Povídka Pod rouškou minulosti - Prolog

25. srpna 2010 v 22:12 |  Pod rouškou minulosti
Pod rouškou minulosti (Prolog)

Sedmnáctiletý chlapec se ocitl v osvětleném prostoru. Vypadá to tu jako když jsem se zde před několika hodinami sešel s Brumbálem, prohnalo se mu hlavou. Nyní však na sobě měl šaty, ve kterých bojoval a všechny šrámy. Hořce se usmál při představě, jak byl naivní. Domníval se, že Albus Brumbál, největší čaroděj všech dob, zná všechna tajemství lorda Voldemorta. Z myšlenek ho vytrhl hluboký hlas.
,,Tak jsi tu, Harry."
Polekaně se otočil. Za ním stály čtyři postavy v hedvábných, bílých hábitech. Dva muži a dvě ženy. Harry na ně nevěřícně vykulil oči, na odpověď se nezmohl.
Opět promluvil stejný hlas. ,,Musíš být unavený." Muž mávl rukou a objevilo se pět křesel. ,,Pojď se posadit, máme si toho tolik říct." Snědá tvář se na něho dobrotivě usmála a černé oči se šibalsky zablýskly. Na všech čtyřech bylo znát, že se nejedná o žádné primitivní kouzelníčky. Kolem nich plála neviditelná aura moci.
,,Jak jsem se sem dostal?" zeptal se zmateně. Mezitím přešel ke křeslu a usadil se, stejně jako jeho společníci.
,,Jsi tam, kde jsi byl s Albusem," ozvala se tentokrát štíhlá žena s kudrnatými, havraními vlasy. ,,Teď už se ale nemůžeš vrátit." Její modré oči se smutně zatřpytily.
,,Já vím, celé jsem to zkazil," zašeptal Harry.
,,Ale to není pravda," druhá žena byla přesný opak té druhé, světlé rovné vlasy a oříškové oči. Obě byly sličné a z jejich dobrotivé tváře šla vyčíst moudrost, nastřádaná léty a léty zkušeností. ,,Udělal jsi toho tolik. Pořád jsme tě měli na očích, zvládl jsi toho tak moc, že jsem se několikrát až sama divila, kde bereš tu sílu jít dál a nevzdávat se. Nemáš si co vyčítat."
,,Ale kvůli mně Voldemort stále žije! Nedokázal jsem prohlédnout jeho astrální projekci, všechno to bylo nanic!" Skoro na ně křičel. Bylo to nespravedlivé. Jakmile padl k zemi Voldemortův dvojník, přemožen Harryho vědomostmi a majetnictvím, za chlapcem se objevil pravý Tom Raddle s rudýma, posměšnýma očima a úšklebkem na hadí tváři. Ani nestačil pozvednout hůlku. Poslední, co slyšel byly Voldemortova slova: ,,A takhle odešel slavný Harry Potter, chlapec, který přežil." Zelená zář se mu vpila o těla a on padl mrtvý k zemi.
Divoce potřásl hlavou, aby se zbavil té vzpomínky a upřel zrak na čtveřici.
,,Promiňte," hlesl.
,,To je v pořádku," pokynul mu rukou muž s zelenýma očima a hnědými vlasy. ,,Je to zčásti i naše chyba."
,,To nechápu, vždyť jste byli dávno po smrti, když se Tom Raddle narodil," zamračil se Harry.
,,Jistě," usmála se světlovlasá žena. ,,Ale to my jsme chtěli silného kouzelníka, který by kouzelníky, kteří si stále více a více chtěli podmanit mudli trochu… usměrnil. Bohužel to mělo absolutně opačný výsledek," povzdechla si a předala slovo.
,,Byla to z velké části moje zásluha. Jak jste se učili ve škole, měl jsem víc rád kouzelníky s čistou krví, proto mi přišlo lepší, kdyby se narodil do rodu mých přímých potomků, i když napůl mudla. Jaká to byla chyba," poznamenal hořce. ,,Ale co se stalo, nedá se odestát. Tak přišlo na svět největší zlo všech dob, lord Voldemort. Byli jsme tak zoufalí, že jsme osud celého světa svěřili do rukou ročního chlapce. Tehdy jsme si dostatečně neuvědomili, jak ti zničíme život. Postavil ses mu teprve v sedmnácti letech, přesto se ti podařilo zničit všechny viteáli a téměř ho zabít - "
,,Jenže se to nestalo a celý svět se teď ocitne v tyranii a hrůze," přerušil ho unaveně Harry. Nehodlal už dál poslouchat, co by, kdyby. Prostě se už stalo a nic to nemůže změnit. Leda, že by Neville… Jenže ten už je určitě taky po smrti, pochybuju, že by na jeho vzpouru Voldemort tak rychle zapomněl.
