem prováděla s Lily. "Je tu ještě jedna angličanka, jmenuje se Elizabet, je taková... No, ujde, jenom je hrozně pěkná. Člověk se vedle ní stydí. Pak je tu skupina lidí, co se chovaj jak generální volové. Ani neřeknou jméno. Ještě Lea, ta francouzka. Je nějaká divná, nos nahoru, znáš to..." Ty jo, ta mele ještě HŮŘ než Lily když má kecavou. "A Sergej s Danielem! Ti jsou vážně pěkní. To slintáš... Jo, Ewa je hrozně fajn. A chytrá, až to bolí, to není člověk, ale encyklopedie! No, dorazili jste jako poslední... Jo, je nás už jenom devatenáct, protože jeden sem nechtěl jít bo co. Jo, bydlíme tamhle..." zvedla pohled a zasekla se. "Vlastně, bydlíme tady."
Rozesmála jsem se. "Já vím. Už jsem se tady zabydlela..."
"A jo, vlastně!" připlácla si ruku přes pusu. Zase jsem se rozchechtala. To je vážně blbec...
Vešly jsme dovnitř. Pokoj se naprosto změnil. Vypadalo to v něm jako po výbuchu atomovky - všude poházené i létající věci, všechny dveře dokořán, uprostřed seděla ta nejhezčí holka na světě (klaňte se své Miss World), vypadalo, že vše diriguje. V ruce měla hůlku a s kouzelným úsměvem se vše snažila uklidit. Po pravdě, šlo jí to. Když jsme vešly, vzhlédla a ještě víc roztáhla úsměv.
"Ahoj, ty budeš Faith, že jo?" zavřela jsem oči a přikývla. Bože. "Já jsem Liz... Učili mě rodiče a... různý lidi... takže sme se ještě nesetkaly."
"V Bradavicích by tě..." už jsem málem chtěla říct udupali/sežrali/usouložili k smrti kluci (možná i nějaké holky, člověk nikdy neví, že?), ale radši jsem se opravila dřív, než na to mohla přijít. "... určitě všichni vřele přijali..."
"No, já sem tam hrozně chtěla... Ale naši měli nějakou krizi nebo co... Zjevně si mysleli, že škola škodí zdraví."
"To teda jo..." vehementně jsem přikyvovala. "Vlastně, rodiče víc..."
"Fajn..." posadila jsem se na svou postel a vzhlédla jsem ke Chloe.
"Ostatní jsou taky v pokojích nebo někde jinde?"
"Nevím, možná by mohli být i v tý jídelně..." tu mají naprosto všichni společnou - první i druhý ročník, i občas nějaký kurzy navíc.
"Tak půjdeme tam, ne?" pousmála jsem se.
"Jasně..." Chloe už vyrážela ven, já jsem se ještě obrátila na Elizabeth.
"Nepůjdeš s náma?" Ona se na mě podívala a na chvíli zaváhala. Pak přikývla a zvedla se. Znovu mě obdařila tím nádherným, neuvěřitelně symetrickým úsměvem.
Jídelna nebyla tak úplně typická, teda pro mě - rozhodně tu nebyly dlouhé stoly. Bylo tu spíš několik větších i menších stolků, pro dva až cca osm lidí. U třech takových středních sedělo několik lidí našeho stáří. Viděla jsem Alesse, ale i Sergeje, toho jeho kamaráda - Daniela, který držel okolo pasu tu polku... No... Ewu. Bylo jich tam docela dost, i Lea a Joshua. Trochu dál od ostatních seděl bledý kluk, asi ten Magnus, pak ještě další dva, kteří se bavili jen spolu.
"Čau," pozdravila jsem. "Máte tu volnej flek? Plus další dva?"
"Jasně..." ušklíbl se Joshua. Rukou obtáhl celou jídelnu. "Sežeňte si židle a zbytek snad vysvětlovat nemusim..." protočila jsem oči.
"Tomu se říká slušnost."
"Super, další nové slovo..." uchechtla jsem se. Je to vůl. Ale fajn vůl.


Povídku napsala Lily of the valley a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.