Povídka Pod rouškou minulosti - 7. kapitola

25. srpna 2010 v 22:33 |  Pod rouškou minulosti
Pod rouškou minulosti
7. díl
Nic není bez potíží

Uběhl týden. Mamka s taťkou si vzali dovolenou a seznámili nás s jejich plánem alias jedeme na koupálko! S námi samozřejmě i kluci, kteří za těch sedm dní ještě neodjeli, Lily a já.
,,Tak pohněte!" zvolal z pod schodů James.
,,Každej na sebe nehodí jenom trencle a jede!" zařvala jsem a na hnědé, dvoudílné plavky s béžovým jsem si oblékla hnědé tričko na ramínka a riflové kraťasy. Mimochodem, ačkoliv nejsem zrovna vyžle, v těch plavkách mi to slušelo.
Lily měla zelené plavky. Na někom jiném jsem si je nedokázala představit a když jsme je s Lily kupovaly, snažila jsem jí je vymluvit. No, posuďte sami, nebyly sice nějaký brčálový, ale zelená? K jejímu štěstí si to vymluvit nenechala a nyní v nich vypadala kouzelně. Mohly za to ty její smaragdový oči.
Rychle jsme se navzájem zkoukly a s batohy na zádech jsme vyletěly z pokoje. Už jsem byla na posledním schodě, když mě podjela noha a já se měla možnost blíže spřátelit s naší plovoucí podlahou. Na poslední chvíli mě zachytil... Black. Proč kurňa zase on?
,,Dík," zamumlala jsem a zrudla. Kluci se mírně uculovali, za to Lily se málem neudržela.
,,Prosím," usmál se, pustil mě a otevřel dveře.
,,To nebylo vtipný," sykla jsem na smějící se Lily a vyšla ven.
Nastoupili jsme do auta a frčeli. To auto bylo zevnitř ( díky Bohu!) zvětšené a tak jsem nemusela sedět jako sardinka na zadním sedadle se čtyřma pakama. Lily jsem nepočítala.
Dorazili jsme tak za hodinu. Rodiče zaplatili a my se rozutekli jak velká voda, abychom zabrali dřevěná lehátka, rozmístěná kolem bazénů, tobogánů a všech těchto atrakcí. S Lily jsme si zabraly flek u lesa. Tam bylo nejlíp. Svítilo tu slunce a bylo to dál od všech těch čumilů (tím myšleno kluků, co na nás zírali jak na sněhuláky v létě).
,,Jdem do vody?" zeptala jsem se Lily.
,,Že váháš! Ale prosím dál od těch našich, ju? Nerada bych skončila zase přitopená tvým bráchou, při jeho žhavé gestikulaci, jak mě dostat na rande."
,,Jistě, dámo!" zasmála jsem se a rozeběhla se. Lily mi byla v patách. Nastejno jsme skočily šipku do vody. Vynořila jsem se po delší chvíli. Hrozně miluju potápění. Je tam klid, ticho. Všude voda... Prostě bájo.
Vyzkoušely jsme snad všechno. Od tobogánu, přes obří skluzavku až po vodní vír. Ten se právě chystal se zase roztočit co nejvíc, tudíž jsem chtěla vyplavat. Lily už byla venku. Někdo mě však stáhnul zpátky.
,,Zdar, Potterová?" ozvalo se mi u ucha a já byla nemilosrdně stažena do toho největšího proudu s Blackem, který mě držel kolem břicha.
,,No nazdar... B-Blacku, proč..." Ale zrovna jsem si lokla vody, takže jsem se rozkašlala a mezitím na něj chrlila nadávky, jimž absolutně nemohl rozumět.
,,Co si říkala?" zeptal se mě s hlavou těsně u mého ucha.
,,Abys mě neošahával," odvětila jsem a snažila se dostat jeho ruku pryč.
,,Klidně," řekl a pustil mě. Bylo tam trošku víc lidí. Měla jsem problémy se dostat na vzduch, abych se nadechla. Pak mě zase chytil.
Tentokrát jsem byla otočená čelem k němu a proud mě unášel pozadu.
,,Copak?" ptal se rádoby překvapeně. Přitom se dusil smíchy.
