Povídka Pod rouškou minulosti - 3. kapitola

25. srpna 2010 v 22:18 |  Pod rouškou minulosti
Pod rouškou minulosti
3.díl
U Bubnujícího Petra



Bylo už půl osmé, když jsme vyšli před dům, oblečeni trochu slušně a s hlasitým PRÁSK se přemístili do Eustachovy ulice.
,,Tak půjdeme?" vyzvala nás Angelika a zavěsila se na Siriuse. Ten se jen ušklíbl a vyšel z temné uličky. Vzpomněla jsem si na okamžik před hodinou, kdy Angelika sháněla černou podprsenku, neboť bílou pod svém sněhobílém průsvitném tričku nesnesla. Nakonec si vzala krátkou minisukni a top s výstřihem snad až na podlahu.
Následně jsem, k mé velké radosti, byla nucena poslouchat žvásty typu: ,,nedivím se, že nikoho nemáš", ,,jsi šmudla" a tak dále a tak dále. Nechápu, co se tý koze na mejch bokovkách a černým tričkem na zavázání vzadu, které mi ladilo k vlasům, nelíbilo. Ale co můžete od té hňupky čekat, že?
Vrhla jsem otrávený pohled na bráchu a vydali jsme se směr kino. Silně jsem doufala, že ten náš plán, jak se zbavit Angeličky vyjde. Nepřežila bych se s ní dívat na nějaký slaďárny a ještě ke všemu hledět na její flirtovné oči směrem k Blackovi. Film začal. Připadalo mi, že je to spíš opakování jednoho a toho samého děje. Líbají se, vlezou spolu do postele, odloučí se, vlezou spolu do postele,… Konečně zahájili přestávku.
Kluci jako by šli pro pití, mezitímco já šla na záchod. Zeptala jsem se Angeliky, zda nechce jít se mnou, aby jí to nepřišlo podezřelý, ale ta se zabývala nějakým nafrněným blonďákem a mně nevěnovala pozornost. Hladce jsem vybruslila před kino, kde čekali Black a Jamesem.
,,Co ti tak dlouho trvalo, Potterová?" znuděně protáhl Black a měla sto chutí jít zpátky a říct Angelice, že ji Black pozval do bufetu v kině. Pak bychom zbyli jen já a brácha a byl by pokoj. Prostě nemám to štěstí…
,,Zbavovala jsem se tvé krásky, Blacku," vyprskla jsem na něj a otočila se k Jamesovi. ,,Tam kam jdeme?"
,,Bubnující Petr," oznámil mi. Absolutně jsem nechápala, jak někdo může přijít na takovou šílenost, vždyť ten název odrazuje od prvního vyslovení.
,,Bubnující Petr?" zopakovala jsem a ohrnula spodní ret. ,,To vy dva nemůžete někdy vymyslet něco… normálního?"
,,To jsme nevymysleli my, Potterová," odbyl mě Black. ,,Už můžeme vyrazit?"
,,Jistě," zasyčela jsem. James mě vzal za ruku a přemístili jsme se někam, kde jsem to neznala, pravděpodobně na kraj Londýna. Došli jsme k malé, pomalované budově a vešli. Uvnitř to vypadalo naprosto… divně. Každá strana zdi byla vymalována jinou barvou, číšníci obsluhovali na kolečkových bruslích a stoly měly tvar… srdce? Jo, bylo to srdce, sice těžko identifikovatelné, ale bylo to ono.
,,To snad nemyslíš vážně!" Chystala jsem se jim od plic říct, co si o nich myslím, když mě zatáhli do nějakých dveří. To už byla jiná. Všude se míhali barevné odlesky. Na kraji prostorné místnosti stály kulaté stoly, kde odpočívali a popíjeli ti, co netančili uprostřed tanečního parketu. Na vyvýšeném pódiu hrály… Sudičky!
Vůbec jsem netušila, že je tohle pro kouzelníky. Ti dva mile překvapili, asi to nejsou takový neschopní škvorejši, jak se zdálo.
,,Co tomu říkáš, Am?" snažil se přeřvat Sudičky James, protože přes hudbu nebylo skoro nic slyšet.
,,Super!" zařvala jsem taky a štrádovala si to k pultu.
,,Budete si přát?" zeptal se dost zaoblený muž s hustým knírem.
,,Máslový ležák!" zařvala jsem. Za chvíli už stál přede mnou. James s Blackem někam zmizeli. Ne, že by mě to vadilo, dokázala jsem si najít zábavu.
,,Amy?" ozvalo se mi za zády. Překvapeně jsem se otočila po původci toho hlasu.
,,Alexi? Jsi to ty?" užasle jsem zamrkala. ,,Počkej, ty jsi čaroděj?"
