Povídka Pod rouškou minulosti - 14. kapitola

1. září 2010 v 10:48 |  Pod rouškou minulosti
Pod rouškou minulosti
14.díl
První sníh


Další dny jsem se cítila uvolněně. Rozhovor se Siriusem Blackem mi pomohl víc, než jsem čekala. Pomalu, ale jistě jsem se začala navracet do starých kolejí. Nikdo z nás dvou nedal vůbec najevo, že jsme se spolu bavili, a za to jsem byla vděčná. Nemám ráda, když celé Bradavice rozebírají pocity jednoho určité člověka, tentokrát bych to byla asi já, a pak se na tebe koukají tak lítostivě nebo závistivě, že se mi z toho dělá špatně.
Dneska jsme měli jít do Prasinek. S Lily jsme si oblékly teplé bundy, šálu a čepice a vyrazily jsme. Nela s Nataly zase někde vězely, asi se svýma klukama. Od tý doby, co Nela chodí s Dianem z Havraspáru a Nataly s nějakým klukem z Mrzimoru, se s námi nebaví o ničem jiném, než o tom, jak jsou ti kluci úžasní, co všechno umí a co celej den dělali. Ještě štěstí, že se mnou Lily sdílí bezpečnostní názor: Vypař se, protoč oči v sloup, ale hlavně se nezapojuj do hovoru.
Venku bylo tak 5 stupňů. Na to, že byl teprve listopad, bylo dost chladno. Pokrčila jsem rameny a vydala se za Lily, která už čekala u hlavní brány. Zabrány do hovoru jsme došly před Prasinky. Začalo sněžit. Na hlavu nám dopadaly tisíce krystalků sněhu. Zaplétaly se do vlasů, které nám vyčuhovaly zpod čepice a zdobily je jako stříbrné třpytky do vlasů. Vesele jsem se zatočila. Sníh padal ve velkých chuchvalcích, za chvíli už byla na zemi několika centimetrová vrstva.
Nenápadně jsem uplácala sněhovou kouli a mrskla ji po Lily. Polekaně vykřikla, ale pak, na mě až moc duchapřítomně, mi to vrátila i s úroky.
,,Ty seš ale!" zakroutila jsem hlavou, když mě dopadla přímo mezi oči a tam se koule vesele rozplácla. Lily mi smíchem ani nebyla schopná odpovědět. Svalila se do sněhu a plácala se do kolen.
,,Jako malá," povzdechla jsem si. ,,Prosím tě už pojď nebo tam nedojdeme a pal-" Nestihla jsem to doříct, neboť mě trefila další sněhová koule přímo tam, kam ta první. Nakvašeně jsem se otočila k řadě stromů, kde se poddával brácha stejnému chování jako Lily.
,,Trefa, Amy!" zvolal a ukryl se za strom, protože na místo, kde předtím stál dopadla moje čerstvě uplácaná koule.
,,To nebylo hezký!" zakřičel se smíchem. Nejspíš ho hrozně pobavilo, že jsem se netrefila. Ale jen si to zkuste, trefit se do hlavy, která je sice velká jak meloun, ale je za stromem a ten je asi deset metrů daleko.
,,Jdi se bodnout!"
,,Tak mi sem zavolej Evansovou!" zařval zpátky. Lily, která se zrovna oprašovala, se na něj pobouřeně zahleděla.
,,Řekni to ještě jednou, Pottere!" odvětila nebezpečně.
,,Amy, zavolej mě sem Evansovou!" Musela jsem nad tou jeho odvahou zakroutit hlavou. Jen málokdo by dokázal vzdorovat nepříčetné Lily, ale on prostě vždycky! To by prostě asi nebyl James…
Lily se ale jen usmála. Tohle pro Jamese nebylo dobrý. Vyděšeně sledoval, jak elegantně mávla hůlkou a na něm přistála hromada sněhu. Kdybyste ho viděli!
,,Tak to byl luxus, Lily!" zařvala jsem se smíchem. Ta se šťastně usmála a pokývala hlavou.
,,To jo," ozvalo se mi u ucha, ,,Mohla by sis to taky zkusit."
Úsměv mi doslova zmrzl na rtech. Tomu byste mohli věřit, protože voda tuhne už při 0 stupních. Lily na tom byla podobně, protože se za ní objevil Remus a James se začal závratně rychle vyhrabávat z hromady, kterou ho zasypala.
,,He," vyrazila jsem ze sebe. ,,To bys mi přece neudělal."
