Dum spiro, spero - 5. Bez názvu

27. září 2010 v 20:14 |  Dum spiro, spero
Dum spiro, spero - 5. Bez názvu


Po týdnu už jsem si zvykla na chod zmrzlinářství a večer jsem ani nebývala unavená. Brzo jsem zjistila, že na Příčné nejsou žádné bary, a že mladí lidé se chodí bavit do těch mudlovských. Na ulici jsem měla už pár kámošů, většinou starších než já, a tak jsme se domluvili, že dnes večer půjdem do Hells, jednoho baru poblíž Příčný. Sraz jsme měli v devět v Děravým kotli. U Floriána jsem na sebe hodila docela obyčejný rudý triko s hlubokým dekoltem a černý tříčtvrťáky. Namalovala jsem se a vlasy jsem nechala rozpuštěný. Musím si někdy zajít do kadeřnictví, protože už jsou děsný. Vylítla jsem od Floriana za pět minut devět a běžela ke Kotli. Tam už byla celá naše partička - Rick, přezdívaný Satan, (černé vlasy, černé oči, černé oblečení, docela milý, když si na něj zvyknete) Darren, krátký hnědý vlasy, trošku nagelovaný, zelený oči a věčnej optimista, jeho jedinou vadou je, že se s Rickem nedokážou přestat hádat a Sabby, malá blondýnka s modrýma očima, jediná mladší než já. Teď půjde do šestého ročníku v Mrzimoru, její rodiče vedou Krucánky a Kaňoury.
"Nazdar lidi!" zahalasila jsem u vchodu.
"Čau, Faith!" křikla na mě od stolu v rohu Sabby a napjatě pozorovala hádající se kluky.
"Tak co je to dneska?" opřela jsem se o stůl.
"Famfrpál." Povzdechla si Sabby. "Kudleyští Kanonýři versus Puddlemerští spojenci."
"Beru Ricka." A popadla jsem jmenovaného za černý triko. "Haló, pánové! My jsme tady." Zamávala jsem mu před očima.
"Jé, Faith, ahoj! Kde ses tu vzala?" On mě vážně neviděl.
"Přiletěla jsem. Z Marsu." Ironicky jsem mu odpověděla.
"Tak jdeme, ne?" hekla Sabby, když zacpala Darrenovi pusu. "Ty mlč."
"Heh he heht!" zahuhňal.
"Fuj, ty čuně!" zařvala Sabby a otřela si poslintanou ruku o jeho rameno.
"Razíme, dámy a pánové!" zvolal Rick (se Sabby jsme protočily oči, ale ze zkušenosti jsme to nekomentovaly), a pak jsme se v dobré náladě přesunuli do Hells.
"Dvakrát Queen!" mávla jsem na servírku.
"A dvakrát Modrý z Nebe." Usmál se na ni neodolatelně Darren. Dívka se začervenala a hned splnila objednávku.
"Tady." Nesměle špitla a položila čtyři vysoké sklenice před nás.
"Díky." Všiml si ji jako jediný Rick. Chvíli jsme popíjeli jen tak, na stoličkách u pultu, ale pak jsme si našli jeden volný stůl a nacpali jsme se k němu. Kecali jsme o všem možným, každou chvíli si něco objednali. Pak přešli z pomalý hudby na ještě pomalejší a tak jsme se zvedli. Sabby šla s Darrenem a hned se na něj nalepila. Já jsem se chytla Ricka, ale nechtěla jsem, aby si mě moc přitahoval.
"Co je?" zašeptal tiše Rick.
"Já nechci." Vysvětlila jsem tiše a trochu jsem se přiklonila k němu. "Ne teď, ne dneska, radši ne." Nechtěla jsem vysvětlovat, a byla jsem šťastná, že se neptá. Jen se trošku usmál a tančili jsme dál. Po několika ploužácích jsme si šli zase sednout. Darren vytáhl z tašky vodku.
"Když modrý z nebe, tak úplně!" a políbil Sabby. Ta se zachichotala. "A s královnou najednou." Brzo byla flaška vypitá, Sabby s Darrenem nás nevnímali a já ležela Rickovi na klíně. Moc jsme nepili, teda… Pili, ale ne tolik jako ti dva, takže jsem byla schopná ještě uvažovat. Ne moc dlouho, každou chvíli jsem myslela na něco jiného, ale jakási logika v tom ještě byla. Rick mě hladil po vlasech.
"Kolik je?" zeptala jsem se trošku ospale.
"Dvě ráno." Mrkl se na hodinky.
"Asi už budu muset." Ani jsem se nehnula. Rick se ke mně sklonil a maličko mě políbil. Nechala jsem si to líbit. Za chvíli už jsem zase seděla a jemně jsem líbala toho černovlasého kluka, kterého jsem před dvěma dněma poznala, a na nějakého Malfoye jsem ani nepomyslela.
Ve tři jsme se vypotáceli z baru a zamířili ke Příčném. Domotali jsme se k ní za půl hodiny, což bylo celkem slušný, na to, že byla dvě stě metrů od Hells. Na ulici jsem zaostřila k zmrzlinářství a s úsměvem jsem vyšla. S Rickem jsme se podpírali a nakonec jsem k němu došla.
"Tak ahoj." Naposledy jsem políbila Ricka. Když jsem vyšla nahoru, Florian už asi spal, tak jsem se pokusila potichu proklouznout do obýváku. Hodila jsem s sebou na gauč a okamžitě jsem usnula.