,,Nic. Blacku, to nemáš nic jinýho na práci, než obtěžovat nebohé dívky, které by rády odešly z tohohle?" rozmáchla jsem se rukama.
,,Ale jistě, že mám," usmál se. ,,A mimochodem, moc si nestěžuj. James teď nejspíš někde topí Lily, dokud neřekne ano na jeho pozvání."
Přemýšlela jsem, jak by to mohlo vypadat. James drží Lily za hlavu a ptá se: ,Dáš si se mnou rande?´ ,Lily odpoví: ,Ne!´ , James ji stáhne pod vodu až se málem utopí. ,Už jsi změnila odpověď?´
Při té představě jsem se musela smát.
,,Co je?" zeptal se mě.
,,Dovedeš si to představit?" vyrazila jsem ze sebe mezi záchvatem smíchu.
,,No, popravdě... ne," řekla a začal se smát taky. V tu chvíli kolem nás prosvištělo klubko zrzavých vlasů a kdysi rozčepýřenýho hára mýho bratra. Tak na tohle nemám, pomyslela jsem si a málem se utopila pod náporem smíchu. Už jsem skoro dodělávala, když mě Black vytáhl zase nad hladinu.
,,Já to říkal," pronesl s poťouchlým úsměvem.
,,No jo no."
,,Hele, ještě někdy omdlíváš? Já jen, abych poznal, kdy tě mám zas vytáhnout," poznamenal. Určitě to nemyslel zle. Řekla bych, že si ani neuvědomil fakt, že jsem z té příhody byla dost vyklepaná. Ale řekl to a tím mě dokonale smazal úsměv z tváře.
Pohlédla jsem na něho. Na mysli mě vyplul obraz jedenáctiletého Siriuse, jak se v křečích kroutí na zemi. Odvrátila jsem pohled jinam. Do očí mě uhodila jizva... jizva na pravé ruce. Přesně tam, kde ji měl ten Sirius v tom snu nebo vidění.
,,Amy, jsi v pořádku?" Slyšela jsem jeho hlas jako by z velké dálky. Pořád jsem vystrašeně zírala na tu jizvu. Vír se přestal točit. Všichni lidé už vyplavali z kružnice, jen my jsme se ani nepohnuli.
,,Amy! Co je?" zatřásl se mnou. Pomalu jsem odvrátila oči od jeho pravé ruky.
,,Kdes k ní přišel?" vyletělo ze mě.
,,Co? O čem to mluvíš?" nechápal.
Neurčitě jsem mávla rukou k jizvě.
,,To... to jsem spadl a byl tam kus drátu," odpověděl, ale neušel mi jeho podezíravý pohled. Lhal.
,,To není pravda," vyřkla jsem až neuvěřitelně jistě. Nechápala jsem, kde se ve mně ten tón vzal. Vypadalo to, že i on je jím zaskočen.
Vznášeli jsme se ve vodě a vzájemně se měřili pohledy, jak bychom soutěžili o to, kdo má pravdu. Ten, kdo by uhnul by lhal, a proto jsem neúnavě pohled oplácela. Nakonec uhnul on.
,,Je to pravda..." pronesl.
,,Není. Vím, co se ti stalo a ujišťuju tě, že-"
,,Nazdar, vy hrdličky!" Za zády se mi objevil James a stáhl mě pod vodu.
,,Seš magor nebo co?" zařvala jsem na něj, když jsem se vynořila.
Black na mě stále nepřestával zírat. Pak se sebral a jedním tempem zmizel za vykachličkovanou stěnou.
,,Co se stalo?" optal se Remus, který si dobře všiml mého podrážděného hlasu a podivného pohledu Blackovým směrem.
,,Co by se mělo stát?" dělala jsem zmatenou a zmizela jsem stejně jako Sirius Black.
Doplavala jsem ke schůdkům a jedním pohybem se vyhoupla nahoru. Byla jsem zmatená. Přece není možný, abych se ocitla v jeho dětství. To je... nemožný a neskutečný.
Moc dobře jsem si uvědomovala ten jeho pohled. Říkal: Jak o tom víš? Co se ti opravdu stalo, když jsi omdlela? Prudce jsem zatřepala hlavou. Byl to nějaký omyl. Zkrat... nebo... Já nevím, jak si to vysvětlit. Přece.. tohle se nemohlo stát. A přece se to stalo.
