Dum spiro, spero - 10. No to snad ne!

27. září 2010 v 20:20 |  Dum spiro, spero
Dum spiro, spero - 10. No to snad ne!


Pomaličku jsem otevřela oči. Zdál se mi děsně morbidní sen, ve kterém jsme se s holkama zlily, a pak jsem se líbala s Blackem...
Sakra. Co dělám ve společence? Zamrkám nechápavě. A ležím na pohovce na něčem... někom... A do... prkenný ohrady.
"Ježíš!" okamžitě vyskočim. Ale tim rychlym pohybem se mi udělalo strašně zle. Chytla jsem se za pusu, abych tu někoho neohodila (i když ta představa...) a vyběhla jsem nahoru. Naštěstí jsem se vzbudila první, takže v koupelně nikdo nebyl. Vrhla jsem se k záchodu a... No comment.
Co bych dala za Florianův lektvar proti opici... Mně je zle. Přitiskla jsem si ruce k břichu. Kurva, to je stokrát horší než po mudlovskym pití!
"Faith!" zaječel někdo hystericky za dveřma, který jsem pro jistotu zamkla. Teda, ani nevim jak se mi to povedlo... "Sakra, já se pobliju..." ozvala se slova, která byla doprovozena výmluvnějšími zvuky. Pak někdo vykoktal "pulírexo." a zjevně se na mě naštval...
"Lily..." začala jsem, ale nedořekla a znovu jsem byla přinucena sklonit se nad mísou. Pak jsem se opřela o studenou zeď. "Řekni, že se mi to jen zdálo." zachraplala jsem.
"No..." nadechla se k odpovědi. "Otevři mi dveře!" zabušila na ně. Na kouzla si ani v nejmenším nevzpomněla. Mávla jsem hůlkou a dveře se rozlétli. Dovnitř vpadla holka s kruhama pod očima, zelenou tváří a rozcuchanými vlasy.
"Ty vypadáš." usmála jsem se unaveně.
"Být tebou, tak si takové poznámky odpustím." ukázala na odraz v zrcadle. Vypadala jsem hodně podobně.
"Děvčata, nechcete helpnout?" naklonila se dovnitř May. "Něco takového jsme očekávali, a tak..." hodila nám dvě lahvičky. Nějakým zázrakem jsme je chytili a já poznala starý dobrý lekvar.
"Díky." vydechla jsem vděčně a naráz ho vypila. Lekvar měl naprosto nechutnou barvu a ještě horší chuť, ale přesto všechno mi přestávalo hučet v hlavě. A i jinde.
"Holky, příště se budem muset zamknout." vstala jsem a hrábla po kartáči.
"To teda jo. Doufám, že to, jak jsem se líbala s Potterem, je jen noční můra..." vzdychla Lily.
"Ale ty si mu aspoň vrazila facku..." zaúpěla jsem.
"To je fakt." přikývla.
"A jak jste skončily vy?" obrátím se na dvojčata.
"No..." zrudla May.
"S Remusem, co?" když přikývla, zavolala jsem do ložnice. "April, co ty?"
"Šla jsem spát." zahuhlala. S pochopením jsem přikývla.
"Kolik je?"
"Asi půl sedmý."
"Jenom?" vytřeštila jsem oči.
"Jo, jenom..." zamrmlala May.
Vstala jsem a pomalu jsem se sunula do své postele. Tam jsem sebou do ní flákla a jen co jsem zavřela oči jsem to zalomila.

