Povídka Pod rouškou minulosti - 2. kapitola

25. srpna 2010 v 22:16 |  Pod rouškou minulosti
Pod rouškou minulosti
2.díl
Chobotničky versus Angelička

Jsi vyvolená! Máš schopnost zachránit tisíce lidí a tisíce životů, které budou jinak ztraceny. Máš schopnost zařídit, aby děti nevyrůstaly bez rodičů. Narodil jsem se ve světě, kde to možné nebylo, ale pak jsi přišla ty a dala mi naději. Nedovol, abych podruhé prožíval stejnou bolest. Ty jsi vyvolená. Ty, Amy Marie Potterová máš tu moc… tu moc…
Probudila jsem se do tmy, zalitá studeným potem. Zrychleně jsem dýchala a trvalo mi dlouho, než jsem si uvědomila, že jsem vlastně v našem domě a nic se mi nemůže stát.
,,Bože…" zašeptala jsem do ticha. Pamatovala jsem si tu bezmoc a smutek, se kterou ke mně ten muž promlouval. Byl to jen sen, pomyslela jsem si.
Ani si nepamatuju, že bych si sedala a přesto jsem nyní seděla na posteli a zírala do pokoje, ponořeného v tichu. Pomalu jsem si zase lehla a čekala až se mi zpomalí tep. Usnula jsem až k ránu.
***
,,Vstávej, Amy!" Někdo s dost hnusným zápachem se nade mnou nakláněl. ,,No tak! Jsi už dospělá a znáš to mudlovské přísloví!"
,,Ne, neznám," odsekla jsem a přetáhla si před Franciz peřinu přes hlavu.
,,Takhle se dáma nechová, Angelika je už dávno vzhůru a budí chlapce."
,,Ale mě je naprosto jedno, co dělá ta Barbie. Já chci spát."
,,Říkám ti vstávej." Babička prudce zatáhla za peřinu. Tím jsem se skutálela na zem a padla jí k nohám. ,,Varovala jsem tě," usmála se úlisně bábi.
Ocitla jsem se před třemi typy pohledů. Posměšný od Angeliky, soustrastný od Jamese a zkoumavý od Blacka.
,,Co je?" vyštěkla jsem. Popadla první věci, co mi přišly pod ruku, tedy oblečení, a vztekle zaplula do koupelny. Pustila jsem na sebe teplou sprchu. Byla jsem tam teprve deset minut, když někdo, konkrétně ta stará fúrie, začal klepat na dveře.
,,Vyplácáš moc vody, Amy Potterová." Ke smůle Franciz jsem si zamkla, takže nemohla ani kouzlem odemknout. Teď jsem začala hlasitě zpívat hymnu Bradavic a její zlostné výkřiky jsem naprosto ignorovala.
Vylezla jsem až když jsem uznala, že konečně odešla z pokoje. Hodila jsem na sebe džíny a oranžové tričko a vykoukla ze dveří. V místnosti byl pouze James s Blackem.
,,Tak sis zazpívala?" zeptal se mě s úsměvem brácha.
,,Ovšem, nezazpíváte si se mnou, mohli bychom vytvořit trojhlas," mrkla jsem na ně a začala pět hymnu. Hned na to mě zastihl Jamesův a Blackův polštář s dost neslušnými kecy.
,,To od vás není pěkné," naoko jsem se urazila. Zírali na mě jako na toho nejodpornějšího červa, který se plazí po koberci a kterého je nutné zašlápnout.
,,Máš deset vteřin, Amy," varoval mě James. Nejdřív jsem si myslela, že si dělá legraci, ale když jsem zahlídla ten jeho a Blackův výraz, začala jsem pomalu couvat ke dveřím.
,,Deset!" vykřikl James a s Blackem se na mě, ubohou dívku mladší než oni, vrhli. Stalo se z nás klubko rukou a nohou, jenž občas vykoukly z té směsi těl, aby uštědřily ránu někomu kolem sebe. Mlátila jsem vše, co mi přišlo pod ruku, není proto divu, že jsem několikrát dost bolestně zasáhla sebe.
