Povídka Pod rouškou minulosti - 13. kapitola

1. září 2010 v 10:46 |  Pod rouškou minulosti
Pod rouškou minulosti
13. díl
Nitrozpyt a Nitrobrana

,,Amy? Co jsi, prosím tě, v noci dělala?" zkoumal mě Remus u snídaně. Z astronomické věže jsem se vrátila až ve dvě v noci, rozklepaná jak ratlík a s kruhama pod očima. Bohužel se to do dalšího dne nijak nespravilo.
,,Co myslíš?" propálila jsem ho podrážděným pohledem a ukousla si kus chleba.
,,Já jen tak, připadáš mi trochu..." zaraženě se zastavil.
,,Co?" skočila jsem mu do řeči.
,,Hele, Potterová, Rem se ti jen snaží pomoc, vážně vypadáš hrozně," krotil mě Black.
,,A ty mu dokonale asistuješ," vyprskla jsem.
,,Amy," napomenul mě potichu James.
,,Promiň," zabrblala jsem.
,,V pohodě," pronesl Remus.
Zvedla jsem se od snídaně a odešla na obranu, alespoň si myslím, že máme obranu.
***
Fernando Ambreili vstoupil do třídy s podivným kloboukem. Takovým, jaký mají falešní čarodějové například v cirkuse, když řeknou: čáry máry fuk, a z klobouku vytáhnou zajíce, schovaného pod stolem.
,,Dneska vylosujeme dvojice, které budou spolupracovat na pololetní práci. Téma bude libovolné, ale žádám ho alespoň na 30 stop pergamenu-"
,,Tolik?" vydechla třída sborově.
,,Ano, tolik a navíc, aby to bylo zábavnější, je klobouk začarován tak, že vždy vylosuje chlapce a děvče a vždy z Nebelvíru a ze Zmilozelu-"
Tentokrát se ozvala taková vlna nesouhlasu, že musel zařvat, aby nás donutil zmlknout. Pak už se vyvolávala jména. Lily byla s Luciusem… tu jsem litovala snad ze všech nejvíc. Kdybych s ním měla být já, asi… nevím co.
,,Amy Potterová… Severus Snape," vyslovil moje ctěné jméno. Ne, že bych zrovna skákala štěstím, ale lepší než třeba Crabbe, Goyle, Dolohov nebo již zmiňovaný Malfoy. Severus měl alespoň něco v hlavě. Zbytek hodiny jsme se měli domluvit na tématu a na konci mu ho oznámit.
Doploužila jsem se ke Snapeově lavici. ,,Máš nějakej nápad?" zeptala jsem se ho neutrálně.
,,Co třeba Nitrozpyt a Nitrobrana? Vždycky mě to docela zajímalo," navrhl.
Chovej se nenápadně, rozumíš? Žádná vidění, žádný Nitrozpyt, nic…
Chvíli jsem ho upřeně sledovala. Netušila jsem, jestli se dal ke Smrtijedům a tudíž by se mohl Malfoy dozvědět víc, než je zdrávo. ,,Proč zrovna Nitrozpyt?"
,,Jak jsem řekl, zajímá mě to," pokrčil rameny.
,,Tak dobře," přikývla jsem. Společně jsme šli nahlásit naše téma Ambreilimu. Domluvili jsme se na víkend, abychom mohli nerušeně pracovat v knihovně a byli jsme propuštěni.
Moje nálada se do víkendu dvakrát nezlepšila, ale snažila jsem se to maskovat. Bohužel moje, už tak výbušná povaha, vybuchovala víc, než bylo třeba. Hodně na to doplatil brácha a Black, ale prostě jsem se nedokázala přinutit zvednout a jít se omluvit.
V deset hodin jsem už byla napochodovaná v knihovně a čekala na Severuse. Od té doby, co urazil Lily jsme se moc nebavili. Příčilo se mi jeho chování a jemu zase to, že mu Lily neodpustila. Ale v prvním ročníku jsme byli kamarádi… taková nerozlučná trojka. Postupně to ale opadalo a na Severusovi se čím dál tím víc projevoval vliv Luciuse Malfoye a jeho party.
,,Ahoj," pozdravil mě, potom, co se vynořil zpoza jednoho regálu v náručí plnou knih.
,,Ahoj," odpověděla jsem zaskočeně. ,,To nebudeme muset všechno číst, že ne?"
,,Nebaví tě číst?" nadzvedl obočí a položil knížky na stůl.
,,Vtipný…," podotkla jsem.
Pobaveně mě, bez jediného slova, sledoval.
,,Dobře… vyhlídka na přinejmenším osmi-set stránkové bichle mě zrovna nenadchnula," přiznala jsem se.
,,Stačí jen, když najdeš základní informace a později to můžeme trochu vylepšit," řekl. Ostatní čas jsme pracovali mlčky. Ani jsme nešli na oběd. Odešla jsem až v devět hodin večer, úplně grogy, ale spokojená s tím, že máme celý esej hotový.
Taky jsem se dočetla hodně o svojí "schopnosti" a když jsem opuštěla knihovnu, rozhodla jsem se, že při svém cvičení v Komnatě nejvyšší potřeby, tohle téma určitě zpracuju...a to do detailů.
Za to třeba chudák James s Belatrix tam půjdou ještě zejtra, protože se většinu času hádali o čisté krvi a o mudlovských šmejdkách.
,,Hotovo," řekla jsem a vyčerpaně se svalila vedle Lily do křesla.