Ráno bylo strašný. Miliony permoníků v mojí hlavě se právě probudili a nastoupili na směnu. Vzbudil mě Florian a podával mi nějakej odpornej lekvar.
"Co to zatraceně je?" zahuhlala jsem.
"Proti kocovině." Té zprávě sice chvíli trvalo, než se dostala do mozku, ale jen, co jsem to pochopila, popadla jsem skleničku a zářivě žlutý blivajz vypila.
"Bože." Zaúpěla jsem. Málem jsem se pozvracela. Pak se to začalo zlepšovat, permoníci znovu usínali a bylo jich stále míň a míň…
"Flo, ty seš zlato." Usmála jsem se. "Au!" vykřikla jsem, když jsem se pokusila otočit hlavu. "U Merlina, já mám takovou smůlu…"
"Padej do koupelny." Popohnal mě. Poslechla jsem ho a s hlavou stále rovně jsem vstala. U zrcadla jsem strávila asi půl hodiny, Florian šel otevřít krám. Měla jsem černo pod očima a když jsem asi po pátý klopýtla, zjistila jsem, že mám na sobě stále boty. Nakonec jsem se dala do pořádku, navlíkla bílý triko a zelený kraťasy a na oči sluneční brýle (mouchy) a vyběhla jsem dolů. Oblíkla jsem si zástěru a začala obsluhovat. Den mi utekl jako voda. Večer přišel Rick a že zítra si to zopáknem. (No, ne takhle doslova, to bych ho přímo vykopala, ale vyznělo to tak.)
"Víš, já… Byla to chyba…" snažila jsem se vysvětlit. Přes den mi to došlo - co by si pomyslel Alex, kdyby zjistil, že si jeho sestřička užívá s klukem a on je v Azkabanu.
"Co to povídáš?" podíval se na mě ublíženě Rick. Já jsem si k němu sedla a podívala jsem se do stolu. Bála jsem vzhlédnout.
"Můj brácha… Rodiče ho poslali do Azkabanu. Chápeš to? Jeho vlastní rodiče mu v podstatě podepsali rozsudek smrti!" zvýšila jsem hlas. Když se po mě několik lidí ohlédlo, ztišila jsem hlas. "Já nemůžu…" nechtěla jsem mu říct nic o tom hajzlíkovi.
"Faith, já tě mám strašně rád." Podíval se na mě s takovou bolestí v očích, až jsem si myslela, že si to rozmyslim.
"Já tebe taky… Ale nemiluju tě, jsi pro mě důležitý, ale…" nedořekla jsem to. Já jsem kráva, kráva, kráva! Je někde větší idiot, než jsem já? (Ne!)
"Kamarádi?" vysoukal ze sebe smutně. Musela ho to stát hodně sil, aby se na to zeptal.
"Samozřejmě, navždycky." Přikývla jsem. A tak jsem od té doby každý druhý večer vyrazila do Hells.

oOo

V půlce srpna jsem se konečně odhodlala a zamířila do kadeřnictví. Nějaká holka, která právě vyšla školu mi zkrátila vlasy asi po ramena, vepředu jsem měla kratší než vzadu a taky mi dala červený melíry. Čas prázdnin neúprosně mizel někde v dáli a jednoho dne mi přišla sova s dopisem z Bradavic. (Každý den jsem si dopisovala s Lily, ale ani ona nevěděla, že jsem utekla.)
"Flo, budu muset do knihkupectví." Smutně jsem sešla dolů.
"Ach jo." Sedl si k nejbližšímu stolečku. "Co budu bez tebe dělat?" hodil na mě psí oči.
"Máš Didi." Našpulila jsem pusu.
"Ale nebudu mít tebe."
"Přijde někdo jinej."
"Ale nebudeš to ty." Povzdechla jsem si.
"Flo, je to pro mě děsně těžký. Já tam nechci, ale musim si udělat O.V.C.E., abych mohla na školu."
"Já vim. Držim ti palce, a pokud budeš chtít někdy s čimkoliv pomoct, napiš. A navždy tu budeš mít zmrzlinovém pohár zadarmo."
"Ale ještě máme týden!" zasmála jsem se. "A ten si užijem."


Povídku napsala Lily of the valley a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.