Dum spiro, spero - 42. Já magor, ty magor, on... U Merlina.

3. října 2010 v 11:54 |  Dum spiro, spero
Dum spiro, spero - 42. Já magor, ty magor, on... U Merlina.


Čau, Faith!
Víš, ono to tak nějak nepůjde - my jsme totiž na "dovolený". Původně to mělo být spíš jenom pro dva, ale znáš kluky - ti se vetřou všude. A kam ne oni, tak tam May s April... No, takže si užíváme v Itálii, ale v sedmi... Jsme poblíž Neapole, v čistě kouzelnický vesničce... Je to tu prostě kouzelný... Vrátíme se až na konci prázdnin, ale jestli bys nás chtěla navštívit, tak jeden člověk navíc je naprosto únosný. Víš, kolik toho ti blbečci sežerou za den?
Mám tě prý pozdravovat. James říká, že máš URČITĚ přijet, že... Uhm, on mi vzal brk!
Zakázal mi psát, co řekl. Je to psychicky narušený jedinec. Sirius dělá, že mu seš volná. Petr už zase žere... Pardon, papinká naši večeři... Remus tvrdí, že ho Aquila asi zabije... May a April tě ještě jednou pozdravují. Já ostatně taky...
No jo, tak už musim končit, Sirius je naštvanej.
Měj se...

Mimoděk jsem se usmívala, protože jsem si to dokázala přesně představit. A já tam pojedu! Jo.
"Jedu do Itálie," stále s úsměvem jsem zvedla hlavu a zároveň jsem začala skládat dopis. Alessander na mě hleděl mírně nechápavě.
"Kamarádi tam jsou a já jsem se nestihla rozloučit," přešla jsem znovu k lavičce a pustila jsem Aquilu. Dopis jsem si zastrčila do kapsy a znovu jsem se usmála.
"Aha..." on se neusmívá! Zrada!
"Jedeš se mnou," oznámila jsem mu.
"Cože?" vzhlédl, mračil se, ale ne špatně...
"Slyšel jsi - bez tebe bych s sebou švihla na první túře..."
"Túře?" skoro zavrčel. "Neujdeš sama ani čtyři kilometry..."
"A proto jedeš se mnou," ušklíbla jsem se. Naklonil hlavu na stranu - nachytala jsem ho!
"V životě jsem v Itálii nebyl."
"No, holt všechno je někdy poprvý..."
"A fakt na to nemám náladu..."
"Tak si ji udělej... Rozptýlí tě to, bude to sranda, přestaň se tak tvářit!" při "bude to sranda" totiž přímo protáhl obličej.
"To je manipulace..." povzdechl si. Vycítila jsem, že se s tím smiřuje.
"Výborně!"

XxX

Sbalila jsem si těch pár věcí, co jsem měla. Aquilu jsem tu nechala, Feu je momentálně někde pryč a zbytek není moc důležitej. Když jsem ale zjistila, že mám jenom pár starých kousků oblečení, rozhodla jsem se, že nejdřív vyrazím nakupovat. A když jsem potom zjistila, že Aless je na tom hůř, bylo jasné, že tam půjdeme oba. Tam - neurčitý výraz pro přibližně deset obchodů.
No, nakonec jsme vyrazili do Itálie se starým oblečením, já pevně rozhodnuta, že tam toho koupíme hodně, on pevně rozhodnut, že při nejbližší příležitosti zdrhne. Ostatně, konečně se přestal chovat jako úplnej pitomec. Teď je jenom poloviční. No... tříčtvrteční.
Narazili jsme na jedno velké obchodní středisko. Okamžitě jsme do něj vlezli. Zahučela jsem hned do prvního obchodu. Je zvláštní, jak mi něco takovýho mohlo chybět.
"Zkus si tohle..." ukázala jsem na hromadu triček a dvoje jeansy. "Prosím," dodala jsem po pěti vteřinách velmi naštvaného ticha. (Neznáte? Máte štěstí.)
"Když si vyzkoušíš tohle..." ukázal mi pár miniaturních věciček, které držel v jedné ruce a k tomu černé vysoké kozačky.

