Dum spiro, spero - 8. Blbec kam se podíváš..

27. září 2010 v 20:18 |  Dum spiro, spero
Dum spiro, spero - 8. Blbec kam se podíváš..


"Faith, vstávej!" budil mě "jemný" hlásek.
"Flo, prosimtě, dneska přijdu pozdějc…" zamumlala jsem nesrozumitelně.
"Za půl hodiny nám začíná vyučování!" pootevřela jsem jedno oko. Lily poskakovala kolem mé postele na jedné noze, protože si brala ponožky.
"Tak mu řekni, ať se jde vycpat." Zahučim, ale otevřu i druhé.
"Neposlouchal mě."
"Aha." Hlesla jsem a posadila se. "Máš mu nakopat prdel… Má vyučování pozadí?" napadlo mě.
"Spi dál."
"Fakt?" rozzářila jsem se a švihla sebou na postel.
"Tak jsem to nemyslela. Ale máme už jen dvacet osm minut na snídani." Prohodila jen tak Lily.
"Zopakuj jí to, co vyučování."
"Sem to zkoušela. Sakra Faith, dělej!"
"No jo, vždyť už lezu." Vyhrabala jsem se zpod peřin. "Z-z-zima!" vyjektala jsem. Po ránu je tohle normální…
"Tak se obleč." Informovala mě suše.
"A kde jsou holky?"
"Můžeš třikrát."
"Doma… Nebo staví sněhuláka… Nebo lyžují?" napadlo mě.
"Jsou na snídani. A na čem by měli lyžovat nebo z čeho by měli stavět sněhuláka, když je léto?"
"Ale mě je zima." Chabě jsem protestovala a převlíkala se. Zimní kalhoty a svetr.
"Převleč se!" rozchechtala se Lily, když se na mě podívala. Ani jsem neprotestovala, fakt mi už nebyla kosa. Nakonec jsem skončila s černým trikem se zavazovánim kolem krku a černýma pláťákama.
"To se k sobě nehodí." Poznamenala Lily, když jsem si rvala přes hlavu hábit.
"A kdo to uvidí?"
"Asi nikdo." Připustila.
"Mám hlad." Poznamenala jsem. "Proč jsi mě nevzbudila dřív?" Ale to už jsme klusali chodbou. Do Velké síně jsme se dostali deset minut před vyučováním.
"Ach, Evansová, Noirová. Tady máte rozvrhy. Slečno Evansová, gratuluji k primuskému postu." Odchytila nás hned u dveří McGonnagallová.
"Jé, dějiny!" zajásala jsem. "To budu moct dospat." Po chvíli prohlížení jsem moudře pokývala hlavou. "Vidím, že se poučili. Minulej rok jsme měli mnohem víc hodin."
"Faith, to je kvůli učení, víš?" protočila oči Lily a drapla poslední topinku. Já udělala to samé s posledním toustem. Namazali jsme si je a vydali se k učebně.

1(9-9:45)
2(9:50-10:35)
3(10:40-11:25)
4(11:50-12:35)
5(12:40-13:25)
6(13:35-14:30)
7(14:35-15:30
8(16:15-17)
9
Pon
Dčk
Dčk

For
For


By
By
Út
Lekt
Lekt
Lekt

Přem
Přem



Stř
Opčm
Opčm
For
For


SMud
SMud

Čt
KT
KT

Run
Run




Pát
Opčm
Opčm

Přem
Přem

Let


(Vysvětlivky doufám netřeba, možná, že Let je Létání a Run Runy, SMud Studium mudlů a KT Kouzelní tvorové.)
Mezitím, co jsme tam šli, už zazvonilo, ale to je úplně jedno, protože Binns nás nebude vnímat ani kdybychom mu tam zpívaly ruskou hymnu. A přitom tančily rock and roll.
Tiše jsme vklouzli do třídy (abychom nevzbudily spící) a posadili se do lavice hned u dveří. Já okamžitě dojedla svůj toast a zalomila to, takže mě probudila až za dvě hodiny Lily.
"Ach jo." Vzdychla jsem a zamrkala. "Co je teď?"
"Máme volnou hodinu." Oznámila mi vážně.
"A to mě budíš?" vytřeštila jsem oči.
"Ne, ale právě nás pozorují prváci a docela se diví." Rozhlédla se kolem.
"A jeden si nemá kam sednout." Dodala.
"Tak jo." Zívla jsem a vstala.

