Dum spiro, spero - 26. Hůř jsem to napsat nemohla

30. září 2010 v 14:10 |  Dum spiro, spero
Dum spiro, spero - 26. Hůř jsem to napsat nemohla


Dneska - konečně - jedeme do Prasinek, nakoupit Vánoční dárky. Za tři týdny mám přijímačky. Když jdu spát, myslím jen na ně, když vstávám, vzpomenu si, co ještě neumím. Jediné chvíle, kdy si připadám spokojená, jsou ty, když máme s Brumbálem hodiny. To je totiž něco úplně jinýho. Ten jeho klid, moudrost... Asi jsem se zamilovala:-D (Neříkat Siriusovi.)
"Hej, Faith, neblbni, pojď konečně! Kočáry odjíždí za pár minut!" zaslechla jsem Lily.
"No jo." neochotně jsem se zvedla i s zimní bundou a šálou kolem krku z postele. (Knížku by mi ani nedovolila...)
"Dělej!" žene mě dolů, po schodech. "Sirius s holkama už šli, Ostatní... Vlastně nevim." pokrčila znuděně rameny.
***
Jen co jsme vystoupili z kočáru, rozhodli jsme se, že nejdřív zajdem ke Třem Košťatům. Ona byla totiž celkem zima. A to fest...
"Mám mokrý džíny." stěžovala si Lily, když si sušila nad topením nohy. Já jsem se opírala o Siriuse, holky zvesela mluvili o zápasu mezi Havraspárem a Mrzimorem, a byla to prostě pohodička.
"Teda, já bych spala." zamumlala jsem. "Tady je teplííí..." někdo vešel dovnitř. James, ale neměl vedle sebe kluky, nýbrž... Elizabeth Blackmoorovou, Havraspárskou holku z našeho ročníku. A držel ji kolem ramen, zvesela se smál, zamával směrem k nám a začal si razit cestu - taky k nám. "Vidíš to, co já?" šťouchla jsem do Siriuse.
"Mám takovej pocit, že jo." pokýval konsternovaně hlavou.
"Čau lidi, jak to jde?" konečně se k nám dostal. Lily se na něj otráveně otočila, ale ztuhla uprostřed pohybu. Vykulila oči a s rukou v zajímavé pozici se rozkašlala. (No, poprvý v životě bych Lily nepřirovnala k missce. Spíš k tupé slepici. Zrzavé, jak jinak.)
"Ahoj, Jamesi, Elizabeth..."
"Klidně Ell." pousmála se mile.
"Ahoj, Ell, Pottere." zahučela Lily. U Ell měla velmi zvláštní tón - asi jakoby ji moc neměla v lásce. Kdo ví asi tak proč, co?
"Sorry, tady není místo." ukázala jsem na naši lavičku, plnou ohromených individuí. To jsem jako jediná schopná s někým normálně mluvit nebo co?
"No, já jsem vás jenom přišel pozdravit... Počkáš tady, zlato?" zazubil se na Ell. Ta váhavě přikývla a okamžitě navázala s dvojčaty hovor o zápasu, kterého se samozřejmě taky zúčastnila jako divák.
"Nejlepší byl ten gól, co ho vstřelil Dean, čtvrtý nebo pátý. Celý hřiště proletěl sólo!"
"Jo, taky si říkám. Ale váš brankář byl taky skvělej, jak vychytal druhou střelu, myslela jsem, že skoro spadne!"
"Škoda, že Revers je tak dobrej chytač, určitě by jste vyhráli..."
"No jo, náš chytač onemocněl... Simulant, strašnej, fakt..."
Během minutky se James vrátil s dvěma skleničkama medoviny.
"Já moc nepiju..." pousmála se Ell.
"Je to jen sklenička..."
"Fakt ne, dík..."
"Hele, brácha, já bych si dal!" ozval se konečně Sirius, na kterého to zjevně taky dost dopadlo. Asi ho chápu, s Jamesem je sedm let v jednom pokoji, nebásní o ničem jinym než o Lily a famrfrpálu, a teď má holku - a není to příbuzná Lily a ani nehraje famrfpál. Tý jo.
"Jasně, tady." podal mu medovinu. "Tak čau, my jdem nakupovat..."
"Jo, užijte si to." pozdravila jsem je. Holky se rozloučili s Ell, Sirius s Jamesem a Lily stále zírala před sebe.
"My jdem nakupovat!" spěšně jsem se Siriusem vyrazila ven. Ne, teď být s Lily, asi umřu nudou. Na to ji znám moc dobře.
"Kam?" zafuněl Sirius, když se snažil dopít medovinu, přitom nic nevyklopit na sebe a ještě k tomu běžet za mnou.
"Co já vim.." pokrčila jsem rameny. "Nakupovat."
No, tak jsme nakupovali. Za dvě hodinky jsme měli plné tašky dárků, a pak jsme se rozdělili, koupit dárek tomu druhému.
Já jsem zamířila do krámku, plnýho hovadinek, co má Sirius rád (Taškář, ne aby si někdo myslel na to, co myslim, že byste mohli myslet, že.)
Regály byly plné bombiček hnojůvek, praskavých hůlek, umělých... očí, a podobných debilností. Je jasný, že tohle si může Sirius koupit sám, čili jsem zašla dál do krámu a tam, kde měli dražší zboží. Nakonec jsem mu koupila sadu na ohňostroje, plnou nejrůznějších tvarů a tak. Tohle bylo jasné, že nestačí, ale já jsem nějak nevěděla co. A pak jsem to spatřila. Úplně zaprášené, malinké - cosi... No jasně, že vám řeknu, co to je. To je přece dárek...
Spokojená sama se sebou jsem vyšla ven a uviděla jsem samotného Jamese, jak jde po ulici, s hlavou smutně skloněnou, a jak kope do všeho, co jde.
"Hej, Jimmy!" tiše jsem zavolala. Otočil se a kývl na mě. Pomalu jsem k němu přešla a tak nějak jsme zamířili k Chroptící chýši.
"Co se stalo?"
"Já..." zavrtěl hlavou. V mlčení jsme došli až k plotu, který chránil nejděsivější (cha!) barák v Anglii, a James se posadil na kámen.
"Já na ni nedokážu přestat myslet." vydechl potichu.
"Na koho, Lily nebo Ell?"
"Lily." zavrčel malinko. "Já myslel, že když..."
"Když si začneš s Ell, že zapomeneš na Lily?"
"Jo."
"Jamesi, ona tě má ráda." řekla jsem najednou.
"Nemá ..." povzdychl si.
"Věř mi." povzbudivě jsem se usmála. "Buď prostě hodnej a milej... A nevnucuj se jí." poučila jsem ho.
"Když to nepůjde."
"Musí. Chvíli - pár dnů, týdnů - to vydržíš. A já vím, že tě má vážně ráda. Fakt..."

Povídku napsala Lily of the valley a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.