Hnědovlasý, vysoký mladík se oslnivě usmál. ,,Vidím, že i ty jsi mi něco neřekla, Am."
,,Neviděli jsme se už hodně dlouho. Proč nechodíš do Bradavic?"
,,Ále," mávl rukou, ,,Naši chtěli, abych šel do Kruvalu. To víš, kvůli čistokrevnýmu rodu."
,,Jasně… Precitiovi," ušklíbla jsem se. ,,Nechceš se posadit?"
,,To bych rád." Ještě chvíli mě rentgenoval modrýma očima a pak si sedl na barovou stoličku vedle mě.
,,Tak povídej, co děláš, jak se máš, co rodina?" vybalila jsem na něj.
,,Amy, prosím tě pomalu, jo? Trvá to než ty všechny otázky vstřebám," zasmál se. ,,No, jak se mám? Když jsem potkal tebe tak super. Momentálně jsem v Londýně na prázdninách a rodina… normálka. Do jaký v Bradavicích chodíš koleje?"
Překvapeně jsem zamrkala. ,,Do Nebelvíru přece. Snad sis nemyslel, že bych někdy páchla třeba do Zmijozelu!"
,,Jasný, Nebelvír je stokrát lepší," ošil se. Přišlo mi, že z jeho hlasu slyším ironii, ale nechala jsem to raději být.
Snad hodinu jsme se bavili o škole, kamarádech a o tom, co budeme dělat, až dostudujeme, když si to k nám přikvačili mí dva společníci v obětí dvou holek. Tedy, Black byl v obětí a James se tvářil znechuceně.
,,Alexi, tohle je James, můj brácha a tohle je Black," neurčitě jsem mávla rukou směrem k Blackovi, který se na mě zadíval vyčítavě.
,,Sirius Black," dodal, ale Alexovu nabízenou ruku nepřijal. Ten ji zase stáhl dolu a nejistě se na mě zadíval.
Otráveně jsem potřásla hlavou. ,,Nepůjdem si zatančit?" navrhla jsem a než stačil odpovědět, už jsem ho táhla doprostřed parketu.
,,Ale já to moc…" než stihl říct něco určitějšího a nebo mě zatáhnout zpátky k baru, už jsme byli přesně uprostřed tančících lidí. Tančili jsme tak, dokud nedohráli.
,,Nechceš jít na vzduch?" vyzval mě. Tančení nebyla jeho parketa. O tom svědčily moje pošlapané nohy, které zoufale volaly o pomoc.
,,Jasně," přikývla jsem. Prošli jsme tou neskutečně barevnou místností a ocitli se na ulici. Bylo celkem teplo, takže mi to ani nevadilo. Začalo mi až vadit něco, co následovalo potom.
Zatáhl mě do temnější uličky, kam jsme se předtím s klukama přemístili. Chvíli na mě koukal a pak se začal přibližovat. Než jsem se stačila vzpamatovat, byl rty přisátý na těch mých.
Tohle mu šlo až moc dobře. Snažila jsem se odtrhnout. Nešlo to. Jeho ruce mi nepříjemně bloudily o těle a začaly mi vyhrnovat tričko.
,,Sakra dost, Alexi," řekla jsem rázně a odtrhla se. Bohužel jen asi na deset centimetrů od něj, protože mě ihned zadržel.
,,Neříkej, že se ti to nelíbí," ušklíbl se a v očích mu zahrály zlé jiskřičky.
,,Divil by ses, ale nelíbí," odsekla jsem. ,,Jdeme dovnitř!" S tím jsem vyrazila pryč. Byla jsem však bolestně zastavena rukou, která mi začala drtit nadloktí.
,,Pusť mě!" zasyčela jsem jak rozzuřená zmije, ale bez účinku. ,,To bolí, Alexi, pusť mě!"
,,Ne." Zlomyslně se usmál a opět mě začal ochmatávat. Neviděla jsem jiné řešení a silně jsem ho nakopla do rozkroku.
,,Ty svině!" zaklel a ohnal se pěstí, které jsem nestačila uhnout. Drsně přistála na mé tváři a mě bylo jasné, že tam budu mít moncla jako kráva.
Rozzuřeně jsem vytáhla hůlku a namířila ji na něho.
,,Snad si nemyslíš, že něco zmůžeš," uchechtnul se odporně a popošel blíž. Udělat další krok. Následně se letecky poroučel na samý konec ulice, kde se sesunul po zdi nějakého cihlového domu.
,,Myslíš?" Nepřátelsky jsem pozorovala, jak sténá bolestí nad zlomenou rukou a urychleně se přemístila domů.