"Ani náhodou," zavrtěla jsem hlavou.
"Nápodobně..." ušklíbl se.
"Ale ne..." zaúpěla jsem. Nakonec jsem se podvolila (je to jenom na půl minuty... Ale ten trapas!), navlékla jsem to na sebe a bez pohledu do zrcadla jsem vykráčela ven. "Stačí?"
"Wow," zahučel. Naštvaně jsem se na něj podívala.
"Úchyle."
"Fakt ti to jde..." zasmál se. "Hele... Já si koupím všechno, na co mi ukážeš... Když ty si koupíš tohle. A naprosto všechno, přísahám, když si to na sebe dneska - hned teď - vezmeš."
"To nejde!" ale ta možnost. Ach Bože... "Vždyť to je úplně směšný!" ukázala jsem na bílý vršek, nahé břicho a minisukni. "A k tomu maj v sadě tanga," dodala jsem. Less se naprosto nekontrolovaně rozesmál.
"Prosím! Přísahám, všechno!"
"Ne... Ne, u Merlina, k tomu mě nedonutíš!"
"Ale, prosím..."
Po několika narážkách na moji zbabělost jsem uzavřela sázku. Já jsem neuvěřitelnej debil... Slíbila jsem, že to na sobě budu mít celý dnešek - až do devíti večer. On mi pak na oplátku splní cokoliv.
Necítila jsem se zrovna nejpříjemněji, když jsem kráčela po ulici v nijakém oblečení, ale utěšovala jsem se představou, co bude muset udělat. Každej italskej úchyl na mě civěl, dokonce i pískali. A na kozačkách s devíticentimetrovým podpatkem se člověk taky necítí pohodlně.
"Kadeřník!" zvolal nadšeně Alessander. Okamžitě zahnul do úzké uličky a vešel do mini krámku. Naprosto pohodovou italštinou se začal bavit s jedinou ženskou, co tu byla.
"Ne!" protestovala jsem. Ale... napůl jsem to chtěla... Docela se mi to začalo líbit.
Po dvou hodinách jsem vyšla ven. Vypadala jsem vážně dost hloupě... Ale aspoň už začali vycházet lidi, který měli podobný oblečení - teda, ne zase tak moc odvážný, ale... No, trochu jsem začala zapadat.
Slunce zapadalo, já byla úplně mrtvá a nakonec jsem se doplazila na nějaký houpačky.
"Nechceš zmrzlinu?" zeptal se mě starostlivě Less. Věděl, že mě to musí bolet, ale už konečně věděl, že mě štve, když ze mě dělá nějakýho mrzáka.
"Jo, klidně..." pak jsem mu popsala, jakou chci (nakonec se z toho vyklubal pohár), a když odešel, konečně jsem mohla uvolnit ten nic-mě-nebolí výraz. Opřela jsem se o řetěz, na kterém visela dětská houpačka a zavřela jsem oči. Začala jsem klidně oddechovat a skoro se mi chtělo usnout. Pak jsem zaslechla kroky. Okamžitě jsem se narovnala a přejela jsem pohledem skupinku lidí, která šla okolo. Jedna se na mě otočila a ztuhla.
"Faith! Můj Bože, co tu děláš?" vrhla se ke mně Lily. Opatrně jsem ji objala a zamrkala jsem, když mě natlačila nohu k zemi.
"Psala jsi, ať se tu ukážu..." zamumlala jsem.
"Ahoj," usmál se na mě Remus, May a April. Petr se zvědavě podíval na Siriuse, ten sklopil pohled k zemi. James si povzdechl.
"Zdravím!" ušklíbla jsem se. "Nečekala jsem, že vás tu objevím... Vlastně, nevím, jak bych k vám trefila. Asi bych se zeptala na ulici, jestli neví, kde je kouzelnická vesnice..." kousla jsem se do rtu. Chovám se jako pitomec. Zahlédla jsem za nimi Alessandera. Právě přišel a tiše nás pozoroval. Držel v ruce jednu zmrzlinu a jeden obrovský pohár. Mávla jsem na něj.