Co budu dělat, jestli se mi to začně dít pořád? Přece se nemůžu každýmu takhle hrabat ve vzpomínkách! Tohle musí přestat!
Ale jak toho chceš dosáhnout? ozval se hlásek v mé hlavě.
Normálně, určitě nejsem jediná, kdo tohle mívá.
Jistě, každý vidí do vzpomnek ostatních,
ozvalo se ironicky.
Jak to mám zastavit? Tohle přece nejde. Dovedeš si představit, kdybych se mi tohle stalo u Brumbála? Vyletěla bych z Bradavic než bych stačila říct vzpomínka.
A co se to takhle naučit ovládat?
Stalo se mi to jen jednou. Nebude se to už opakovat.
A co kdyby jo? Co budeš dělat potom?
Já nevím, ale nikdo se to nesmí dozvědět, jasný?
Já to nikomu neřeknu, Amy, jsem součást tebe, ale co Sirius Black?
Co je s ním?
Mohl by to říct Jamesovi, Remusovi a Petrovi.
Ale tím by musel vysvětlovat tu jizvu.
Víš jistě, že to Poberti nevědí?

Mezitím jsem dorazila ke svému lehátku. Na druhém už ležela se zavřenýma očima Lily. Nevšimla si, že jsem přišla a já jí to ani nechtěla dávat vědět. Neslyšně, s obavami, jestli Black něco nevyzradí, jsem ulehla na dřevěné lehátko a za okamžik usnula.
***
Byl čas na odjezd do Bradavic. Balila jsem si kufry. Od té doby, co jsme dorazili z koupaliště, jsem se snažila vyhýbat Blackovým pátravým očím a Lilyiným a Jamesovým neustálým otázkám, co mezi námi je. Já i Black jsme se snažili se všemožně přetvařovat. Dařilo se mi to, pokud nebyl se mnou v jedné místnosti a o něm, myslím si, platilo to samé.
Od té noci, co tohle začalo, už jsem neměla žádné další toulky ve vzpomínkách jiných. Před třemi dny odjeli Lily, Remus a Petr, aby si mohli doma sbalit všechny věci a popřípadě jít něco dokoupit na Příčnou. V domě jsme zůstali jen já a ti dva. Tento čas jsem trávila v přítomnosti mého pokoje a knížek v knihovně. Neměla jsem chuť kamkoliv chodit, bavit se nebo dělat vylomeniny.
,,Už máš sbaleno, Amy?" zvolala mamka.
,,Jasně!"
,,A co ty, Jamesi?"
,,Vše je O. K.!" zavolal James zpět.
,,Siriusi?"
,,Dobrý!"
,,Tak se pojďte naobědvat a pak vyrazíme!"
Jako velká voda jsme se nahrnuli do kuchyně a hladově se vrhli na řízek s bramborama.
,,Vážně jste nic nezapomněli?" starchovala se mamka. ,,Nerada bych pak posílala tisíc sov s milionem věcí."
,,Já mám všechno!" prohlásila jsem.
,,My taky!" ohradili se i kluci.
,,Jen aby," podezřívavě si nás měřila mamka.
,,Tak, znáš nás, ne?"
,,Právě proto se ptám, Jamesi," usmála se.
,,Vtipné."
,,Ale já to myslela vážně."
,,Já taky," zašklebil se James a uhnul před mamčinou rukou.
,,Jezte," pobídla nás.
O hodinu později už jsme byli nasáčkovaní v autě se všemi kufry, sovami a kdo ví čím ještě. Prošli jsme přepážkou na nástupišti 9 a 3/4. Před námi se objevila sytě červená lokomotiva. Všude na nástupišti byl ruch. Malí prvňáčkové se ustrašeně choulili i rodičů a sedmáci létali sem a tam, aby měli šanci si zabrat to nejlepší kupé.
,,Běžte si tam dát kufry," vyzvala nás mamka, ,,Ať pak zase nenastupujete na poslední chvíli."