,,A proto jsme se rozhodli učinit radikální krok do minulosti," řekl muž s černýma očima.
,,Jaký?" obrátil se na ně s překvapením Harry.
,,Do jedné rodiny se narodí dítě," ujala se slova černovláska. ,,Bude vyrůstat nedotčeno okolním světem, svůj úděl se dozví až v den svých osmnáctých narozenin. Bude mít dar, ale…" Na chvíli se odmlčela. ,,… Ale je potřeba, abys nám pomohl. Bude mít moc Voldemorta zničit. Pokud přijmeš, budeš pak v den jejích osmnáctin poslán, abys ji vycvičil. Nesmí vědět, kdo doopravdy jsi. Přijímáš, Harry?"
Jakmile se ocitl pod čtyřmi upřenými pohledy, začalo mu docházet, že to, co mu nyní říkají je už dávno promyšlené a naplánované a on, i kdyby odmítl, se stejně bude muset svého úkolu zhostit. Cítil se jako muška, muška, uvězněná v pavučince, ze které vede jen jedna cesta, ačkoli pavouk tvrdí něco jiného.
,,Zbývá mi snad něco jiného?" Přímo je propaloval pohledem, ale ani jeden z nich před ním neuhnul.
,,Popravdě, ne," řekla první žena zastřeným hlasem.
,,Pak tedy přijímám," odvětil vyrovnaně.
Na okamžik se mu zdálo, jako by zahlédl jejich uvolnění, ale jen na nepatrnou chvíli, než city opět skryli za maskou.
,,Je tu ještě jedna věc, Harry. Až budeš poslán do minulosti, zjistíš věci, které ti třeba nebudou příliš po chuti. Ty ale na sobě nesmíš nic dát znát. Vycvičíš ji, a ona Voldemorta porazí. Nauč ji vše, co znáš, ale nikdy nepřekračuj hranice okolo místa, které ti bude vymezeno a taky - "
,,Moment!" Přerušil ho Harry a zvedl ruku. ,,Vy mi říkáte, že to bude ona? A že budu za nějakou neprostupnou zdí? A co ještě, proboha!"
,,Pošleme tě tam přesně v okamžik jejího narození. Budeš bydlet v lese a zatím cvičit a připravovat se na den, kdy k tobě dorazí. Budeš tam mít vše, co potřebuješ, na cokoliv pomyslíš. Můžeš občas i sledovat její kroky v životě, ale nikdy… nikdy se nesetkáš s žádným jiným člověkem," přeříkával muž, jako by Harryho snad ani neslyšel.
Neměl slov, cítil se tak moc pod jejich nadvládou, tak moc nesvobodný. ,,Kdy se tam dostanu," zeptal se chladně.
,,Za chvíli, Harry. Chtěl bych tě ještě poprosit, nechovej k nám zášť, snažíme se napravit naše chyby."
,,Jistě, skrze mě," odtušil.
,,Netěší nás o nic víc, než tebe, Harry," řekl rázně zelenooký muž.
,,To je pravda," přitakala žena, ,,A pokud vše vyjde, nikdo už nebude mít stejný život jako ty. Narodíš se do úplné rodiny a svět nebude propleten nitkami zloby."
,,Snažíte se ze mě dostat lásku k vám pomocí toho, že jsem nežil jako ostatní děti?" naježil se Harry. ,,Když nás o vás ve škole učili, vzhlížel jsem k vám s úctou. Myslel jsem, že jste byli ti nejlepší lidé, které kdy svět kouzelníků měl. Nyní však zjišťuji, že vaše jediná dobrá věc bylo zřejmě založení Bradavic," sykl.
Zaraženě se na něj obrátili. ,,Je čas," řekl najednou Salazar. ,,Vem si to." Podal Harrymu zlatý obraceč času. ,,Stačí pouze jedna otáčka. Doufám, že až se znovu setkáme, změníš na nás názor," poznamenal hořce.
Harry si od něho vzal malé přesýpací hodinky. ,,Třeba až uvidím, že umíte své chyby sami napravovat," oznámil. Otočil s malým kroužkem a za chvíli byl pryč.
Na údajném vlakovém nádraží zůstali stát čtyři zakladatelé Bradavic.
,,Ten chlapec měl pravdu," řekla Rowena.
,Ano," přikývl Godric, ,,Ale dát to před ním najevo by byla hloupost."
,,Alespoň by si o nás nemyslel, že jsme nafintění zakladatelé, kteří si nic nedovedou přiznat," smutně se usmála Helga.
,,Teď už na tom nic nezměníme," řekl úsečně Salazar. Krátce na sebe pohlédli a pak se rozplynuli, jako by tam nikdy nestáli.
Tehdy jsem přišla na svět, já, Amy Marie Potterová a moje dvojče, James Potter…

Povídku napsala Maya99 a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.