Povídka Pod rouškou minulosti - 1. kapitola

25. srpna 2010 v 22:13 |  Pod rouškou minulosti
Pod rouškou minulosti
1.díl
Ne každý narozeninový dárek je O.K.

Ahoj. Tak to jsem já, Amy Marie Potterová, které říkají všichni Amy nebo Am. Je mi sedmnáct, tedy vlastně za dva dny, ale kdo by se s tím počítal, že? Asi by vás zajímalo, jak vypadám… no, nebudu popírat, že zrovna štíhlá vyžle nejsem, ale nestěžuju si. Jsem snědá, a to i v zimě, což absolutně nechápu, jak dělám. Po zádech mi splývají černé kudrnaté vlasy skoro po zadek. Oči mám temné a orámované černými řasami a hustým obočím. Ke své, stále častější nelibosti, jsem i dvojče slavného nebelvírského chytače a frajírka, Jamese Pottera.
To byste nevěřili, jak je těžký vyrůstat s pocitem, že vás rodiče ani neočekávali. Abyste věděli, mamce v nemocnici řekli, že čeká pouze jedno dítě, Jamese. Když se však tento nepolepšitelný, od prvního nadechnutí pubertální výjev, narodil, mamce začaly neobvyklé bolesti a museli jí uspat. Následně taťkovi přinesli ne jedno, ale dvě děti. Přišla jsem na svět císařem a jelikož táta nebyl u porodu, myslel si, že se doktoři spletli. Nespletli.
V tu chvíli byli rodiče tak překvapení mým narozením, že jsem byla nucena se s Jamesem mačkat v malé postýlce, než mi pořídili moji vlastní. Připadá mi, že od té chvíle špatně slyším.
Nyní nastupuji do sedmého, posledního, ročníku v Bradavicích. Pak budu zřejmě bystrozorka. Když jsem k tomu chtěla donutit i mojí nejlepší kamarádku Lily, nechutně mě zavrhla. Ne, kecám, řekla, že je to skvělé. Ona půjde dělat léčitelku.
Zrovna je měsíc před koncem letních prázdnin. Tenhle poslední rok si zaručeně užiju, alespoň tak jsem si to plánovala. Bohužel, prvního srpna mě z této představy vyvedl maminky příjemný řev: ,,AMY!"
Seběhla jsem ze schodů a v tu chvíli stála před trošku kulaťoučkou, na krátko ostříhanou ženou, mojí mamkou. ,,Jsem tu."
,,Všimla jsem si, broučku," usmála se a temné oči se jí zablýskly. Já jsem ty své radši protočila v sloup. Nesnáším, když mi říká broučku, beruško nebo zlatíčko. No fuj.
,,Zítra k nám přijede babička s Angelikou," oznámila mi, jako by se nechumelilo.
,,Počkej… ta babička s tou Angelikou?" Nevěřícně jsem na ni zírala. To přece nemůže bejt možný. Babička Franciz je, jak to jen říct… příšerná. Neustále mě radí a peskuje a… Ježíši, to si ze mě dělá legraci, ne? A Angelika? Pokud je babička příšerná, tak ona je přímo nesnesitelná. Úplná anorektička, blondýna s modrýma očima a parfémem, který je cítit na míle daleko. Nafintěná, úlisná káča, co chodí v růžovém. Mimoděk jsem se otřásla odporem.
,,Ano, Amy, a já bych tě chtěla požádat, jestli bys nevydržela dva týdny, co tu budou, u Jamese v pokoji a ten svůj nepřenechala Angelice."
,,To snad ne! Mami, já ji nemůžu vystát a mám jí nabízet svůj pokoj? Ani mě nehne!" vykřikla jsem.
,,Amy," řekl přísně mamka a já měla sto chutí říct ještě něco, ,,Mně to taky není zrovna po chuti, ale jezdí k nám dvakrát do roka, takže bychom je snad mohli uvítat a udělat, co si budou přát, ne?"
Tak to bysme teda nemohli! Babičku bych ještě přežila, ale když je tu ještě ta semetrika! Ne! ,,A proč jí nemůže nechat svůj pokoj James?" zkusila jsem to.
,,Protože víš, že je to bordelář a ty si přece jen někdy uklidíš," řekla. To byla pěkně chabá výmluva. Přece jí nenechám napospas můj pokoj. Ty smrady budu větrat do tý doby, než se odstěhuju!