"Sem s ní!" všichni se okamžitě otočili na něj.
"Dlužíš mi polovinu mýho majetku, stálo to asi jako to tvoje oblečení..." Hmmm... Já už na to zapomněla. Říkala jsem si, proč na mě tak civí. Podívala jsem se na hodinky.
"Ha! Já to splnila! Je děvět sedm!" rozesmála jsem se. "Dej mi něco z těch věcí..." ukázala jsem na něj, respektive na jeho kapsu, ve které se skrýval celý náš nákup.
"Nedám..." zvedl obočí. "Fakt ti to sluší..." Přešel ke mně a podal mi ten pohár.
"Wow..." spokojeně jsem se usmála. "Naval oblečení, nebo tě zavraždím..." Hups... JÁ jsem NEKONEČNEJ blbej DEBIL!!! Magor. Kretén... Less přivřel oči a neodpovídal.
"My se vracíme, byli jsme se podívat po městě..." zamumlala Lily. Nějak to vycítila... Jak to dělá? "Můžete jít s náma..."
"Hups, já jsem vás nepředstavila... Tohle je Alessander, tohle Lily..." postupně jsem vyjmenovala všechny. Opatrně jsem se podržela řetězu a vstala. Less se ke mně přiblížil, stále s tím neprostupným výrazem. "Ne, to je dobrý," mávla jsem rukou. Noha mě bolela jako čert, ale cítila bych se jenom trapně, kdyby mi měl pomáhat.
"Nekecej," povzdechl si a přistoupil ještě blíž. Vzal mě kolem boku a nechal mě na něj přenášet váhu.
"Vážně nemusíš..." zaprotestovala jsem ještě jednou. Bylo to ale dost příjemné. Ušli jsme asi padesát metrů, když jsem se od něj konečně odpoutala. Už jsem si ji trochu rozchodila.
"Jakej byl závěr roku?" zeptala jsem se, když nikdo nic neříkal.
"Fajn..." ušklíbla se May. "Jenom Brumbál měl proslov jenom k našemu ročníku, jak to bude složitý v normálním životě, a tak. Stejně jde většina z nás na další školu."
"A jinak? Byla nějaká pařba?"
"Ještě teď ji dospáváme..." zasmála se Lily.
"Ach jo... proč musim mít zrovna já tu smůlu..." Protočila jsem oči. Jsem vážně dost blbá. Nejdřív Aless, teď James, příště můžu naštvat klidně Siriuse.
"Tamhle máme přenášedlo," mávla Lily rukou k úzké, prastaré budově. Jako naschvál jsem zrovna v tu chvíli špatně našlápla a letěla jsem dolů. Zachytily mě tři páry rukou. Stiskla jsem zuby, když mě jedna chytila za levou ruku.
"Promiň..." Less mě okamžitě pustil.
"Je mi to tak líto..." zaúpěl James.
"Jsi v pořádku?" Sirius.
Nádech - výdech. Klid... Kliiid...
"Jo. Jsem naprosto v pořádku. Můžete mě všichni pustit. Nic mi není. To ty dementní kozačky. A NIKDO se neomlouvejte." procedila jsem skrz zuby.
"Uklidni se," zašeptal mi do ucha Alessander. "Byl to blbej nápad. A pokud dovolíš, nechci, aby ses tady složila..." málem jsem padala únavou, ale to, co udělal, mě totálně probudilo. Trochu se sklonil a najednou jsem byla v jeho náručí. Polkla jsem. Jaj... Stiskla jsem rty. Mlčela jsem, protože se mi to líbilo. Zatraceně.


Povídku napsala Lily of the valley a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.