"BUDÍÍÍČEEEK!!!" zaječel někdo do mého ucha. Vymrštila jsem se a (úplně nevědomky) praštila narušitele do nosu. Něco křuplo a já jsem se chystala znovu usnout. "AÚÚ!!!" Zavyl stále stejně hlasitě.
"Lily, víš kam máš jít, že jo?" unaveně jsem protočila oči. Dneska jsem vstala celkem brzo, do vyučování zbývala celá půlhodina.
"Jo, na lektvary." přikývla a držela se za nos. "Ale nejdřív za Pompfreykou."
"Tak běž, já ti to snim." usmála jsem se medově a začala jsem se oblíkat. Chtěla bych do sprchy, to jo, ale i já musím uznat, že nemám čas. Oblíkla jsem si černý triko, černou mikinu a černý lancláče, a zamířila do koupelny. Tam jsem si jakž takž upravila vlasy a s pusou dokořán jsem popadla batoh, naházela do něho pár učebnic a pergamenů a vyšla z pokoje. Dole seděl Black.
"A sakra." zamumlala jsem. Rychle jsem zajela do nejbližšího pokoje, kde díkybohu nikdo nebyl a rychle jsem přemýšlela. Možná bych se tam mohla připlížit. - A nebo taky zůstat v pokoji a celej den nevyjít ven. - A třeba bych ho mohla ve vší tichosti zavraždit, zakopat u Hagridovi hájenky a tvrdit, že to udělal Snape. Jo, to by šlo. Chytla jsem do ruky hůlku a napadlo mě ještě něco. Rychle jsem udělala pár úprav v mém obličeji, změnila barvu vlasů a seběhla jsem dolů. Podíval se na mě a zavrčel:
"Tebe poznám všude."
"Fakt jsem tak nápadná?" strachovala jsem se.
"Ne, ale barbína by nenosila to, co ty."
"No a?" nasadila jsem ublížený výraz. "Mimochodem, na tuhle noc zapomeň, jasný?" varovala jsem ho, když jsem procházela kolem něj. Mávla jsem hůlkou podruhé a vrátil se mi můj obličej.
"Proč?" tentokrát byla s ublíženým obličejem řada na něm.
"Protože jsi Black, a protože jsem byla opilá." zrychlila jsem. Vylezla jsem z obrazu a ohlédla se. Nešel za mnou. Doběhla jsem do jídelny, vzala si snídani a upalovala jsem do sklepení. Lily ani dvojčata jsem nikde nezahlédla, zato na mě mávala Sabby.
"Promiň, ale Křiklan by mě asi zavraždil, kdybych přišla zase pozdě." omluvila jsem se. Sakra, tři hodiny? Co si myslej, že budu tři hodiny dělat?
"Slečno Noirová, jděte pozdě." zafuněl Křiklan, když jsem vpadla do třídy.
"Já zaspala." vrhla jsem se k Lily, posazené v lavici a hltající každé slovo Mrože.
"Co nos?"
"Dobrý." zavrčela a úplně ztuhla.
"Tu kuličku jsem viděl, pane Pottere." zahalasil bodře Křiklan. Lily se otočila a stáhla obočí do jedné linky.
"Pottere, ještě jednou, a vážně ti něco udělám." zuřila. Pak se ale obrátila a rychle začala snášet přípravy pro nás obě.
"Kde je Black?" zeptala jsem se toho za námi.
"Stýská se ti po mě?" ušklíbl se někdo vedle něj. Ale bylo to dost smutný...
"A víš, že... Ne?" otočila jsem se a pořádně jsem si přečetla zadání. Přece to nechci projet hned první hodinu. Potom mi to je šumák.

Projela jsem. V půlce druhé hodiny mi bouchl kotlík plný zpola udělané Zuřící Zášti. Nikoho nepostříkal, díky bohu, jak poznamenal Mrož, protože by nás asi všechny povraždil. Ale mě to bylo upřímně jedno, jelikož ten imbecil Black mě přímo propaloval pohledy.
Mrož nám zadal naprosto nemožný úkol - 4 svitky pergamenu o lekvarech, způsobujících pocity, city a tak.
"To je kretén!" ulevila si Lily. Potter, ji totiž (jak jinak) celou tu dobu vyzýval na rande.
"Jo, to je." přikývla jsem nepřítomně, ale myslela jsem tím Blacka. "Kvůli němu jsem se nemohla ani soustředit!"
"Dík, že na mě tak myslíš." prošel kolem nás.
"Idiote." sykla jsem a pokračovala dál za Lily. "Kam jdeš?"
"Do knihovny, dělat úkol. A ty jdeš se mnou." drapla mě za hábit.
"Lilýýý!" vyla jsem po cestě. "Ty mě chceš umučííít!" a přemýšlela jsem o tom, co uděláme Pobertům. To samé jsem dělala, když Lily pracovala na svém úkolu. Po hodině jsme spokojeně odfoukly vlasy z čela a synchonizovaně jsme prohlásily:
"Mám to!" (Ne, ani trochu jsem neopisovala... Vůbec ne...). Pak jsem promluvila já sama, jediná, opuštěná, chudinka malá... Melu blbosti... jo, už to tak bude... "To je dokonalý."
"Co?"
Začala jsem ji vysvětlovat plán, který jsem vykoumala při opisování... ehm, při psaní úkolu.
"Ale to je nuda." namítla na konci.
"Ani náhodou!" No, mě to nuda nepřijde, Lily, vážně ne...

Přeměňování je předmět, na kterej bych se nejradši vykašlala. Kdybych se nechtěla stát bystrozorkou.
"Slečno Noirová, předvedla by jste nám laskavě přeměnu kotěte ve štěně?" afektovaně mě poprosila. Vykulila jsem oči a naznačila Lily, ať něco udělá.
"Jdi tam!" šeptla mi naléhavě do ucha.
"Lily, já to neumim!" vypískla jsem, ale taky potichu. Něco mi řekla do ucha, asi zaklínadlo, ale já ho nevnímala. Jako ve snách jsem namířila na kotě, které zoufale mňouklo a počůralo se. Vyprskla jsem smíchy a pokusila se ho začarovat.
"A sakra." špitla Lily, když se z koťátka nějakym zázrakem stal obrovský flekatý nafukovací míč.
"O-ou..." podrbala jsem se na hlavě. Celá třída se sesunula pod lavice, kde se beznadějně rozchechtala. "Lily." zoufale jsem se otočila po ní. Minie mávla rukou (a neměla v ní hůlku!) a kotě - míč se stalo zase obyčejným kotětem.
"Příště laskavě dávejte pozor." spokojeně si mě měřila. Zalezla jsem do lavice a kopla Lily do holeně.
"Ty teda umíš člověka podpořit!"
"Jo, na to jsem odborník." přikývla důstojně.


Povídku napsala Lily of the valley a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.