,,Mami, to nemyslíš vážně," zaskuhrala jsem.
,,Myslím, ještě dneska si sbalíš a odstěhuješ se do Jamesova pokoje. Už jsem ho zvětšila a přenesla jsem tam tvoji postel, na tobě zbydou pouze šaty a nějaký ty tvoje soukromý věci."
S tím mě nechala stát pod schody jako nějakýho vyvržence a se zpěvem, rozumíte se zpěvem, odkráčela do kuchyně.
,,Jdu se oběsit," zamumlala jsem a vyšla na zahradu. Zlostně jsem sebou plácla do trávy, zavřela oči a všemožně proklínala Franciz a Angeliku.
,,Medituješ, ségra?" Za mnou se objevil milovaný bratříček.
,,Vodprejskni!" sykla jsem a ani jsem se nenamáhala otevřít oči, abych spatřila ten rozesmátej obličej s brejlemi a absolutně nemoderně rozcuchanými vlasy.
,,To já bych měl meditovat, Am, když se ke mně stěhuješ, ne ty," podotkl a já měla sto chutí po něm skočit. Naštěstí jsem se ještě chvíli udržela.
,,Varuju tě naposledy, Pottere!" S tím jsem otevřela oči a snažila se ho propálit pohledem. Měla jsem však tu nevýhodu, že je můj brácha a na tohle je zvyklý od malička.
,,Amy, Amy," zakroutil hlavou, ,,Já vím, že to bude těžký, už kvůli Angelice, ale spolu to zvládnem, ne?"
Udiveně jsem na něj zůstala zírat. ,,Jsi v pořádku?"
Sednul si vedle mě. ,,Přece jsme dvojčata, musíme držet spolu." Moudře pokýval hlavou a já měla pocit, jestli mu náhodou nepřeskočilo z té "úžasné" zprávy, kterou mu mamka sdělila. Nakonec jsem se to rozhodla neřešit.
,,Kdyby alespoň neuměli čarovat," zavyla jsem. Obě byly čarodějky a Angelika chodila do Krásnohůlek. Ještě že ne do Bradavic, to bych asi byla mrtvá už na začátku prvního ročníku.
,,Ale my jsme přeci lepší než oni," usmál se James.
,,To si piš a ať si mamka nemyslí, že jí ten pokoj přenechám jen tak." Nebezpečně se mi zablýsklo v očích.
Pobaveně se ušklíbl. ,,Chceš pomoct?"
,,Že váháš," zakřenila jsem se.
,,Jo, a chtěl jsem ti říct, že za týden přijede Sirius."
Tak proto byl tak milej a ochotnej! Já káča blbá jsem mu naletěla. Docela dobře jsem si pamatovala na minulé prázdniny, při nichž mě, samozřejmě náhodou, málem spadly plavky, brkala jsem o koberec a neustále mě honila krysa. V případě Siriuse Blacka by se vážně dalo spekulovat, kterej z těch dvou, tedy Jamese a Blacka, je horší. Docela bych se přikláněla k Blackovi. Nejenže je to strašnej magor a vypatlenec, ale navrch ještě Casanova! Doufám, že to mamka kvůli návštěvě zatrhne. Stejně by neměl, kde spát… leda by… to snad ne! Přece bych s ním nespala v jednom pokoji. Nasáčkuju ho k Angelice.
Ten nápad se mě zdál úžasný. Angelika by mu srazila hřebínek a Black by si ji přidal na seznam a pak odkopl… supr kombinace! Při té představě jsem se musela zasmát.
Zachytila jsem Jamesův nechápavý výraz s příměsí toho, jestli mi náhodou nešiblo.
,,Ať si to pako přijede," pokrčila jsem rameny, ,,Mám pro něj lákavou nabídku." S tím jsem se zvedla ze země a odešla. Nechala jsem tam Jamese, který podezřívavě přivřel oči, sedět a na důkaz provokace jsem se zasmála ještě jednou.
Vydupala jsem do svého pokoje, sbalila věci do kufru, jenž jsem náležitě vevnitř zvětšila, naskládala jsem tam vše, co potřebuju a nepotřebuju. Angelice tudíž zůstali čtyři bílé stěny, postel, skříň, skříňka a polička. Toaletní stolek jsem si samozřejmě vzala s sebou. Vytáhla jsem kufr do schodů a vrazila do Jamesova pokoje. Byl asi třikrát zvětšený. U okna stála jedna postel, Jamesova, jeho stůl, skříň a poličky a na druhé straně byla moje postel a stejné vybavení, jako měl brácha. K tomu jsem tam dala svůj stolek a vybalila si. Na zemi bylo pocházeno několik knih a učebnic, což mi nevadilo, alespoň jsem se tu necítila jako v nějaké ubytovně s pevným řádem.