,,Mír?" zařvala jsem. Někdo mě nemilosrdně zacpal pusu kusem hadru. By mě zajímalo, kde ho ten dotyčnej sebral…
,,Maoe!" Chtěla jsem říct magore, ale s tím šátkem v ústech, tak jsem ten kus látky identifikovala, to šlo těžko. Navíc jsem to chtěla zařvat na Blacka. Udělal mi to totiž ten křupan.
,,Jamesi, nezdá se ti, že tu někdo volá o pomoc?" prohlásil Black, když už z nás nebylo klubko, ale já se stala podložkou a na mě ležel na nohou James a na rukou Black.
,,Net-me-pute!"
,,Je ti dost špatně rozumět, Am," prohlásil se smíchem James.
,,Hned mě pusťte, vy debilní úchyláci!" Konečně jsem dostala z pusy ten šátek a vzteky jsem byla rudá až na… hýždích. Dosáhla jsem již třetího stupně nebezpečnosti. První je, když mi z očí létají blesky, u druhého po někom něco švihnu, u třetího zrudnu nepříčetností, při čtvrtém se na toho, kdo mě naštval vrhnu a v pátém stupni ten někdo nepřežije. Tam se asi za chvíli dostanu, protože mě vážně na***li.
,,Co třeba poprosit?" navrhl Black a naklonil se, takže byl asi jen deset centimetrů od mého obličeje. Vlnité vlasy mu spadaly do očí a nebýt toho, že mě teď držel za ruce, abych nemohla nic dělat.
,,To snad nemyslíš vážně!"
,,Ne?"
,,Ne, Blacku!"
,,A proč ne?"
,,Protože jsem to řekla!" Prudce jsem trhla rukama a nohama, ale maj holt větší sílu než já, a tak můj pud sebezáchovy zůstal bez výsledků. Asi začnu posilovat nebo co.
,,Dobrej pokus, Amy," uslyšela jsem někde u nohou Jamese.
,,Trhni si. Že vás to baví, furt si hrát na puberťáky." Když to nejde po zlém, třeba to půjde po dobrém, ale v případě těch dvou by se o tom dalo víc než pochybovat.
,,Nevěřila bys, jak je to někdy zábavný, že jo, Jamesi?"
,,Ale jistě," odpověděl brácha a já zase dostala tu ďábelskou chuť ho na místě uškrtit a zadupat do země.
,,To tady budeme až do konce prázdnin? Protože jestli jo, tak mi prosím přineste jídlo, mám docela hlad," prohlásila jsem tak otráveně, jak to jen šlo. A že to moc nešlo, když se ve vás vaří několik litrů krve.
,,Jsi ve smrtelném nebezpečí a žádáš o jídlo?" usmál se Black.
,,Jsi hluchej?" naklonila jsem se k němu. ,,Nebo si mi nerozuměl? Ještě mi řekni to smrtelný nebezpečí, nějak jsem ho nestihla poznat."
,,Přece mi dva," prohlásil hrdě.
,,J-jako…-vy-… vy… dva?" vyrážela jsem ze sebe při záchvatu brutálního výtlemu. Nebezpečnej byl třeba takovej… Rambo, ale ty dva? Dovedli byste si je představit do půl těla s nějakejma obtaženejma bombarďákama a s kulometem? Už jen ta představa ve mně vyvolala další záchvat smíchu.
,,Co je tu k smíchu?" nechápavě na mě zíral Black.
,,Vy… vy…dva!"
,,Nepřeskočilo ti, ségra?" strachoval se James. Začala jsem o tom vážně uvažovat. Ale i kdyby, jsem v tom nevinně, víte? Kdo by přece zůstal bez psychické újmy, když bude bydlet v pokoji s dvěma pedofilama? Nikdo, tak vidíte…
,,N-ne!"