Na chodbě jsem k mému štěstí nikoho nepotkala. Rovnou jsem se uchýlila do pokoje a zaplula do koupelny. Když jsem se spatřila v zrcadle, lekla jsem se sama sebe.
Vlasy jsem měla nepřirozeně rozcuchané, tričko natržené, ani nevím od čeho, a pod levým okem modrou až fialovou modřinu. Vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe horkou vodu. Potřebovala jsem ten šok vstřebat.
Alex byl přeci na základce jeden z mých nejlepších kamarádů. Jak je možný, že se z něho vyklubalo tohle? Kruval, čistá krev, jistě. Pohrdavě jsem se usmála. Co tyhle zdi dokážou člověka udělat…
Byla jsem tam hodnou chvíli. Pak jsem se uráčila osušit, vyčistit si zuby a převléknout do pyžama. Sáhla jsem po kabelce s kosmetikou, konkrétně po pudru. A to dost silném pudru. James s Blackem mě nemůžou vidět takhle zřízenou. Brácha by se začal starat, znala jsem tyhle zkraty, kdy pídil tak dlouho, dokud něco nenašel a pak se krutě pomstil. Samozřejmě mým jménem.
Vzpomněla jsem si na plyšového medvídka, co mi mamka darovala k šestým narozeninám. Tenkrát jsem ho přinesla do školy a ukazovala kamarádce, které tak žárlila, že mi ho ukradla.
K navrácení jí donutil až James, který jí pohrozil smrtí a… vykucháním? Jo, bylo to vykuchání. Při představě mého rozzuřeného brášky jsem se musela pousmát. Byl prostě nezapomenutelnej.
Nanesla jsem na tvář vrstvu pudru, tu modřinu jsem ale nedokázala skrýt zrovna dobře. Poznají to. Pokud nebudu mít to štěstí, že až přijdou, nerozsvítí světlo a po tmě zalehnou do postelí. Já budu dělat, že spím a ráno vstanu dřív, abych si to ještě víc napudrovala. To je ono. Spokojeně jsem se pochválila a uklidila pudr. Potichu jsem si lehla do postele a otočila se čelem ke stěně, aby mě neviděli do obličeje, kdyby rozsvítili náhodou lampičku nebo tak.
O deset minut později jsem uslyšela nějaké hlasité zvuky a následně vtrhl do pokoje James, následovaný Blackem.
,,V pořádku," zvolal na mamku, ,,Už je dávno v posteli!" Zavřel za sebou a za Blackem dveře do pokoje.
,,To si děláš legraci, Amy. My toneme strachy v domnění, co ti ten parchant udělal a ty si tu vyspáváš!" spustil tak hlasitě, že by to probudilo i mrtvýho. Já se však rozhodla dělat klidně spící sestřičku.
,,Třeba už spí, Jamesi," snažil se ho zkrotit Black.
,,Nespí," zavrčel James a napochodoval k mé posteli. Já se začala vidět přinejmenším v hrobě a pokud mohu říct, jestli si James všimne toho, co mám na obličeji, jakožto, že všimne, bude se mnou rakev sdílet i ten debil Alex.
,,Amy!" zavrčel ostře. ,,Nedělej z nás magory!" Stáhl ze mě peřinu. Když jsem nereagovala, trhnutím mě otočil čelem k sobě.
Už nemělo cenu zavírat oči, ale stále jsem se snažila zakrýt toho moncla.
Bylo vidět, že mi chce opravdu, ale opravdu znepříjemnit život vyřvaným proslovem, když si všimnul neúspěšně maskované modřiny.
,,Amy? Proboha, co se ti stalo?"
,,Coby se mi mělo stát?" zavrčela jsem a otočila tvář zpátky ke stěně. Nehodlala jsem mu sdělovat, že mě Alex uhodil v přítomnosti Blacka, který neustále nakukoval přes Jamese. Ten si teď sednul ke mně na postel a měřil si mě rentgenovým pohledem tak, že jsem na chvíli měla strach, jestli to není Brumbál.
,,Amy, kdo ti to udělal?" zeptal se tiše.
Když taktika odpálkování nezabrala, ubrala jsem se k jiné taktice, která byla tak zoufalá, že ani nemělo cenu jí používat, ale za pokus nic nedám.
,,Jo tohle," znuděně jsem mávla rukou k modřině. ,,Jsem spadla a narazila do zábradlí. Nic vážnýho."
,,Už podruhý ti říkám, nedělej za mě magora!" Opět mě otočil tváří k sobě. Neměla jsem možnost se vrátit zpět, což mě nesmírně dopalovalo. O to horší byl fakt, že Black konečně spatřil to, co chtěl vidět od Jamesovi věty: Proboha, co se ti stalo!
Vztekle jsem se posadila. Nemělo cenu se snažit to nějak dál hrotit maskováním.
