Povídka Pod rouškou minulosti - 4. kapitola

25. srpna 2010 v 22:19 |  Pod rouškou minulosti
Pod rouškou minulosti
4.díl
Příjezd Lily

Lily se měla přemístit za půl hodiny. Na naše tajné místo se přemístím hned, jakmile přejdu ochranné bariéry kolem domu. Taky musím propočítat čas, kterej mi zabere lezení po stromě. Nerada si to přiznávám, ale tyhle akce nejsou moje priority.
Vzala jsem si bokovky, tričko a mikinu a otevřela okno.
Black s Jamesem odešli někam vymetat, Blackovi asi po té naší hádce sklaplo. Měla jsem volné pole působnosti, což mi naprosto vyhovovalo.
Podívala jsem se z té výšky. Pokud se mi nezvedne kufr teď, tak už nikdy. Nejistě jsem položila nohu na nejbližší větev, vydechla a celou vahou se přehoupla na strom. Kouzlem jsem zavřela okno a začala sešplhávat. Už jsem byla na poslední větvi, když se u silnice objevil černej huňatej čokl velkej jako kráva.
,,Hodnej pejsánek. Hlavně neštěkej," zašeptala jsem a potichu seskočila z větve. Celou dobu na mě koukal, stojící na jednom místě s hlavou nakloněnou na stranu.
,,Děkuju," prohodila jsem jeho směrem a chystala se odejít, když po mě to tele vystartovalo. Než jsem se stihla jakkoliv ubránit, ocitla jsem se na zemi.
,,Ááá! Pomóc!" Momentálně mi bylo úplně šumák, jestli můj řev náhodou neslyšely Franciz s Angelikou, chtěla jsem jen dostat tu šedesátikilovou věc, co na mě stála, pryč, a to rychle. Na oblečení se mi začaly objevovat blátivé skvrny od jeho tlapek.
,,Slez dolu!" zasyčela jsem vztekle. Nepomáhalo to a cukat sebou šlo velice těžko, takže jsem se snažila najít jiné východisko.
,,Azore!" To asi nebylo jeho jméno, neboť vycenil zuby a na moje tričko skápla slina. ,,No fuj. Fajn, tak jak se jmenuješ? Žerik? Punťa? Malej? Ne, malej asi rozhodně ne," opravila jsem se hned. ,,Hele, já nemám čas tady hádat tvoje jméno, musím za Lily, ty čokle jeden tupej! Už seš jak ti dva exoti, co s nima sdílim pokoj," zamručela jsem. Hned na to vyplázlo to tele jazyk a začalo mě zuřivě olizovat.
,,N-ne! Jdi.. jdi do háje!" Všemožně jsem se snažila odstrčit jeho tlamu od obličeje. ,,Tohle si nezvykej!" Konečně se mi to povedlo. Opatrně jsem začala vytahovat hůlku, že ho znehybním a pak ho odvleču někde do křoví.
,,Zdar, Amy," ozvalo se nade mnou pobaveně a já měla tu čest pohlédnout do očí mému skvělému bratrovi. ,,Copak bys chtěla ublížit tomu pejskovi?" zeptal se s pohledem upřeným na hůlku, kterou jsem měla připravenou v ruce.
,,Jo, chtěla, Jamesi," pronesla jsem rozzuřeně. Pod tou tíhou mi začal docházet kyslík.
,,Ale prosím tě," mávl rukou, ,,Stačí ho poprosit, ne?"
,,Já nevím, jak ty, ale já si většinou se zvířatama nepovídám a už vůbec je o nic neprosím."
,,To je ovšem škoda," pokrčil rameny James a chystal se k odchodu.
,,To si děláš legraci!" zavyla jsem. ,,Necháš mě tady s tím teletem?"
James se pohoršeně otočil. ,,Teletem?"
,,Tomuhle se přeci nedá říkat pes," odsekla jsem. ,,Sundej ho." Pohlédl na mě tázacím stylem, ,,Prosím," dodala jsem.
,,Hm…" Chvíli, jakoby, přemýšlel a pak zvolal na psa. ,,Ťapko, k noze!"
To, co na mě stálo se otřepalo a pak zamířilo k Jamesovi. Ten ho poplácal po hlavě a vypadalo to, že se královsky baví. Mezitím jsem se vyškrábala na nohy a patřičně se zhodnotila. Pak jsem vytáhla hůlku a kouzlem odstranila všechny fleky od bláta.
,,No super, takže já už půjdu," zabručela jsem a než James stihl něco říct, s prasknutím jsem se přemístila do houštin v opuštěné parku, nedaleko našeho domu. Už tak jsem měla zpoždění.
Na štěrkové cestě zůstal pouze James s Ťapkou. Po chvíli pes zmizel v křoví a zanedlouho z něj vylezl černovlasý chlapec.