Když jsem dokončila namáhavou práci, svalila jsem se na postel a zůstala ležet. Za okamžik se otevřely dveře a dovnitř vstoupil brácha. ,,Buď tu jako doma," ušklíbnul se.
,,Už jsem, pokud sis nevšiml," odvětila jsem sladce.
Přešel ke své posteli a sedl si. ,,Mamka vzkazuje, že máš jít brzy spát, neboť zítra brzy vstáváš." Schválně si dal záležet na vyslovení jednotného čísla.
,,Jak jako jen já!" ohradila jsem se a vztek ve mně opět začal narůstat závratnou rychlostí.
,,Protože zejtra jedeš na nádraží přivítat ty dvě."
,,To se sem nemůžou dostat letaxem nebo se přemístit?" vyštěkla jsem.
,,Nevím, ale zítra se jich budeš moct zeptat," řekl pobaveně.
,,Ještě uvidíme, zda jenom já," sykla jsem a vyběhla z pokoje. Jamesovi ztuhl úsměv na rtech a vypravil se, docela dosti rychle, za mnou.
,,Mamí?" zařvala jsem.
,,Ano?" Mamka vyšla s utěrkou v ruce pod schody.
,,Já taky nechci jet na nádraží, zůstanu doma s Jamesem," prohlásila jsem rozhodně. Dorazila jsem k ní, k mojí velké úlevě, dřív než James, který se přihnal hned za mnou.
,,Ale Amy, nechovej se jak malá," napomínala mě mamka.
,,Mě se tam nechce."
,,Amy!"
,,Tak ať jede i James, přece nebude mít větší práva než já, když je jen o pět minut starší."
,,Jamesi?" obrátila se mamka bezmocně na bráchu.
,,Ne, mami," ohradil se dotčeně.
,,Tak já taky nejedu!" uzavřela jsem tvrdohlavě dohodu.
,,Ale jedeš a James to samý!" ztratila trpělivost mamka. ,,Nic vám to neudělá, když se trochu provětráte." S tím odkráčela rázně do kuchyně.
James mě sjel varovným pohledem. V nejbližší době jsem mohla očekávat tvrdou pomstu…
***
Ráno mě probudila sprška ledové vody. Šokovaně jsem vyskočila z postele, srazila culícího se Jamese na zem. V ruce měl hůlku, ale jelikož jsem na něm ležela plnou vahou, nemohl nic dělat. Zuřivě jsem drapla polštář a začala ho nelítostně, ale opravdu nelítostně, třískat.
,,Tak-rána polštářem-tohle-si-další rána-vypiješ-další-ty-jeden-malej-další-zmetku!"
Když jsem ho konečně nechala a vyškrábala jsem se na nohy, musela jsem se smát. Byl už oblečen ve věcech, v nichž chtěl jet na nádraží. Ty ale teď byly mokré, stejně jako moje noční košile a byla na nich přilepená špína z podlahy (nebyly jsme zrovna pořádné děti).
Chvíli se měřil kritickým pohledem, ale když se koukl na mě, svalil se zase na zem v přívalu smíchu. Nechápavě jsem se podívala do zrcadla a poroučela jsem se k zemi stejně jako on. Moje vlasy trčely do všech stran, z noční košile mi odkapávala voda a oči rozespale mžouraly do zrcadla.
,,Vypadáš jako upír krejčí!" Vyrážel ze sebe James v zápalu smíchu.
,,To není vtipný," namítla jsem a chtěla se odklidit do koupelny. James ale vystartoval tak rychle, že jsem se ocitla pouze před zamčenými dveřmi.
,,Hned mě pusť dovnitř," zařvala jsem a zabušila na dveře.
,,Promiň, ségra, ale starší má přednost!" ozvalo se.
,Jsi starší jen o pět minut, tak mě koukej pustit!"
,,Lituju!"
,,Magore!"
,,Čím mladší, tím sprostší," ozvalo se. Vztekle jsem kopla do dveří, vzala si svou hůlku a šla před zrcadlo. Dneska mám narozeniny, to znamená, že už můžu oficiálně kouzlit. Přivolala jsem si modré tílko a riflové šortky do půlky stehen. Pak jsem si namířila hůlku na hlavu, v tu ránu jsem měla nepoddajné vlasy učesané a obličej mírně nalíčený.