Volnou hodinu mi Lily popisovala, co říkal Binns, a taky mluvila něco o tom, že když je primuska, tak bude moct dělat hodně věcí. Nevim, možná se mi polovina toho zdála, protože jediné, co si pamatuju z bitvy Brumbála s Grindelwaldem je to, že se tam mlátili barbínama. Blonďatejma.

Pak jsme měli formule. To už jsem byla dokonale vzbuzená. (Potterovi přišlo děsně legrační, jak jsem vypadala, když mě Lily polila. Nemluvim s ní.)
Kratiknot poskakoval po jeho "stoličce" z knih a povídal něco o ohňových kouzlech. Dělala jsem si zápisky, ale stejně nevim, jak moc dobře.
"A teď si vyzkoušíme druhé nejjednodušší, kouzlo, které donutí vzplanout téměř cokoliv. Oheň spálí každého kromě sesilatele. Formule zní: Ignitui." A mávl hůlkou v jednoduchém gestu. Před ním vzplanula jedna kniha. On ji normálně uchopil do ruky a vodou ji uhasil. Formule jsme měli s Mrzimorem, takže polovina třídy začala okamžitě plnit profesorovi pokyny. Nedařilo se jim to.
"Ignitui!" ukázala jsem na knihu, co jsme dostali. Okamžitě se obarvila na oranžovou.
"Pěkná." Ocenila ji Lily. Pak zkusila to samé. Nic se nestalo.
"Lily?" zkusila jsem. Ta zírala jako opařená na knihu. "To bude dobrý…" konejšila jsem ji. Ještě nikdy se nestalo, že by ji nějaké kouzlo z formulí nevyšlo napoprvé. "Zkus to ještě jednou." Zkrabatila čelo do výrazu absolutního soustředění a - do knihy se zabodl malý plamínek. Opatrně k němu přiblížila ruku. Tvář se jí rozjasnila, zjevně ji nepálil.
"Ignitui." Namířila jsem opět na svou oranžovou knihu. Hůlka vztekle zaprskala, ale nic se nestalo. "Ignitui." Znova. A ještě jednou. Nakonec jsem se rozmáchla a přímo zaječela: "IGNITUI!!!" a světe div se ("Óóó..." Vydechl Svět) mi kniha začala hořet. Sáhla jsem na ni a - díky bohu - nic se mi nestalo.
Rozhlédla jsem se kolem sebe a zjistila, že se mi to podařilo jako třetí - May zapálila knihu také. Koukala na to jako na zjevení. Drkla jsem do ní.
"May, co čučíš? A mimochodem, dobrý ráno."
"No, na formule jsem byla vždycky pako. Tobě taky." Zamumlala.

Chvíli jsme radily April, než se jí to podařilo. Pak jsme se otočili, a zjistili, že to nemá jen jeden žák z Mrzimoru. Dokonce i Poberti měli hotovo. Péťa měl trošku ohořelé obočí, ale jinak nic.
Druhou půlku dvouhodinovky jsme zkoušeli jiné, taky ohňové zaklínadlo - Actis ex Igni. Jeden plamen, který něco osvítí. Je to trochu soustředěné Lumos, jenom trochu víc žluté.

Bylinkářství byla strašná nuda. Poberti se do nás vytrvale strefovali ječícími kuličkami Křičníku Zrezlého, které jsme museli vytahovat z jeho zakroucených listů.


Povídku napsala Lily of the valley a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.