,,Máš pravdu." Tušila jsem, že se ušklíbl. Stál mi za zády a já jsem nepokládala za vhodné se otáčet.
,,Díky," usmála jsem se zářivě. Ach Merline, jak jsem byla naivní! Měl pravdu, nesesypal na mě hromadu sněhu. Ten parchant mě v tom sněhu vyválel!
,,N-n-ne, Blac-Blacku, užž to-to sta-čí!" vyřvávala jsem na něj v záchvatech smíchu a nutno podotknout, že i v záchvatech zimy.
,,Nestačí," zakroutil hlavou nekompromisně a nasypal mi sníh za krk.
,,Áááááá!" vyrazila jsem jako střelená. Začala jsem všemožně poskakovat a hopsat, abych se toho studeného tělesa za mým krkem zbavila. Asi jsem vypadala dost komicky, protože Black šel do kolen. Nasupeně jsem ne něj pohlédla a vytáhla hůlku.
,,Jak chceš!" Do vzduchu se sneslo několik hrudek sněhu a začaly ho pronásledovat, kam se hnul. A že se hejbal. Někdy je dobrý, když vás kamarádka naučí kouzlo neustálého opakování děje.
Asi po deseti dlouhých minutách, tedy, pro něj dlouhých, já jsem se docela bavila, jsem kouzlo konečně zrušila. ,,Ani nepoděkuješ?" zašklebila jsem se provokativně.
,,Ty seš taková-" Říkal a začal se sbírat ze země.
,,Co?" protáhla jsem, než to stačil dokončit.
,,Potvora!" vyprskl
,,Jo, jo a ty seš zase pěknej potvorák!" odvětila jsem.
,,A potvory si zaslouží potrestat…" Tohle se mi nelíbilo. Tohle se mi vůbec nelíbilo.
,,Áááá!" zaječela jsem. ,,Remusi! Ne! Nedělej to!" Já ty chlapi asi zabiju, nemaj ani odvahu se slabé dívce postavit sami, musejí chodit ve smečkách. Zbabělci! Za krkem mi přistál sníh. A další a další.
,,Už do-dost!"
,,Co myslíš, Náměsíčníku?" otočil se na Remuse Black a držel mě za ruce, abych se nemohla bránit.
,,Já ti nevím, Tichošlápku," pokrčil rameny Remus a sedl si mi na nohy. Ne sice úplně, ale stačilo to na to, abych se nemohla pohnout.
,,Remusi, prosím," zaskučela jsem zoufale.
,,Já bych řekl, že tohle podlejzání není správný," zakroutil hlavou Black a kus sněhu mi zahučel pod svetr.
,,Nééé!" řvala jsem jak kdyby mě na nože brali a snažila se vykroutit. Nade mnou se objevil Jamesův a Lilyin obličej.
,,Lily, Jamesi…" zaprosila jsem. Oba se po sobě podívali a pak se na sebe vrhli.
,,No, to si mi pomohla!" zavolala jsem někam na její záda.
,,Ale na tak, Potterová, jsi přece chytrá, ne? Dostaneš se z toho," nabádal mě ironicky Black.
,,Vlastně, máš pravdu," odpověděla jsem klidně a nebezpečně se mi blýsklo v očích. Oba trochu znejistěli, ale o píď se nepohnuli. Rozhodla jsem se nasadit těžký kalibr alias můj skvělý hrací talent. Nadechla jsem se, jako bych chtěla něco říct a pak jsem nechala hlavu bezvládně klesnout do sněhu.
,,Amy!" slyšela jsem je, jak vykřikli. Teď nebo nikdy. Vymrštila jsem se na nohy, stisk totiž závratně rychle povolil, a povalila jsem je do sněhu.
,,Ano?" opáčila jsem vesele a utíkala pryč. Dobře, možná to nebylo hezký je takhle polekat, zvlášť teď, ale vyšlo to, či snad ne?
,,Ty jedna malá, drzá…" zafuněl Black a vyhrabal se ze sněhu, aby mě mohl začít stíhat. (Pozn. autora: Tohle vám určitě nepřipomíná Severuse Snapea)
,,Malá, drzá?" zopakovala jsem hlasitě a utíkala ke stromům.
,,Jo!" vyštěkl naštvaně a vydal se za mnou. Remus to už nejspíš vzdal, protože se momentálně sušil kouzlem, aby mu přestaly drkotat zuby.
Jen jsem se zasmála a schovala se za mohutný strom, aby mě neviděl. Slyšela jsem, jak chodí kolem, hledá, kam jsem se ztratila, ale ani v nejmenším jsem se nehodlala prozradit.