,,To byl luxus, kamaráde," prohlásil James.
,,Jistě, tebe nechtěla proměnit v sochu," poznamenal uštěpačně Sirius, ale na tváři mu pohrával úsměv.
,,Prej Azore!" Chytil se James za břicho a svalil se k zemi v přívalu smíchu.
,,Moc se netlem, ty tvoje jména jsou ještě horší než její. Tos mě nemohl říct Tichošlápku?"
,,A nebo rovnou Siriusi, ne?" nafoukl se James.
,,Nebo," usmál se Sirius.
,,By tě zabila, kamráde."
,,K tomu neměla daleko, to mi věř," zašklebil se Sirius a společně se vydali k žlutě omítnutému domu u cesty.
***
,,Proboha, kde se couráš!" vykřikl někdo hned, jak jsem se přemístila a oslepila mě rudá záplava vlasů,která se mu rozprostřela po obličeji, když se na mě Lily vrhla.
,,Se udutim," zamumlala jsem a trochu se odtáhla.
,,Ještě si stěžuj!" vynadala mě. ,,Člověk tě chce obejmout a ty nejenže přijdeš pozdě, ale máš i kecy."
Zadívala jsem se do zelených oválných očí, ve kterých hrály uličnické jiskřičky. ,,Taky tě ráda vidím, Lily," zařvala jsem a skočila jí po krku tak, že se musela bezpodmínečně přidusit.
,,Tak co? Povídej. Přeháněj. Jsem jedno ucho," chrlila jsem ze sebe, když jsem ji konečně pustila.
,,No dobrý," usmála se Lily, ,,Ale ty povídej. Psala jsi mi, že u sebe máte tu tvoji úža sestřenici. Je furt tak hrozná?"
,,Hrozná?" vydechla jsem nevěřícně. ,,Hrozná? To je slabý slovo, Lily. Ona není hrozná, ona je přímo příšerná! Navíc, jak se můžeš ptát na takový stupidní otázky," pokárala jsem ji naoko nahněvaně nad její tupostí. No, tupostí, o Lily se nikdy nedalo říct, že by byla někdy tupá, spíš to byly nějaký zkraty. Doufám…
,,No jo. Ale nebude spát u tebe v pokoji s náma, že ne?" obrátila se na mě. ,,Je v pokoji pro hosty, že jo?" Prosebně na mě upřela zelené oči.
V tu chvíli mě došlo, že neví nic o tom, jak to bylo posledních pár dní zařízeno u nás v domě. Psala jsem jí o Angelice, ale ne o Franciz a už vůbec ne… o Blackovi. Pokud na ni hned vybalím, že Angelička je u mě, Black u Jamese a my… vlastně taky u Jamese. Třeba by pomohlo, kdybych se jí zeptala, jestli je lepší spát s Angelikou nebo s bratrem a Blackem.
Nejistě jsem se usmála a začala od ní couvat. Člověk nikdy neví…
,,Amy?" zavrčela výhružně Lily, když spatřila můj výraz. ,,Co se děje?"
,,No.. ehm… já ti to řeknu, ale… ale musíš mi slíbit, že… že nebudeš řvát, vztekat se nebo se na mě nevrhneš…" koktala jsem a přemýšlela, jak se z té šlamastyky vykroutit.
,,Amy!"
,,Slib to…"
,,Slibuju," sykla Lily. ,,Vybal to."
,,No, totiž… Angelika… já ji musela dát svůj pokoj, protože s ní přijela i ta čúza Franciz a… musela jsem se nastěhovat k-"
,,Neříkej, že k tvýmu bratrovi!" zahřměla Lily. Měla jsem pocit, že kdyby ten pohled mohl zabíjet, byla bych už dávno pod drnem.
,,Lily… nezlob se... já za to nemůžu.. já-"
,,To jsi mi to nemohla napsat!" zařvala zase.
,,Ale-"
,,Žádný ale, Potterová!"
,,Říkalas, že nebudeš řvát," upozornila jsem ji, což nebylo zrovna šťastný řešení.
,,Ale neříkala jsem, že tě nemůžu zabít…"
,,Lily, to bys neudělala…"
,,Myslíš?"
,,No…"
,,Fajn… jedu domů," rozhodla Lily.
,,To mě tam jako necháš, jo? To seš dobrá kamarádka," zkusila jsem to.
Výhružně se na mě zadívala a pak to začala valit směr náš dům. Neobešlo se to samozřejmě bez keců, a tak jsem celou cestu poslouchala o tom, jak jsem šíleně **** a taky nehorázně **********.
Nechtěla jsem ani pomyslet na to, až se Lily dozví o Blackovi. Vešly jsem do domu. Z kuchyně byly slyšet hlasy, tak jsme tam zamířily. Mamka Lily čekala a chtěla jí vždycky jak se patří uvítat v přiškrcujícím objetí.