Mezitím se James odhodlal vyjít z koupelny. Zářivě jsem se na něj usmála a zaplula do místnosti, abych si vyčistila zuby.
Za chvíli už jsem vcházela s pozdravem do kuchyně.
,,Dobré," ozvalo se trojhlasně. Ten bídák, alias brácha, už tam byl.
,,Jak ses vyspala?" zeptal se mě taťka. Vysoký muž s pivním bříškem, brýlemi a kudrnatými vlasy. Oči měl, stejně jako James, hnědé.
,,Jak by se spalo tobě, kdyby na tebe v sedm ráno někdo vychrstl ledovou vodu?" zeptala jsem se. Vzala si kus rohlíku a hladově jsem se do něj zakousla.
,,Cítil bych se otužený?" zavtipkoval táta. James se opět začal dusit smíchy.
,,Tak jsme se pobavili," uťala jsem kousavě jejich smích.
,,Amy?"
,,Hm?" obrátila jsem se na mamku.
,,Říkali jsme si, že bychom vaše narozeniny oslavili až s babičkou a Angelikou. Nevadí ti to?"
Otřeseně jsem pohlédla na Jamese, který se jen ušklíbl a pokrčil rameny. ,,Mně je to jedno," oznámila jsem.
,,Fajn, tak dojezte a jedeme na to nádraží." Na odpověď se ozvalo trojhlasné: hm…
O deset minut později jsme se už kodrcali Londýnem s naší fabií na vlakové nádraží. Zadní sedadlový prostor byl rozšířen, takže se tam v pohodě vešli čtyři lidi. K mému neštěstí byly naproti sobě.
Na nádraží skoro nikdo nebyl a já dostala tušení, po tom, co zabrzdil vlak, že je to kvůli "vůni" mé sestřenice. Vystoupila z vlaku první. Na sobě měla růžové šaty, přes ramena přehozenou růžovou kabelku, stejně barevné boty a do vlasů vpletenou stuhu, jak jinak než růžovou. Dost mi připomínala panenku z hračkářství na rohu ulice, kde jsme bydleli, panenku s blonďatými vlásky, Barbie. Doslova jsem se otřásla odporem, když se z nechutně rozplizlým slovem: Jammie, vrhla na překvapeného Jamese.
Odvrátila jsem zrak jinam. Za ní vystupovala Franciz, babička ve fialovém kabátu se zelenými kalhotami, které k ní vůbec neladili. Její obarvené vlasy měli tentokrát modrou barvu a na nose měla posazené brýle s oranžovou obroučkou. Jestli chtěla vypadat jako mladice, absolutně se jí to nedařilo.
Odtažitě se objala s rodiči a pak se vrhla na mě. Měla jsem pocit, že díky její voňavce, pravděpodobně vyrobené z močky, se nedostanu na svět z jejího obětí živá. Nakonec jsem se přeci jen, naprosto přidušená, nadechla čerstvého vzduchu a šla se ukrýt za Jamese, abych se v jejích spárech neocitla ještě jednou.
,,Bylo to ještě horší, než jsem si ve svých nočních můrách představovala" zašeptala jsem Jamesovým směrem, když nastupovali do auta. S výrazem nejvyššího odporu přikývl a usadil se společně se mnou naproti těm dvou semetrikám.
,,Tak co, Amy, už sis našla kluka, nebo seš pořád na ocet?" ozvala se Angelika. Předklonila se, aby jí bylo výstřihem vidět až kamsi a nenápadně přitom pokukovala po Jamesovi.
,,Já zatím žádnýho kluka nepotřebuju, Angeliko, ale ty seš na tom asi dost blbě, když svádíš svého vlastního bratrance," řekla jsem s naprostým klidem, i když uvnitř mě to nesnesitelně vřelo.
,,Amy Poterová, jak to mluvíš s Angeličkou?" zahřměla Franciz a vyvalila na mě ty svoje ropuší oči.
,,To mi nějak uklouzlo. Je mi to moc líto, Angeličko, odpustíš mi?" Ironie z mého hlasu jen čišela, ale zdálo se, že si toho bábi nevšimla. Za to Angelika si mě měřila tím nejzhnusenějším pohledem, jakého byla schopna.