,Nazdar, Amy!" zařval až příliš hlasitě a vrhl se na mě. Byla jsem tak překvapená, že jsem se nezmohla ani na špetičku odporu. A že tam byl kopec a že tam byl docela strmý kopec, začali jsme válet sudy. Tuhle činnost jsem vždycky nenáviděla. Strašně se mi motala hlava a chtělo se mi zvracet. Konečně to ustalo a já se svalila těsně vedle Blacka. Taky mu nejspíš nebylo hej.
,,To nebyl dobrej nápad," vyslovil po chvíli.
,,Poprvé za život s tebou souhlasím," odvětila jsem a dál setrvávala v závěji sněhu, kde jsme leželi.
,,Vážně?" pronesl ironicky. Nechala jsem to bez komentáře.
,,Mě je zle."
,,Tak to je snad poprvé, co tě vidím na lopatkách," ušklíbl se.
,,A já tě snad poprvé uviděla logicky uvažovat," odsekla jsem a máchla rukama i nohama.
,,Co to zase děláš?" zaskučel.
,,Andělíčka." Dál jsem souvisle pohybovala rukama a nohama.
,,To se mi snad zdá," protočil oči, ale začal dělat to samé.
,,Tak proč to děláš taky?"
,,Asi na mě máš špatnej vliv," řekl pak pomalu se posadil. Tak trochu jsem přemýšlela, jestli tam nemám zůstat ležet, ale nakonec jsem se zvedla do sedu a následně na nohy. Postavil se taky, poodstoupili jsme kousek dozadu a zhodnotili své dílo.
,,Docela se nám to podobá, nemyslíš?" naklonil hlavu na stranu.
,,Hm, ale chtělo by to pár úprav." S tím jsem došla k hlavě jeho andělíčka, udělala mu dva rohy, jazyk a ocas.
,,Fakt vtipný." Přešel k mému nádhernému výtvoru, udělal mu kudrnaté vlasy, kopyta a z namaloval tam pár čár v podobě plamenů.
,,Nápodobně," odsekla jsem a oba jsme se rozesmáli.
,,Chtělo by t-to jít do hradu," zadrkotala jsem pak zuby. Začínalo přituhovat.
,,Hm…" Hůlky by tohle nebyly schopné vysušit, ani jsme se nepokoušeli. Pomalu jsme vystoupali na kopec.
,,To sis nemohl vybrat ještě něco prudčího?" zafuněla jsem podrážděně.
,,Já si určitě vybírám, z čeho budeme válet sudy," vyprskl.
,,Hele, tímhle je James s Lily a Remus," ukázala jsem před nás.
,,U Merlina, kde se flákáte?" řval James.
,,Tak s-si to zzkus vy-vyšlapat sám, ty chytrej." Byla mi neskutečná zima a neměla jsem se jak zahřát. Lily taky slušně drkotala zubáky, přestože přes sebe měla přehozený Jamesův plášť. Zmateně jsem nad tím povytáhla obočí. Tady se to začíná rozjíždět, prolétlo mi hlavou a zašklebila jsem se. Pak se mi na ramenech objevil taky plášť. Tady se to začíná až moc rozjíždět, řekla jsem si v duchu, když jsem se otočila na Blacka, kterému byla určitě taky zima, ale obětoval se. Docela gentleman.
Společně jsme se vydali k hradu. Remus se nás snažil zahřívat hůlkou, ale moc mu to nešlo. Po chvíli to vzdal. Udivilo mě, že když jsme tam konečně došli, nevysely nám z nosu rampouchy a byli jsme schopní se trochu pohybovat.
,,Heslo?" zeptala se nás Buclatá dáma, po deseti minutách příkré lekce na téma: neschopní studenti.
,,D-dra-čí k-ko-kořen," zadrkotala Lily. Měla jsem co dělat, abych nevyprskla smíchy, ale za účelem dostat se do společenky jsem se udržela.
Potom, co se portrét odklopil jsme s Lily vystřelily do ložnice, abychom se převlékly. Sundala jsem ze sebe zmrzlé oblečení, no, nevím, jestli se dá říct sundala, spíš jsem to ze sebe ztrhla, neboť byly ty šaty trošku tužší. Oblečení jsme daly sušit a v teplých svetrech jsme se šli ohřát ke krbu do společenské místnosti.
,,Co tady ještě děláte?" podivila se Lily a nechápavě zírala na kluky, sedící v křeslech co nejblíže krbu.
