Dum spiro, spero - 17. ...

27. září 2010 v 21:11 |  Dum spiro, spero
Dum spiro, spero - 17. ...


"Abys mi něco vysvětlil. Třeba proč až dneska?"
"No, vlastně nevím... Asi jsem se dneska rozhodl." chytil mě za ruku.

"Rozhodl?" uchechtnu se.
"Víš, že jsem se vždycky snažil... Ehm, získat tě..." zrudnul. Já jsem se rozřehtala.
"Důkaz lásky: Příště na mě nevolej, že máš pátou holku za týden."
"No..." zazubil se. "A co takhle, že mám pátou za den?"
"Zkusíš jednou!" zasmála jsem se.
"A víš, že v pondělí..."
"To jsme byli opilí - sakra, vždyť si skoro nepamatuju, co jsme dělali nahoře... Nebo vlastně jo." zrudla jsem taky.
"Co jste dělali?" zazářili Siriusovi oči zvědavostí.
"Nic!" začala jsem se vehementně bránit.
"To vidim." ušklíbl se. "Pojď sem." ukázal si na klín. Já jsem zavřela oči. Když jsem je otevřela, tak se Sirius tvářil jako u mučení.
"Hej!" uraženě ukázal na své křeslo-pohovku.
"Přece se nebudeme mačkat." pravila jsem ohleduplně.
"Hmpf..." asi to měl být srdceryvný povzdech. Hupsla jsem vedle něj a přitulila jsem se k němu.
"Šmarjá..." napadlo mě něco.
"Co je?"
"Jen si představ, až nás uvidí spolu..." uchechtla jsem se.
"A kdo?" nechápal stále hezkej-vysokej-tupej kluk - čičinka.
"Já nevim - všichni!" rozhodila jsem rukama. To jsem neměla dělat. Stále jsem měla hrnek v ruce a tak trochu... ehm, vyšplíchlo... A Sirius byl ulepenej. "Sorry!" vstala jsem kvapně.
"Ne, dobrý..." chechtal se Sirius. Měl flek na svym černym tričku.
"Hezkej potisk." ocenila jsem ho.
"Díky. Takovej originální..."
"Hele, teď si představ, až tě uvidí tvé fanynky - brzo bude po Bradavicích pobíhat horda šílenejch holek s pocákanym trikem..."
"No, ale špatnej pohled by to nebyl..." zamyslel se ten blbec.
"Hej!" plácla jsem ho po hlavě. "Jsi šťastně zadaný kluk!"
"Člověk nikdy neví..."
"Si zkusíš." zasyčela jsem. "Já jdu spát." sklonila jsem se k němu.
"Teď, v sedm?" zazubil se jako - BLACK.
"Ty si čuně." zašeptám.

...

Ráno jsem se probudila v nádherný posteli s nebesy, vedle mě nahej Sirius, já taky nahá...
"Sakra!!!" vylítla jsem z postele, když mi došlo, o čem uvažuju. "Oj..." pomalu přecházím v myšlenkách včerejší večer. Uuuf... Nic se nestalo. Díky bohu.
Sirius se něčemu chechtá. Otočila jsem se.
"Nekoukej se!" zaječela jsem.
"Včera ti to nevadilo." usmívá se. Rychle jsem chňapla po oblečení a oblíkla jsem se.
"Musim!" zdrhla jsem. No jo, na toalety jsem doběhla včas - a díky bohu zde nikdo nebyl.
Pak jsem se dostala do společenky. No tam to vypadalo - ti, co měli štěstí, byli na křeslech, ti co ho měli míň, byli na zemi, a pak tu byla skupinka chudáků - nějaký páťák byl na půl ven z okna, Petr byl v krbu, (ne, krb nehořel - bohužel...) a nejhůř na tom byl James - byl strašně zkroucenej, a přes hlavu měl přeraženej obraz. Jeho obyvatel byl pouze jeden pes, který zuřivě štěkal z obrazu s mísou ovoce.
Já jsem opatrně přešlapovala studenty (jeden třeťák se tam válel na zemi s jazykem ven a slintal - fůůůj!) až jsem se dostala ke schodišti. Vyběhla jsem nahoru a otevřela dveře naší ložnice. Lily tam seděla na posteli s vytřeštěnýma očima. Když jsem vešla, vzhlédla a úplně zbledla.
"Kde jsi byla?" zeptala se nevýrazně.
"Ehm..."
"Řekni, že to byl jenom sen..."
"Ehm..."
"Takhle bych se nikdy nechovala, že ne?"
"Ehm..."
"Faith, že jsem... Netancovala v podprsence před celým Nebelvírem?"
"Ehm..." ach jo. "Víš, Lily, to byl jenom zkrat..." utěšuju ji.
"Já nikam nemůžu!"
"Samozřejmě, že musíš." zavrčela jsem. "Představ si, že by jsi něco neuměla..."
"No jo!"
A teď já. Nadechla jsem se. "Lily, já chodím s..." odmlka.
"Kým? No řekni, dělej!" vyzvídala Lily.
"Siriusem." vyprskla jsem. Lily úplně ztuhla a vytřeštila oči.
"Ty a... BLACK?!?" (Ne, Lily, to jsou slyšiny...)


Povídku napsala Lily of the valley a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.