Povídka Pod rouškou minulosti - 25. kapitola

15. září 2010 v 16:21 |  Pod rouškou minulosti
Pod rouškou minulosti
25.díl
To, co následovalo...

Když Amy Potterová-Raddleová padla k zemi mrtvá, nikdo nejprve nevydal ani hlásku. Pak se sálem rozlehl pochvalný křik, potlesk a nadšené burácení. Jen jeden Smrtijed uvnitř křičel. Severus Snape. Po tváři mu stekla slza, po ní další. Byl rád, že má smrtijedskou masku. Jeho obličej byl stažen do bolestné grimasy a on cítil beznaděj.
Byla to jeho dcera... je mrtvá... Amy je mrtvá... MRTVÁ! Měl chuť křičet, plakat, zabít. Zabít jeho. Voldemorta.
Ten nyní stál nad mrtvým tělem své dcery, na tváři mu hrál pohrdavý úšklebek. Jedním mávnutím ruky si zjednal ticho.
,,Mýlil jsem se. Nejsi nic než odpad, Amy. Nikdy bys mi nemohla ublížit. A teď, teď jsi mrtvá. Jako tvoje ubohá matka," nepromlouval k publiku, jako spíš sám k sobě. Následně propukl v chladný, hlasitý smích. Postupně se přidávali další Smrtijedi. Opět začali tleskat. Severus obrnil svou mysl na maximum a zvedl ruce k jako by pochvalnému gestu.
Voldemortův smích utichl. ,,Odkliďte tu špínu," odfrkl si a kopl do těla. Než se stačil oněměný Severus postavit, k Amy přešli dva obrovští Smrtijedi, namířili na Amy hůlkou, uklonili se a s jejím tělem, vznášející se před nimi, odešli ze síně, aby ji mohli hodit do Temže.
Severus nyní už neměl dech. Nemohl ani pohřbít její tělo. Bylo mu ze sebe zle. Pak si vzpomněl na její poslední slova. Chtěla, aby se přidal na správnou stranu, chtěla to. A on se v tu chvíli rozhodl. Udělá, co si přála. Její poslední přání bude splněno, i kdyby ho to mělo stát život.
Byl na jarních prázdninách, ale zítra se vrací do školy, do Bradavic. To byl taky důvod, proč je hned po tom Voldemort propustil.
Proplétal se chodbami hradu Toma Raddlea, černý plášť Smrtijeda za ním vlál. Najednou se zarazil, ale následně hned pokračoval. Nemůže čekat do zítřka. Už ne, musí jít za Albusem Brumbálem dneska, dokud ještě nikdo není ve škole. S touto myšlenkou se přemístil domů, kde se převlékl a hned potom do ulic vesnice Prasinky.
Do tváře ho udeřil silný poryv větru. Nedbal na to. Rychlou chůzí přešel vzdálenost mezi vesnicí a Bradavicemi. Prošel branou, a bez náznaku bloudění pospíchal spletitými chodbami hradu. Zastavil se těsně před chrličem. Najednou si nebyl jistý, jestli je tohle dobré řešení.
Na mysli mu vytanul obrázek Amy. Zubožené, špinavé, ale odhodlané černovlásky. Její oči, její slova. S tím se rozhodl. Opět ho něco zadrželo. Neznal heslo.
,,Kruci," zaklel a pěstí bouchl do chrliče.
,,Myslel jsem, že škola začíná až zítra," ozval se za ním neutrální hlas. Severus se otočil a s kamenným výrazem pohlédl na ředitele. Ten se zarazil.
,,Půjdeme dovnitř, ano? Čokoládové žabky." Severus ani neměl sílu se tomu heslu pohrdavě zasmát. V tichosti vešel do ředitelny, bez dovolení se posadil a setrval, dokud to samé neudělal i Brumbál.
,,Co se stalo?" zeptal se ho muž s pomněnkovýma očima.
,,Je mrtvá," oznámil.
,,Můžete to upřesnit?" řekl ledově ředitel.
,,Amy Potterová-Raddleová je mrtvá," zopakoval Severus a musel se hodně přemáhat, aby se mu ani jednou nezachvěl hlas.
Jakoby bradavickému řediteli došla slova. Němě hleděl na sedmnáctiletého chlapce před ním a přemýšlel. Amy se ztratila před měsícem. Dlouhých třicet dní ji hledali. Fénixův řád, Ministerstvo a i on sám. Pak si všiml ještě něčeho.