,,Ahoj. Dobrý den," pozdravila Lily.
,,Jé, Lily! Vítám tě u nás!" zvolala maka s vrhla se na ni. (Jako bych to neříkala.) Pak si podala ruku s Franciz a s taťkou a nakonec i s Angelikou, která se Lily pohrdavě prohlížela. Klidně bych vsadila boty na to, že ve skutečnosti žárlí na Lilyinu krásu. Ona taky nebyla (vzhledově, samozřejmě), k zahození, ale z Lily vyzařoval přirozený půvab, což si myslím, že Angeliku neskutečně štvalo.
,,Ale máme tu jeden problém, Lily," ozvala se mamka provinile. ,,Nemáš kde-"
,,Já vím, paní Potterová," usmála se Lily. ,,Budu spát v pokoji s Amy."
,,Tak to je dobře, že proti tomu nic nemáš. Oni ti kluci nejsou zlatíčka, já vím, ale Amy to s nimi taky vydržela," pousmála se mamka.
Lily se nechápavě zamračila nad množným číslem, ale neřekla nic. Chudák, pomyslela jsem si a škodolibě se ušklíbla. Jsem prostě mrcha, no.
,,… běž vybalit." Mamka do Lily pořád něco hustila.
,,Jasně, už jdeme, mami," řekla jsem a vzala Lily za ruku, abych ji odtáhla.
,,Ty ne, mladá dámo," ozvala se Franciz.
,,Proč ne?" zeptala jsem se a pokračovala dál v cestě.
,,Musíme si o něčem promluvit. Pokud vím, máš domácí vězení."
,,Jak to?" zamračila se mamka.
,,Dlouhý vysvětlování o nevýslovně ohavném chování tvé dcery," poučila mamku Franciz.
,,Amy, pojď sem, prosím. Lily to zvládne, že zlatíčko," obrátila se na Lily mamka. Lily přikývla a odebrala se do pokoje, kde měl být původně jen James a důkladně se modlila, aby tam nebyl.
,,Cos provedla?" zeptala se mě mamka, když jsem usedla na židli vedle ní. Jenže než jsem stihla kuňknout, vložila se do toho Angelika.
,,Víš, teto. Včera jsme měli jít já, Jammie, Siriusek a ona do kina. Hned po první přestávce mě však, a jsem si jistá, že Amyným zaviněným, nechali v kině samotnou a šli se bavit někde... já nevím kam!" rozhodila ruce rozzuřeně a celou dobu mě propalovala pohledem.
,,Ale vždyť jste říkali, že jste byli v kině, a pak šli společně do baru," nechápavě zavrtěla hlavou mamka.
,,Taky, že jsme v tom kině byli a chtěli jsme jít společně do baru, ale to by se Angelika nesměla obírat s nějakým blonďákem u vchodu do kina," řekla jsem. Při tom, jak znám Angeliku by to měla být minimálně pravda, pokud ovšem nedělali i něco víc. Nad tou představou jsem se pohrdavě ušklíbla.
,,Angeliko?" Franciz si ji přísně měřila.
,,Snad bys jí nevěřila," ohradila se andělsky ta rozbuška.
,,Jistě, jistě," zabručela Franciz.
,,Když už víte, jak to bylo, můžu jít?" zeptala jsem se.
,,Jistě, běž Amy," přikývla mamka.
,,To snad nemyslíš vážně, Alex!" řekla Franciz.
,,A co ti vadí? Řekla pravdu, já ji věřím, tečka." Mamka mě nesmlouvavě pokynula abych se odebrala nahoru a o tomto tématu se zatvrzele odmítala dál bavit. Je prostě úžasná. Doslova jsem vyletěla po schodech, chystala jsem vtrhnout do pokoje jak velká voda, když se mi do cesty připletlo nějaké velké cosi a my společně spadli na zem do otevřených dveří Jamesova pokoje.
,,Jakej magor," zavrčela jsem a snažila se vymotat a zjistit, kdo je ten nešťastník, kterému bude za chvíli někdo strojit pohřeb.
,,Nazdar, Potterová," odvětil Black, čili ten, s nímž jsem byla propletená na zemi a pobaveně se usmál.
,,No nazdar, Blacku," zavrčela jsem. Mezitím jsem si stihla všimnout usmívajícího se Jamese a vytlemenou Lily. Nejspíš se bavila tím, jak se mi Black za ní pomstil.
,,Mohl bys ze mě slízt?" zeptala jsem se ho. Je totiž těžký se zvednout, když na vás někdo leží, vy jste uvězněná pod ním a ještě ke všemu vám ten dotyčný nechce pomoct.
,,Mně se to docela líbí," poznamenal a vzepřel se na rukách, aby na mě viděl.