,,Stejně se máš, Severus je jeden z mála Zmijozelských, se kterýma se dá bavit," odvětila závistivě.
,,Lucius ti nevyhovuje?" pošťouchla jsem ji.
Podívala se na mě, jako na největšího blbce na světě. ,,Kromě jeho keců o tom, že je z čistokrevnýho rodu, že mají majetek, že chodí do koleje Salazara Zmijozela a deseti tisíců dalších důvodů bychom se snad domluvili."
Vybuchla jsem v nezkrotném smíchu. Bylo to snad za tento týden první uvolněný smích.
,,Tak co Srabus?" ozvalo se za mnou.
,,Co Bella?" oplatila jsem Jamesovi otázkou.
,,Nutil jsem se do toho, abych jí jen přizabil," ušklíbl se kysele a přisedl si k nám. Pomalu jsem se začala zapojovat s Lily do jeho hovoru s Remusem, který přišel o chvíli později, nanejvýš znechucený.
,,Proboha, kde trčíte?" zvolal Black na celou společenskou místnost a stočil pohled na Jamese a Remuse.
,,Jejda," uteklo bráchovi a zvedl se. Remus na tom byl podobně.
,,Co se stalo?" zamračila se Lily. Mezitím Black došel až k nám.
,,To tě nemusí zajímat, Evansová," usmál se svým okouzlujícím úsměvem Black, ale pod Jamesovým pohledem toho radši nechal a přiměřil se, k mé neskonalé smůle, na mě.
,,A co ty, Potterová, už ses trochu zklidnila? Nebo tě zklidnil Srabus?"
,,Záviděl bys mu, kdyby jo? Tobě se to totiž ještě nepovedlo, co?" dráždila jsem ho.
,,Nepotřebuju se rovnat se Srábkem," odfrkl si Black, ale v jeho hlase byl i jakýsi podtón, který jsem nedokázala identifikovat.
,,Jistě," odsekla jsem.
,,Tak jdeš, Tichošlápku? Nejdřív nás naháníš, a pak se čeká jen na tebe!" zakřičel James od portrétu a prošel skrz. Lily se mezitím, celá rudá vypařila do ložnice. Kdoví proč…
,,Už jdu!" křikl v odpověď, ale stále zíral na mě. Nevypadalo to, že by se v poslední době chystal k odchodu.
,,Co je?" Ten pohled mě začal znervózňovat.
,,Nic, přemýšlím, jak to dokázal," odpověděl.
,,Třeba proto, že se o nic nepokoušel a jen si se mnou normálně povídal?" tipnula jsem si.
,,Třeba." Naklonil hlavu na stranu a do obličeje mu spadlo pár neposlušných pramenů vlasů.
,,Takže jsme si to vyjasnili," řekla jsem a zahleděla se nepřítomně za něj. Myslela jsem, že tím náš rozhovor končí… bohužel.
,,Hele, Amy, proč jsi byla poslední dobou taková odtažitá?" řekl tiše a sedl si hned vedle mě. Nepatrně jsem ucukla.
,,Ne- nevím, co tím myslíš," zakoktala jsem.
,,Víš to…" odporoval.
,,Prostě jsem se dozvěděla něco, co mě znepokojilo."
,,A to?" zeptal se.
Přemýšlela jsem, jestli mu o tom říct. Věděla jsem, že o nějakých věcech dokázal mlčet jako málokdo, ale teď…. Teď jsem nevěřila nikomu.
,,Asi mi to neřekneš, co?" odtušil.
,,Kdybys zjistil, že… třeba tvůj nejlepší kamarád má rodiče. Pak se ale dozví, že jsou jen adoptivní, jeho skuteční rodiče ho nechtěli… co bys dělal, kdyby ses to dozvěděl přesně v den, kdy jeho pravá matka zemřela? Jak bys mu pomohl?" Uvědomovala jsem si, že můj výklad je poněkud chaotický, ale přece jsem na něj nemohla vybalit, že Potterovi nejsou moje skutečná rodina a moje biologická matka před měsícem zemřela.
,,No, nejspíš bych mu řekl, že by tu rodinu, která se o něj starala neměl jen tak odkopnout a zjistit důvod, proč ho jeho skuteční rodiče opustili," řekl po dlouhém tichu a podíval se mi do očí.
Neměla jsem odvahu ten kontakt přerušit. Nacházela jsem v něm jakousi zvláštní útěchu. Jakoby věděl, že ten někdo jsem já a chtěl mi pomoci, ale tak, aby nic neprozradil. Ten pohled mi přinášel pokoj, který jsem tak dlouho hledala.
,,Promiň," splynulo mi ze rtů jediné slovo. Omlouvala jsem se za všechno, co jsem mu udělala v posledních několika dnech, za to, co jsem mu všechno řekla, za každé hnusné a naprosto nepravdivé slovo.
Zatvářil se nechápavě. ,,Za co? Nic si mu neudělala."
,,Poslední dobou jsem se k tobě chovala dost hnusně," pokrčila jsem rameny.
,,Odpuštěno," usmál se.
Pomalu jsem se vyhoupla na nohy. ,,Měl bys jít."
,,To je fakt," přitakal a taky se zvedl.
,,A… děkuju… za radu," mrkla jsem na něj a v mžiku vyběhla do ložnice.
Sirius Black se ještě chvíli díval na mizící záda Amy. Potom se zasněně usmál a vyrazil za Poberty, kteří na něj čekali u hlavní brány na školní pozemky.

Povídku napsala Maya99 a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.