,,Raddleová?" Severus sebou trhnul, když mu přerušil proud myšlenek.
,,Pán zla říkal Amy dcero. Její poslední přání bylo, abych vám pomáhal. Udělám to," řekl vážně.
,,Jsi Smrtijed?" otázal se ho Brumbál.
Přikývl.
,,Nevím, jestli lžeš, Severusi. Budeš muset vypovídat a to pod vlivem veritaséra." Tohle se Snapeovi nelíbilo, ale dělal to pro ni. Opět přikývl.
,,Mohl bych vás o něco požádat?" promluvil po chvíli ticha Severus. Brumbál zvedl hlavu.
,,Ano?"
,,Netahejte do toho Ministerstvo."
,,Přijdete si sem, řeknete mi o smrti studentky, nabízíte pomoc a ještě po mně žádáte něco na oplátku," řekl Albus a v jeho hlase nebylo znát nic než led.
,,Nedělám to pro sebe, jestli mě zatknout za smrtijedství, nebudete mít u Pána zla špeha, zbude vám jen mrtvá studentka," odfrkl si a vstal. ,,Pokud odmítáte, nemá cenu vás déle přesvědčovat." Pokud byl ředitel Bradavic překvapen jeho chováním, nedal to nijak najevo.
,,Jsme tedy dohodnuti," shrnul celý rozhovor Brumbál. ,,O víkendu budete vypovídat pod veritasérem před její rodinou a mnou."
,,O její rodině nepadlo ani jedno slovo," zavrčel Severus.
,,Chcete snad vzít svůj návrh zpět, Severusi?" optal se Brumbál mrazivě. Snape měl dokonce jednu chvíli pocit, jako by se v místnosti ochladilo a kolem ředitele vystupovala neviditelná aura moci.
,,Ne," odpověděl chladně. ,,Ať si při tom její rodina klidně je."
***
James Potter zaraženě zůstal stát ve dveřích a tak znemožnil vstoupit i Siriusovi a Lily, kteří ho doprovázeli. To, že je jeho sestra mrtvá nevěděl, byli pouze zavoláni do ředitelny. Myslel si, že jí našli, že konečně zjistili, kdo ji unesl a kam. Místo toho však našel v ředitelně jen toho, kdo jí normálně obývá a Severuse Snapea.
,,Co tady chceš?" vyštěkl na něj.
Severus neodpověděl, jen se pohrdavě ušklíbl.
,,Sedněte si, prosím," vyzval je všechny Brumbál a vyčaroval tři křesla. Jakmile Severuse spatřil Sirius, strnul víc než James, ale nic neříkal. Lily ho váhavě pozdravila.
,,Pan Snape je tu proto, Jamesi, že jsem ho pozval," vysvětlil ředitel. ,,Nedávno se doslechl zprávy o Amy."
,,Co jí je? Už ji našli?" vyhrkl James.
,,Ne, její tělo se nenašlo a myslím, že ani nenajde, Jamesi. Je mrtvá." Po tomhle prohlášení se v ředitelně rozprostřelo ticho. Nikdo nic neříkal. Tento klid však porušila židle, která s rachotem dopadla na zem, když se Sirius prudce zvedl a přešel ke Snapeovi, aby ho vzal pod krkem.
,,Kdo ji zabil?" zasípal na něj.
,,Kdo myslíš, Blacku," odvětil naprosto klidně Snape a nepřestával se mu zabodávat do očí.
,,Pánové," vytrhl je z měření očí Brumbál. ,,Severus přišel, aby nám řekl, jak se to všechno stalo…"
,,Jak mu máme věřit? Je to Smrtijed, lže jako když tiskne!" zvolal pobouřeně James. Přitom ale stále hladil po vlasech Lily, která mu neutišitelně vzlykala v náručí.
,,Pane Snape bude vypovídat pod vlivem veritaséra," obeznámil je s faktem klidně Brumbál.
,,Cože ses tak najednou rozhodl změnit strany?" zavrčel Sirius, který byl stále kousek od něj.
,,Protože to bylo její poslední přání," oplatil mu stejnou mincí Severus. Siriusovi ztvrdly všechny rysy ve tváři.
,,Ty parchante!" zařval.
,,Siriusi Blacku!" napomenul ho zvýšeným hlasem Brumbál a postavil se. Zmíněný ho neochotně pustil ze svého sevření.