,,Co se staráš, Jamesi Pottere!" vyštěkla jsem. Ani jsem nevěděla, proč na něj tak řvu, když mi chce jen pomoct, v tomhle okamžiku jsem si přišla zrazená, ublížená a neschopná se bránit.
,,Starám se, protože jsi má sestra, Amy," povzdychl si James. ,,Měli jsme o tebe strach, když jsme tě nemohli nikde najít. Barman nám řekl, že jsi odešla s tím klukem. Bál jsem se jestli ti náhodou něco neudělal, toť vše."
,,Neudělal, jasný? Prostě jsme se rozloučili a já šla domů, kde jsem sebou švihla před schodama!"
Přišla jsem si totálně vypatlaná, když chráním toho zmetka. Museli mít fakt strach a já jim to oplácím řvaním.
James mě doslova propaloval pohledem, pak se otočil k Blackovi. ,,Můžeš nás prosím nechat o samotě, Siriusi?" Zdálo se, že se to Blackovi moc nezamlouvá, ale nakonec odešel. Nejspíš do kuchyně.
Mezi mnou a Jamesem nastalo rozpačité ticho. ,,Amy?"
,,Hm?"
,,Nechceš mi to říct?" zeptal se opatrně a přisunul se blíž, aby mě mohl obejmout. Když to udělal, bylo mi, jako by ze mě spadla obrovská zátěž, nedovolující nikomu, aby se dostal blíž k mému srdci.
,,Vážně to nic nebylo, Jamesi. Prostě to byla nehoda. Už se mi to nechce dál rozebírat. Nemůžeme zůstat u toho, že jsem jenom spadla?" Upřela jsem na něj prosebný pohled.
Spolkl nadávky a přikývl. ,,Udělal ti i něco jinýho?"
Zavrtěla jsem hlavou.
,,Ale jestli se to bude ještě jednou, třeba jen jednou opakovat, rozmlátím mu ten nafrněnej ksift, jasný?"
,,Naprosto," přikývla jsem. Zůstali jsme v obětí ještě pár minut, při nichž jsem se ponořila do říše snů. Cítila jsem, jak mě položil na postel a přikryl. Dál už si pamatuji jen spletitý sen o mluvících ponožkách a orlovi s kozí hlavou.
***
Jakmile Sirius Black odešel z pokoje, zavolala na něj paní Potterová. Potichu došel do kuchyně a usedl ke stolu naproti ní.
,,Stalo se jí něco, Siriusi?" zeptala se zkroušeně. Seděla na židli a upírala na něj oči.
Mlčky zavrtěl hlavou. ,,Když jsme přišli, už spala. Asi není na nás dvou zrovna závislá."
Ani netušil, proč lhal. Kdyby však paní Potterové řekl, že její dcera má momentálně na tváři modřinu jak kráva od nějakýho hajzla, asi těžko by z Amy James něco podrobnějšího dostal.
,,Ta holka mně jednou přivodí mrtvici," zamumlala paní Potterová. ,,Dobrou noc, Siriusi."
,,Dobrou noc, paní Potterová," odpověděl. Seděl v kuchyni přes půl hodiny. Pak uznal, že dvojčata si určitě tak dlouho nepovídají a vydal se nahoru. Tiše otevřel dveře a nakoukl dovnitř.
V pokoji byla rozsvícená lampička, jejíž světlo utlumoval Jamesův školní hábit. Samotný James seděl na posteli vedle Amy a pozoroval ji, jak klidně oddechuje. Když spatřil Siriuse, vstal a vydal se ke svojí posteli. Sirius si sedl hned vedle.
,,Tak co?" zašeptal, aby jí nevzbudil a pohlédl jejím směrem. Byla otočena tváří k nim. Havraní vlasy měla rozhozené po polštáři. Takhle vypadala nejkrásněji. Pohled mu ulpěl na levé tváři.
Nikdy by si nemyslel, že je tak… statečná? Něčím mu připomínala samu sebe. Hodili by se k sobě… Prudce zatřepal hlavou, aby zahnal myšlenky a pohlédl na Jamese.
,,Moc mi toho neřekla, prý to byla nehoda," kysele se ušklíbl. ,,Jestli mi ten hajzl přijde pod ruku, tak se neudržím," zavrčel vztekle.
,,Jo, to budeme dva…"
James překvapeně povytáhl obočí.
,,Nekoukej tak na mě, je to přeci tvoje sestra," zamručel Sirius a došel ke své posteli. ,,Dobrou noc."
,,Dobrou," odpověděl James. Kdyby se Sirius neotočil zády, zahlédl by na jeho tváři zamyšlený výraz a pak něco jako vševědoucí úsměv.

Povídku napsala Maya99 a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.