,,Jsi si jistá, Amy?" ozvalo se ode dveří. Stála v nich Angelika, jak jinak než v růžovém, tvářila se jako Angel a nevinně pokukovala po Si-…Blackovi. Asi ucítila kus masa, tímto ji pasuju na hyenu…
,,Říkali jste něco o smrtelným nebezpečí?" zabrblala jsem a vstala ze země. Při pohledu na tu fiflenu mě totiž nechali být. Alespoň k něčemu je tedy dobrá.
Black s Jamesem potlačili příval smíchu a obrátili se na Angeliku. ,,Něco potřebuješ?" nadzvedl obočí James.
,,Jen jsem se chtěla zeptat, jestli nechcete přinést snídani do postele," usmála se kouzelně.
,,Jo, ta by bodla," prohlásila jsem suverénně, přestože mi bylo jasný, že to nabízí těm dvou. A odpověď na sebe vážně nenechala dlouho čekat.
,,Myslela jsem Jammieho a Siriuska, Amy. Je mi líto, na tebe jsem zapomněla."
Při slově Jamie jsem se ještě udržela, ale když vyslovila Siriusek, svalila jsem se na zem ve výbuchu ještě většího smíchu než předtím, když jsem si je představovala jako Ramba.
,,Tak já si pro ní dojdu sama," řekla jsem s rukou přes pusu, aby nebyl vidět můj výtlem a před nebezpečnými zraky Jammieho a Siriuska jsem se odploužila do kuchyně.
,,Dobrý," pozdravila jsem bábi. Bylo mi divný, že tu není mamka.
,,Dobré ráno," pozdravila mě upjatě Franciz. ,,Tvoje matka jela dnes ráno do Hidewailu, měla tam něco na vyřizování, tudíž se vrátí až večer a já vás mám na starosti. Budu od tebe vyžadovat absolutní kázeň, preciznost a slušné vychování. Uvaříš, uklidíš a pak budeš mít třeba hodinu volna."
,,A třeba přebrat hrách a čočku?" zabručela jsem nevrle.
,,Prosím?" obrátila se na mě Franciz.
,,Ale nic, jen bych chtěla vědět, co bude dělat Angelika."
,,Ta bude dohlížet na hochy, aby nic nevyvedli," řekla a věnovala se čtení ranních novin. No skvělé, takže já budu dělat Popelku, Angelika nevlastní sestru, Franciz macechu a James s Blackem služebnictvo naší sestřeničky… můj životní sen. Kdyby měla na starost jen Blacka, absolutně by mě to nevytrhlo, ale chudák James. Na druhou stranu… dostala jsem docela dobrej nápad na oběd a teď, když můžu kouzlit… bude to mňamka, pomyslela jsem si zákeřně.
***
K obědu jsem je zavolala zvonečkem, kterej jsem našla u sebe v pokoji. Sběhli se do kuchyně jako vosy na med, mělo to však nádhernej účinek, když uviděli, co jsem nachystala. Na talířích v křiklavě růžové barvě s obarvenými příbory do jedovatě zelené byly malé chobotničky s chapadýlkami, které se díky kouzlu pohybovaly po talířích sem a tam, kolem nich byl žlutý salát a na vrchu červená petržel.
,,Doufám, že jsem se přiblížila vašemu stylu, Angeliko a babi," prohlásila jsem slavnostně a nabídla každé židli. Otřeseně se usadily a hleděly na ty malinkaté potvůrky, co se jim hemžily na talíři.
Než jsem je zavolala k obědu, sešla jsem se s Jamesem, abych mu řekla, že ta chobotnice je ve skutečnosti kuře s knedlíkama a salát je obloha, takže se nesmí ničeho bát a klidně si vzít. Blacka jsem toho zděšení ušetřit nenechala a tak na to teď koukal stejně jako ty dvě.
,,Tohle máme jíst?" zeptala se moje sestřenka zhnuseně.
