Dum spiro, spero - 19. ?

27. září 2010 v 22:47 |  Dum spiro, spero
Dum spiro, spero - 19. ?


Další měsíc ubíhal rychlým tempem. Profesoři mi nakládali strašně moc úkolů, Brumbál mě učil nitrobranu, a já jsem si přitom užívala se Siriusem. Brzo se začalo schylovat k prvnímu famfrpálovému zápasu a já musela navíc chodit na tréninky. James nás honil, a já si myslím, že nám to jde celkem dobře...
Lily se zklidnila, mezi námi to bylo opět v pořádku. May a April dávaly, jako já, všechno do učení a famfrpálu. Ehm... Lily do učení a - tady za tu větu by mě asi byla schopná zabít - zírání na Jamese. Fakt! Mám takový pocit, že Jimmy konečně dokázal to, o co šest let usiloval. A v tom nejlepším to vzdal. K Lily se choval odměřeněji, naprosto klidně. (Mám pocit, že se tu někdo přetvařuje...)
"Lily, víš, že jsme neměli od začátku školního roku žádnej školní trest?" začala jsem v páteční odpoledne. Právě jsme mířili na pozemky, k jezeru, užít si poslední slunečné dny.
"Chrmfff..." přikývla. V jedný ruce bichli a v druhý chipsy.
"Dej mi taky." natáhnu se po nich.
"Chm..." podala mi sáček. Během chvilky jsem jí ho podala - trošku více prázdný...
"Faith!!!" vyjekla.
"No vidíš, že umíš mluvit." usmála jsem se nevinně.
"Ty!" praštila mě po hlavě učebnicí.
"Jo, to jsem já." přikývla jsem. Po chvíli jsem se válela na zemi, na mně Lily a pode mnou - vlastně, kdo to byl pode mnou???
"Jé, pane profesore..." začala se zvedat Lily.
"Co blázníš? Tobě přeskočilo, či co?"
"Ehm, ehm..." ozval se zpod mně hlas... Vylítla jsem na nohy a začala jsem se překotně omlouvat panu profesorovi Všeználkovi... Hele, on se tak fakt jmenuje!
"Já se strašně omlouvám... moc mě to mrzí..:" mlela jsem pořád dokola.
"To je v pořádku..." je tak statečnej! Má úplně pomačkaný hábit, špinavý a taky se drží za ruku... "Ach, vy jste u mě neměla trest, že?" zamžoural na mě. On asi oslepl nebo co... No, dobře, z mé krásy ho možná zrak přechází, ale zase tak moc to být nemusí...
"Mno - eee - ne..." sakra, já jsem to zakřikla...
"Tak dnes večer v osm, opět před vstupní branou."
"Ale pane profesore, já mám dnes trénink famfrpálu..." začala jsem, ale on mě hnusně přerušil, takovým tím naštvaným ječákem, co na mě pravidelně používá Minie.
"Tak si to přeložte!" a odešel.
"Blbec." šeptla jsem Lily.
"Já to slyšel, deset bodů Nebelvíru dolů." řekl, ani se neotočil.
"Debil, úchyl, idiot, dement, trapák..." ztišila jsem ještě hlas. "Předpojatej tupec..."
"Za každé slovo deset bodů dolů. A dejte si pozor na jazyk, slečno Noirová."
"Ííííí!" vyjekla jsem. Lily se na mě pobouřeně podívala a v duchu si počítala.
"Za pár vteřin jsi nás připravila o osmdesát bodů!"
"Já za to nemůžu!" vypískla jsem. "On mě nesnáší!"
"Hele, na první hodině ti přidával hodně body..." snažila se mě uklidnit Lily.
"Hm."
"Ani na mě nezkoušej tu tvoji taktiku mrtvýho brouka!" zaječela najednou Lily. (Ráda bych poznamenala, že přesně totéž dělala ona, ale místo toho...)
"Hm."
"Dobře... FAITH!!!"
"Hm?"
"Nech toho."
"Hm - hm."
"Je to strašný."
"Chm..." (to je souhlas. Na mě to zkoušela celej den, tak co...)
"FAITH-NECH-TOHO! SAKRA, JÁ TOHO MÁM DOST!!!!"
"Che..." ušklíbla jsem se vesele.
"Nepomůžu ti s ničím!"
"Cože?" lekla jsem se.
"Žádnej ten tvůj úchylnej nápad nemíním vyzkoušet - no konečně!" když si uvědomila, že jsem "promluvila" rozzářila se.