Vzala jsem to neskutečně těžké zavazadlo a začala ho vláčet směrem k vlaku. Volné bylo hned druhé kupé. Šťastná jako blecha jsem tam zaplula a čekala až přijdou holky. Proč vůbec musím vždycky zabírat kupé já? Neskutečný.
Vyskočila jsem na nohy a šla se ještě rozloučit s mamkou. James s Blackem už někam zmizeli.
Pevně mě sevřela v objetí. ,,Tak se měj hezky. A nenech se od Jamese nebo Siriuse vytočit," usmála se. ,,Nerada bych zase obdržela dopis o tom, jak jsi je nacpala do záchodového potrubí a jak se ti oni pomstili tím, že jsi chodila pět dní po třech nohou a jak jsi zase ty spřádala odvetu, jasný?"
,,Naprosto! Ale pomstít se můžu, ne?"
,,Ty seš nenapravitelná," usmála se mamka a znovu mě objala. ,,Napiš mi."
,,Si piš!" Vlak zahoukal a já se rozběhla ke schůdkům.
,,Měj se hezky!" zavolala ješrtě mamka.
,,Ty taky!" zařvala jsem z okna.
,,Čau, holky."
,,No nazdar, Amy!" zaburácela dlouhovlasá hnědovláska a skočila mi po krku. ,,Ty taky než si nás všimneš!" Její modré oči zasvítily a oblé tváře se roztáhly v široký úsměv. Celá Nela.
Chtěla jsem odpovědět, ale tentokrát se na mě vrhla i vysoká blondýnka se zrzkou. ,,Taky vás ráda vidím, holky," řekla jsem přidušeně. Blondýnce zazářily zelené oči. Nebyly sice stejné, jako ty Lilyiny. Lily je měla světlejší a čistě zelené, kdežto Nataly je má s příměsí hnědé.
,,Tak, co prázdniny?" zeptala se Nela. Tím zahájila rozhovor na víc jak hodinu. U prodavačky jsme si koupily Bertíkovy lentilky tisíckrát jinak a Čokoládové žabky. Celou cestu jsme si vydržely sdělovat všechny zážitky z prázdnin. Byla jsem Lily moc vděčná, že se nezmínila o mém vidění ( i když nevěděla, že to bylo vidění). Vlak opět zahoukal a my vystoupily v Prasinkách. Celou cestu pršelo.
Slavnostní síň byla jako obvykle krásně nazdobena. Letos mi to ale přišlo nejkrásnější. Asi proto, že jsem tu naposled, pomyslela jsem si a bolestivě mě píchlo u srdce.
Zaposlouchala jsem se do rozhovoru tří dívek. Zrovna mluvili o tom samém. Jaké to bude, až budeme muset opustit tento hrad? Bude se mi moc stýskat, byl to můj druhý domov. Ale všechno jednou skončí.
Usedly jsme ke kolejnímu stolu. Pobertové už tam seděli a o něčem se zuřivě dohadovali. Postupně byli zařazeni všichni prváci, potom povstal Brumbál. Jeho proslov byl jako obvykle krátký, ale něčím mně zaujal. Jako bych zaslechla z jeho hlasu... obavy? Když jsem se pozorněji zadívala na toho starého muže, zahlédla jsem i pár vrásek navíc, které tam před prázdninami rozhodně nebyly.
,,Taky se vám zdá, že ho něco trápí?" zašeptala Lily.
Duchem úplně mimo jsem přikývla.
,,Z čeho myslíte, že to je?" zeptala se Nela.
,,Netuším, ale mamka říkala, že před týdnem zmizel jeden vysoce postvavený úředník." Maminka Nataly pracovala jako bystrozorka na Ministerstvu.
,,Jak jako zmizel?" ptala jsem se.
,,Nevím. Prostě zmizel, ale mamka říkala něco v tom smyslu, že se předtím pohádal s Malfoyem a že v tom má prej otec našeho drahého spolužáka určitě prsty."
,,V tom ji zuřivě podporuju," prohlásila Lily.
,,Tak to jsme dvě," přitakala jsem.
,,Čtyři," ozvaly se Nela s Nataly unismo a naložily si na talíř zákusky, které se na stole objevily hned, co zmizela večeře.

Povídku napsala Maya99 a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.