,,No to je super. Ale mě se to nelíbí, Blacku, víš?" spražila jsem ho tím nejzuřivějším pohledem. ,,A vy byste mi mohli pomoct, ne?" štěkla jsem na Lily a Jamese, kteří tu scénu pobaveně sledovali.
,,Víš, ségra, promiň, ale já jsem dostal hlad," usmál se a následně zmizel jako pára nad hrncem.
,,Lily…" zaskučela jsem zoufale.
,,Ještě jsem chtěla něco říct tvojí mamce," vychrlila ze sebe.
,,To si děláš legraci!" zvolala jsem na její záda, která zmizela ve dveřích. Váhavě jsem stočila pohled k Blackovi. Ten si mě zaujatě prohlížel a ani se to nenamáhal skrývat.
,,Co je?" Jeho pohled mě už začínal dost štvát.
,,Nic."
,,Jak nic?"
,,Nic."
,,Jak chceš," zabrblala jsem a levou rukou, pravou jsem měla uvězněnou pod ním, jsem se ho snažila shodit.
,,Co to děláš, Potterová?" zaculil se.
,,Třeba dosáhnout toho, že ze mě slezeš?" zeptala jsem se ironicky.
,,Aha…"
Už jsem se někdy zmínila, jak ho nesnáším? Ne? Tak teď to napravím. Tenhle pitomej vymaštěnec mě začíná dost točit. Nejenže na mě leží, ale on si to ještě užívá! Děvkař! Sukničkář! Pitomec!
,,A co jako teď?"
,,Co bys chtěla?" usmál se a odhodil si vlasy z čela. Ty mu hned spadly zpátky. Otráveně jsem protočila oči v sloup. Asi si naivně myslel, že se mi pod tímhle gestem podlomí kolena jako těm husičkám, který za nim pořád poletujou. Jenomže jelikož jsem na zemi, kolena se mi nepodloměj a jelikož nejsem husa, nebudu za ním poletovat.
,,Abys mě nechal na pokoji?"
,,Jseš naivní. Víš to?"
,,Ne."
,,Tak teď už jo."
,,Jak mi to umožní dostat se z pod tvýho… těla?"
,,Chtěla jsi říct něco jinýho?" zašklebil se.
,,Co tím myslíš, Blacku?"
,,Na to jsem se tě ptal."
,,Teď se ptám já!"
,,Já se ptal první."
,,Říká ti něco slovo gentleman?"
,,Co?"
,,G-e-n-t-l-e-m-a-n," hláskovala jsem pečlivě.
,,Ne…"
,,Vážně?" Soucitně jsem se na něj podívala.
,,Hm…"
,,Jsi ubohej."
,,Vážně?"
,,Jo, vážně."
,,Tak dík," zazubil se.
,,Prosím."
,,Že by náznak slušnýho vychování?"
,,U tebe jsem ho nezahlídla a u mě je to normální. Takže nevím, cos tím myslel."
,,Já jsem si myslel," začal.
,,Ty myslíš?" skočila jsem mu do řeči.
,,Jistě," urazil se.
,,A čím, jestli se mohu zeptat?"
,,Třeba…"
,,Neříkej, že mozkem!" vykřikla jsem nevěřícně.
,,Člověče, jak ty to děláš, že všechno víš?"
,,To asi proto, že blbý lidi si myslej, kdo ví jak nejsou chytrý a kdo ví, čím nemyslej, že?"
,,To musel bejt namáhající proslov," podotknul.
,,Hm… byl."
,,Jak jsi to říkala, blbý lidi si myslej, kdo ví jak nejsou chytrý a kdo ví, co neuměj?" ptal se a koutky mu šibalsky cukaly.
Zmateně jsem nakrčila obočí, ale pak mi to došlo. ,,Ty…"
,,Ano, já."
,,Zmetku!"
,,Ale ne…"
,,Ale ano…"
,,Ne…"
,,Ano!"
,,Ne!"
,,Mysli si, co chceš."
,,Taky že jo!"
,,A jsme u otázky: čím ty vlastně myslíš…"
,,Opakovaný vtip není vtipem."
,,Hezký přísloví…"
,,Pořekadlo," opravil mě.
,,To je jedno."
Sám pro sebe se usmál, když jsem se vzdala v našem dohadování. Asi si myslel, že to bude trvat dýl. Spletl se.
,,Hele, já na tebe nemám náladu. Prostě…," rozzlobeně jsem se mu podívala do očí. Najednou jsem se nemohla ani hnout, jen jsem na něj zírala. Přepadla mě takový divný pocit, jako by jsem opustila svoje tělo, jako bych to nebyla já. Zamlžily se mi oči. Zmateně jsem zamrkala, když to přešlo. Nehodlala jsem na sobě dát nic znát.
,,Prostě s-" Nestihla jsem ani doříct větu, když se se mnou zatočil svět a já se začala propadat do temnoty.

Povídku napsala Maya99 a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.