,,Dobře, můžeme tedy přejít k věci. Severus bude odpovídat na naše otázky. Prosím." Ukázal Severusovi na křeslo. Ten k němu s kamenným výrazem přešel a sedl si. Brumbál z kapsy hábitu vytáhl drobnou lahvičku s průzračným lektvarem a on to na jeden lok vypil.
,,Jak se jmenujete?" otázal se Brumbál.
,,Severus Tobias Snape," odpověděl zastřeným hlasem.
,,Jak zemřela Amy?" přerušil Brumbála James.
,,Voldemort ji zabil."
,,Jamesi," položil mu ruku na rameno Brumbál. ,,Budu se ptát já, ano?" Neochotně přikývl.
,,Kde byla celou tu dobu?"
,,Voldemort ji měl u sebe ve sklepení."
,,Věděl jsi o ní dřív, než tehdy, kdy jsi za mnou přišel?"
,,Ne."
,,Zradíš nás, pokud ti uvěříme?" Při téhle otázce se na Sveruse Snapea pod vlivem veritaséra upřely všechny pohledy v místnosti.
,,Ne," hlesl. ,,Amy by si to nepřála," dodal pak. Víc Brumbál nepotřeboval vědět. Veritasérum přestalo působit. Když se Snape rozhlédl po okolí, setkal se s mnoha pohledy. Nevěřícným, plným nedůvěry, bolesti. Potom, co se však střetl se smaragdovýma očima Lily Evansové, uviděl i něco víc. Vděčnost.
,,Chci vidět, jak zemřela," prohlásil do ticha Sirius.
,,Nebudu na potkání ukazovat svoje myšlenky, Blacku," zavrčel Snape.
,,Taky to chci vidět," přidal se James a pohledem vyhledal Brumbála. Ten nereagoval.
,,Severusi…" To promluvila tichým hlasem Lily. ,,Prosím, chci to taky vidět."
,,Lily… to není nic, co bys měla vidět," odvětil Severus.
,,Prosím," hlesla Lily. Neměla sílu se už hádat. Černé oči vyhledaly pomněnkové. Albus Brumbál přikývl a otevřel skříňku, kde měl uloženou myslánku.
,,Umíte to, Severusi?" zeptal se pro jistotu.
,,Ano," odsekl ledově a přešel ke kamenné misce. Snažil se, aby se mu ruka, kterou držel hůlku nechvěla. Marně. Po chvíli čekání spatřili, jak pomocí hůlky z hlavy vytahuje jemné, stříbrné vlákno a pokládá ho do myslánky.
,,Prosím," vyzval je chladně.
,,Až po vás," ukázal Brumbál na myslánku. ,,Stačí se dotknout hladiny." Všichni tři postupně spadli po hlavě do misky.
,,Neumím vybírat jen něco ze svých vzpomínek, pane, je tam vše, co jsem viděl," oznámil Snape Brumbálovi.
,,Nemělo by cenu jim něco tajit," přikývl smutně bradavický ředitel a následoval ty tři.
Hned, jak se objevil v temné místnosti, poznal, že v tomhle měl poslechnout Severuse. To, co se jim naskytlo na pohled způsobovalo minimálně noční můry.
Viděl tváře svých žáků, jak s hrůzou hledí na svou spolužačku - sestru - přítelkyni. Jak Lily nezvladatelně vzlyká a odmítá se dívat do konce. Jak James odvrací hlavu potom, co jí Voldemort řekl dcero a co zahlédl jizvy na jejích zádech.
Jen Sirius vydržel skoro do konce. Pozoroval Amy, která jakmile pohlédla Snapeovým směrem, nabyla nepochopitelnou energii a zvedla se k poslednímu odporu, který se jí stal osudným. Když pohlédl na kletbu, jenž jí udeřila do prsou, už nemohl dál. Svezl se na kolena a kolíbal se ze strany na stranu jako blázen, který zrovna prožívá šok. Brumbál je jedním mávnutím hůlkou dostal ven, další děj už vidět nemuseli.
Vylezli z myslánky za deset minut. Severus seděl na křesle a trpělivě čekal. Tušil, v jakém stavu se vrátí. A jakmile se objevili, věděl, že se nemýlil.
,,Severusi, došel byste prosím k madame Pomfreyové pro uklidňující lektvary?" požádal ho Brumbál. Ten beze slova vstal a odešel z ředitelny.
,,M-mohl ji zachránit," vyrážel ze sebe James a snažil se zabránit vzlykům, deroucím se na povrch.
,,Nemohl, Jamesi, víš to," řekl jemně Brumbál. ,,Lord Voldemort by je zabil oba."