,,Nelíbí se ti to? Myslela jsem, že tuhle stravu zbožňuješ a navíc jsem obarvila ubrus a talíře do tvojí nejoblíbenější barvy," řekla jsem nevinně. ,,Franciz, není to snad to, co jste si představovala?" pronesla jsem tak zklamaně, že mi uvěřila. Jednou by se ze mě mohla stát herečka.
,,Ale jistěže je, jen občas jíme i méně slavnostní jídla," prohlásila s falšovaným úsměvem a vidličkou šťouchla do chobotnice. Hned na to se omluvila, že má žaludeční problémy a odkráčela do svého pokoje.
,,A co ty, Angeliko? Nedáš si?" Zkoumala jsem ji nemilosrdně pohledem, až se nakonec sebrala a stejně jako Franciz odešla nahoru.
,,Teda, Amy, tohle bych si o tobě nikdy nemyslel," zasmál se James.
,,Přece jsem říkala, že nakonec bude chtít odjet sama," mrkla jsem na něj. ,,A co ty, Siriusku? Chutná?"
,,Neříkej mi Siriusku," zavrčel.
,,Oh, promiň. To může jen Angelička, co?" Když už jsem si na něm chtěla smlsnout, tak pořádně.
,,Žárlíš?"
,,Jako já?"
,,Ne, James," odseknul.
,,Mě to bylo divný."
,,Amy."
,,Hm?"
,,Co hm?"
,,Hm?" ušklíbla jsem se.
,,Tak už ho nech, Am a proměň to jídlo," přimluvil se za něj brácha.
,,Ty taky zkazíš všechnu legraci," zakroutila jsem hlavou, mávla hůlkou a na stole byla kuřata … a dvě chobotnice.
,,Amy? Si děláš srandu, ne?" Zhrozil se James.
,,Musela jsem se pojistit tím, kdyby náhodou jedna z nich ochutnala," vysvětlovala jsem a dala se do jídla. James s odporem přesunul kouzlem chobotnice do koše a pak jsme se v klidu najedli. Jsem to ale šikula, že jo?
Zbytek dne jsem měla volno. Franciz zřejmě nechtěla riskovat, že bych udělala nějakou svoji další specialitu alias například hýbajícího se žraloka.
Hrozně mi chyběla Lily. Bydlet pod jednou střechou, třeba jen dva dny, s Franciz a Angelikou nebyly příjemné a s Jamesem a Blackem nic nebylo, neboť je Angelika držela dost při zemi. Moje nejlepší kamarádka byla zrovna u babičky, ale slíbila, že přijede hned, jak bude moct. Pak budeme na tu mrchu dvě.
Byla jsem venku až do večera, takže když jsem se vrátila, mamka už byla doma.
,,Ahoj, zlatíčko."
,,Čau, mami. Kde jsou?" vyzvídala jsem potichu.
,,V kuchyni," povzdechla si mamka.
,,Můžu jít nahoru?" Přikývla a nechala mě odejít. Určitě už jich měla taky plný zuby, ale co jsme mohli dělat?
Rozrazila jsem dveře do pokoje a ztrhaně se skulila na postel. James s Blackem leželi na bráchově posteli a hráli šachy.
,,Amy?" ozval se po chvíli James.
,,Jo?" Ztěžka jsem nadzvedla hlavu. ,,Co je?"
,,Nechtěla bys s náma jít zejtra do kina?"
,,Co dávaj?" zeptala jsem se znuděně.
,,Nevíme," pokrčil rameny Black.
,,Jak nevíte?" Pátravě jsem se na ně zadívala. Něco mi tady smrdělo (obrazně řečeno).
,,Kino je jen zástěrka, tam necháme Angeliku, pak půjdeme jinam."
,,A kam?"
,,Uvidíš."
,,Nejsem si jistá, jestli vám mám věřit," svraštila jsem čelo.
,,Přece náš znáš, ne?" zářivě se usmáli.
,,No právě…"

Povídku napsala Maya99 a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.