"To je debilní ehm - hádka..." začala jsem. Brzo jsme se hádaly na vlas stejně.
"My jsme šílený." konstatovala jsem, při pohledu na jezero.
"Ne, všichni jsou blázni, jen my jsme letadla..."
"Co to je letadlo?"
"Neřeš."
"Chrmpfff..."
"Co zas?"
"Právě jsi mě urazila."
"Kde?"
"Co kde?"
"No kde jsem tě urazila... A co?"
"Cvoku."
"Letadlo."
"Auto."
"No vidíš, že víš, co je letadlo!"
"No snad víš, že vědět, co je letadlo, nemůžu!"
"Ne, já vim, že víš, co to je letadlo!"
"Ježíš..." zaúpěla jsem.
"Víš, co je to auto, tim pádem víš, co je to letadlo!"
"Sakra, nějakej mudlovskej dopravní prostředek!" zaječela jsem.
"Ehm... Letadlo lítá, víš?"
"Ono má křídla?"
"Ne, vlastně jo, ale nemaj peří..."
"Jak může něco letět, když to nemá peří?"
"Má motory."
"Moto... co?"
"Mo-to-ry."
"Dík."
"Není zač."
"Přesně."
"Tak na co si stěžuješ?"
"Já?"
"Ne, ten kluk, co stojí za tebou." otočila jsem se, ale nikdo tam nestál. "Ty si pako." rozřehtala se Lily.
"Haha."
"Přesně."
"Vtipná jako vždy." zavrčela jsem.
"Jak jsi to uhádla?"
"Dělám si srandu."
"Nepovídej..."
"A co mám jinýho dělat?"
"Já nevím..."
"To je totiž u tebe celkem normální, víš?"
"Nevim."
"No vidíš?"
"Co vidim?"
"Sama víš, co vidíš, nebo nevíš?"
"Já nevim, co mám vědět a vidět, víš?"
"Vidíš? Víš, ty nevíš!"
"Nevidim, nevim, nevidíš, nevíš..."
"Nevíte, jestli tu je místo?" naklonil se k nám Sirius.
"Zastřel mě." přikázala jsem Lily.
"Proč?" zeptalo se najednou čtvero lidí - Poberti (kromě Péti, kterej tu nebyl) a Lily.
"Protože proto... Nevim... Och, ne..." povzdechla jsem si a směrem k Pobertům zahučela, že tu místo je. "Jo, Jamesi, dneska nejdu na trénink, mám trest."
"Proč?"
"Protože skočila Vžeználkovi do náruče - a on na to asi nějak nebyl připravenej..." pousmála se Lily.
"Seš skvělá..." zavrčela jsem. Sirius se zároveň zeptal.
"Jak to?"
"Tady slečna - úžasně-taktní na mě skočila a já jsem skončila na něčem moc měkkým, co mi později odebralo osmdesát bodů a dnes mám trest."
"OSMDESÁT BODŮ?"
"Ehm..." ošila jsem se. "Přibližně..."
"Nám se podařilo pouze čtyřicet od jednoho nejvíc, najednou... Osmdesát..." zasnil se Sirius.
"Ha ha. Ty na ten trest nejdeš."
"Ne. Ale můžu jít s tebou - Jamesi?" otočil se na svého přítele.
"Jasně, pučim." přikývl. Pohrával si se stéblem trávy a vypadal skutečně kouzelně - maximálně pro Lily.
"Co?" zajímalo Lily.
"Tajemství." ušklíbli se Poberti zároveň.
"Hodně velký?"
"Hodně."
"Jak moc?"
"Tááákhle."
"A tááákhle je jak moc."
"Dost."
"Dost - dostatečně nebo dost - hodně?"
"Oboje."
"Oboje?"
"Jo, oboje."
"Podobojí oboje?"
"Podobojí oboje s oběma."
"Podobojí oboje s oběma oběťma?"
"Podobojí oboje s oběma oběťma bez obou."
"To je hnusný! Neexistuje nic takovýho."
"Mám bujnou fantazii."
"Tak ji řekni, ať se zklidní."
"Právě jsi mě urazila."
"Co a kde?"
"HEJ!!! Ty se opičíš!" vložila se do našeho "rozhovoru" Lily.
"No a?"
"No bé!!!"
"No cé." nestihli jsme vypočítat ani celou abecedu, než se Lily mrkla na hodinky a poznamenala: "Za chvíli je večeře - a jestli nechceš na trest o hladu, měly - s tvrdým y - by jsme vyrazit. Pro vaši informaci, chlapci, y se píše pokud jdou ženy - sbohem." (Nebudu tu popisovat Siriusovy poznámky na ženy, ale bylo to od něj hnusný.)

Povídku napsala Lily of the valley a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.