,,Není to Jamesova sestra. Tak proto se tehdy tak chovala. Ona to věděla!" přemýšlel nahlas Sirius.
,,Severus řekl, že nevěděla, kdo je její pravý otec. Znala jen svou matku."
,,Proč nám ale nic neřekla?" vyjekl zvýšeným hlasem James.
,,Ty by ses tím chlubil? Už po tom, co zemřeli vaši rodiče měla výčitky," ozvalo se ode dveří. Snape se vrátil v obdivuhodném čase, s sebou tři lahvičky uklidňujícího lektvaru. Položil je na ředitelův stůl a vzdálil se ke dveřím.
,,Myslíš si, že jsi ji znal víc než my?" pohrdavě se ušklíbl Sirius.
,,Ne, ale v některých věcech jsem měl větší přehled."
,,Snad jsi jí nepomáhal," pronesl ironicky James.
,,Pomáhal," odpověděl ledabyle. ,,Mohu už jít, pane řediteli?" otázal se Brumbála.
,,Ano, Severusi, můžete," svolil.
Hned co zaklaply dveře od ředitelny, James Potter vykřikl. ,,Proč?" To byl poslední zvuk, co Severus slyšel, než odešel na svou kolej hrát předem prohranou hru, kterou před několika minutami rozehrál.
***
Za několik dní následoval pohřeb. James Potter poprosil Brumbála, jestli by mohla být pochována na stejném místě jako Potterovi. Ředitel svolil a 1. února proběhl pohřeb. Byli tam jen James, Sirius, Lily, Remus a Brumbál a několik příbuzných.
Tak vedle hrobu Potterových přibyl jeden památník z bílého mramoru. Její tělo se nenašlo ani po týdnu pátrání, nemělo cenu hledat dál.
Když všichni příbuzní odešli, James, Lily, Remus a Sirius osaměli. Choulili se k sobě jako zvířátka bez úkrytu a nehnutě pozorovali bílý kámen před sebou. Stáli tam tři hodiny, bez jediného pohybu.
Začalo pršet. Dešťové kapky dopadaly na hlavu tří bradavických studentů, kteří plakaly nad smrtí Amy.
Z jejich rozloučení je vytrhl až Albus Brumbál. Ten celou dobu hleděl na čtveřici. Opět se přesvědčil o kouzlu lásky. Kdyby ji mezi sebou neměli, nezvládli by to. Ačkoliv to byla jen pramalá útěcha.
Natáhl k nim ruku s dřevěnou hrací skříňkou, sloužící jako přenášedlo. Postupně, jeden po druhém na něj položili ukazovák a když přišel čas, všech pět v mžiku zmizelo.
Nikdo z nich si nevšiml temné postavy v černém plášti, která byla ukrytá ve stínu stromu a pozorovala celý ceremoniál od začátku až do konce. Nyní, když byli všichni do jednoho pryč, vystoupila ze stínu a přešla k čerstvému hrobu. S kamennou tváří pohlédl na jméno vytesané v mramoru.

Amy Potterová
(3. 8 1989 - 23. 1. 2007)
Poslední nepřítel, který bude zničen, je smrt…

Severus Snape se musel pohrdavě uchechtnout. Tak to vidíš, Amy, co ti dal ten stařec vytesat na náhrobek. A ty jsi ji porazila. Přijala jsi svou smrt a přesto jsi nepřežila. Takhle to nemělo dopadnout.
Překvapuje mne, že ti tam nenapsali Amy Potterová - Raddleová. Zabývají se takovými formalitami. Tobě to je stejně jedno. Opustila jsi tento svět. Kdo ví, co teď bude následovat. Voldemort se zmocní kouzelnického světa. Všude bude hlad, zabíjení, smrt.
Pamatuješ, jak jsme si v jedenácti říkali, že nikomu nedovolíme, aby nám ten svět zničil? Jak bláhoví jsme tenkrát byli. Jak naivní. A teď… teď jsi mrtvá a já přežil. Mělo by to být naopak. To já měl zemřít.
To já tě vlastně do toho všeho dostal a vidíš, já žiju a ty jsi kdo ví kde.
Ale já splním, co jsem slíbil, Amy, i kdyby mě to mělo stát život. Slibuji…
S tím k mramoru spadla bílá růže. Jediná památka po Severusi Snapeovi. Ten ani nečekal, až se ozve tiché zašustění, znamenající její konec pádu a s tichým PUF se přemístil pryč.

Povídku napsala Maya99 a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.