,,Roztáváme," sykl James s Blackem unismo.
,,Jo ahá…" protáhla jsem a dostala příšerný záchvat smíchu. Lily se hned přidala.
,,Hrozně vtipný," zavrčeli, tentokrát i s Remusem.
,,Promiňte," omlouvala jsem se a usedla vedle Remuse na křeslo. ,,Až roztajete, tak byste to ze sebe mohli jít shodit, pokud se ovšem nechcete blíž seznámit s madame Pomfreyovou."
Brácha s Blackem pro mě vrhli nevraživé pohledy a robotovou chůzí dorobotovali to ložnice, v těsném závěsu za nimi Remus.
,,Myslíš, že to bylo tím, jak nám půjčili ty hábity?" strachovala se Lily, když jsme osaměli.
,,Ty máš o Jamese strach?" zeptala jsem se jí šibalsky.
,,To ne, ale nerada bych ho měla na svědomí," zamlouvala to. Jenže mě hned tak někdo neošálí. Vrhla jsem na ni vševědoucí úsměv a změnila téma, což jí začalo neskutečně vytáčet.
,,Hele, nech toho, o Pottera jsem se nebála!" vybuchla nakonec, když jsem se nepřestala debilně usmívat.
,,Kdo se o mě bál?" Za námi se objevil James. Ten jeho úsměv byl skoro na úrovni toho mého. Jenže skoro je skoro, že? Můj úsměv je alespoň trochu inteligentní, ale ten jeho?
,,Snad ne ty, Evansová?" prohrábl si vlasy. Věděla jsem, že na tohle gesto je Lily přímo alergická, ale vždycky, když jsem se ho to snažila odnaučit, řekl, že právě na tohle Lily jede. Jasný důkaz jeho neschopnosti se vžít do holek.
,,Ne, Pottere," odporovala hned, na můj vkus až moc hned, Lily a vážně nenápadně u toho zrudla.
,,Taky se ti zdá, že Evansová chytá stejnej odstín jako její vlasy?" zeptal se Black a kecnul si, k mé neskonalé radosti, přímo vedle mě.
,,Neurážej, pořád je to lepší než ty tvoje," odsekla jsem a posunula se co nejblíže k opěradlu.
,,Nepovídej."
,,Kde je Remus?" opáčila jsem.
,,Tak trochu se ještě aklimatizuje na teplo," odpověděl pobaveně.
,,Cože?" zatvářila jsem se zmateně.
,,Nabírá normální odstín a pokouší se si rozmrazit si prsty u nohy." Představila jsem si Remuse, jak si dýchá na nohy, celé od jinovatky, ve tváři úplně zelený a pomalu se mění jako duha. Proti své vůli jsem chytla hrozný výtlem.
,,Amy?" Uslyšela jsem Jamesův hlas, který jasně napovídal o tom, co si myslí.
,,J-jo?" vyrazila jsem ze sebe v dalším náporu smíchu. Mezitím jsem si, já chytrá a všímavá holčička, že brácha ukotvil vedle Lily, Nezdálo se, že by jí to vadilo. Vesele jsem nad tím povytáhla obočí a přeměřila si Lily mým vševědoucím úsměvem.
,,Mlč," zasyčela nebezpečně.
,,Nic jsem neřekla!" vyjekla jsem.
,,Něco mi uniklo?" zamračil se James.
,,Ne!" Řekla jsem já a vyjekla Lily.
James ironicky přikývl. ,,Věřím vám, věřím."
,,My víme, my víme," přikyvovali jsem s Lily opět unismo. Nejspíš jsme objevili nový způsob komunikace.
,,Vtipné, vtipné," přistoupili Black s Jamesem na naši hru.
,,Jistě, jistě."
,,Jste v pořádku?" sledoval nás Remus, který právě přišel, se zvednutým obočím.
,,Jsme, jsme," odvětili jsme čtyřhlasně a společně vybuchli smíchy. Přisedl si k nám a povídali jsme si dlouho do noci, dokud nezhasl poslední plamínek v krbu.
A co se týče Jamese a Lily, nemyslete si , že jsem si nevšimla, jaký po sobě každou chvíli házeli pohledy. Nejenže seděli na stejným křesle, ale ještě ke všemu seděli pozoruhodně blízko. S myšlenkou, že se dají do konce příštího týdne dohromady jsem usnula klidným spánkem dobrotivých. Ne, že bych byla nějakej anděl, ale to jen z principu, chápete. Prostě se to říká…

Povídku napsala Maya99 a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.