,,A co ty, Jammie?" zapředla sladce Barbie, přitom se ještě víc vyklonila, takže bych se klidně vsadila, že kdyby do ní někdo štouchl, rozplácla by se na zemi jako žába.
,,Úžasné," odtušil James s ohromným nadšením. Konejšivě jsem ho chytla za ruku. Připadala jsem si klidnější, když mě stisk opětoval a povzbudivě se usmál.
Naštěstí už jsme byli za čtvrt hodiny doma, takže jsem ani nestačila říct něco velice, ale velice ošklivého na účet těch dvou kazisvětek.
Následně jsem byla nucena s nimi obědvat a pak Angelice předvést pokoj.
,,Myslela jsem, že když bude po tobě, bude to horší, ale není to zas takovej chlív," ohrnula svůj nosík Angelika, jakmile si pokoj prohlédla.
,,Oh, vážně?" procedila jsem skrze zuby.
,,Jistě," usmála se sladce. ,,Už můžeš jít."
,,Nejsem žádná tvoje služebná, Angeličko, a navíc je to můj pokoj, takže kdybych chtěla, budeš spát před domem na chodníku." Co si o sobě sakra myslí? U teď lituju, že jsem jí nevykopla hned, jak začala mít v autě ty svý oplzlý řečičky na Jamese.
Než stačila něco odseknout, zabouchla jsem za sebou dveře a odkráčela do pokoje.
,,Tohle tady budeme muset trpět dva tejdny, Jamesi, dovedeš si to představit?" spustila jsem hned, jak jsem dorazila.
,,Popravdě, ne, Amy," řekl. Smutně se na mě usmál. Ležel natažený na posteli a vypadalo to, že o něčem silně přemýšlí. ,,Ale můžu tě ujistit v jedné věci: nakonec bude ráda, když odjede živá."
Ačkoliv na tom nebylo nic vtipnýho, vyprskla jsem smíchy. Po chvíli se ke mně přidal, tudíž jsme ani neslyšeli mamku, která vešla do pokoje.
,,Tak já vás jdu politovat a vy se vesele bavíte," podotkla.
,,Ale mami, vždyť víš, že nedokážeme být chvíli v klidu," snažili jsme se ji udobřit. Každý jsme ji objali z jedné strany. Posadila se s námi na postel. Seděli jsme tam dost dlouho.
,,Odpoledne se budou rozdávat dárky, Angelika s Franciz chtějí být u toho. Je mi líto, že tu musí být zrovna, když je takový velký den."
,,To je v pohodě," odpověděli jsme dvojhlasně.
Vážně pokývala hlavou. ,,Tak se běžte připravit a za půl hodinky buďte dole," usmála se mamča.
,,Jasan."
Pak už to probíhalo naprosto… skandálně. Nejenže James dostal od Angeliky stejný parfém, jakým se voní ona sama, ale ještě polibek na rty. Po tom, co se vymanil z její spárů si na záchodě dobrejch deset minut otíral pusu hygienickým ubrouskem, stopovala jsem to. Zatím co já jsem dostala dvoje ponožky na zimu z deset centimetrů tlusté ovčí vlny obarvené na zlato. Dárky od rodičů byly naprosto jiná řeč, knížky, hábity, sladkosti, vše, co hrdlo ráčí a pak i… Sirius Black.
Jestli se ptáte, co tam dělal, sama to dobře nevím. Objevil se před domovními dveřmi s kufrem a nějakým blekotáním o narozeninách a že si myslel, že byli s Jamesem domluvení na dnešek a jestli tu už teda nemůže zůstat, když si sbalil a odešel. Tyhle blbosti jsem mu samozřejmě nesežrala. Už mi byla divná ta jeho chůze, pajdal na pravou nohu a bolestně usykával při tom, když ho mamka s bráchou objímali.
Hned se s Jamesem vypařili nahoru pod záminkou vybalení a uvítání. Byla jsem tak zabraná do toho, co s ním je, že jsem odkývala i fakt, který mu dovoloval spát s námi, s Jamesem a mnou, v jednom pokoji. Vymýšlela jsem důvody, proč bych měla jít za nimi, abych zjistila pravdu, ale k mému štěstí se ozvala mamka.
,,Am, dojdi se podívat, co tam tak dlouho dělaj!" zahulákala přes stůl.
Šťastná jako blecha jsem potichu vyšlapala schody a otevřela dveře do pokoje. James s Blackem seděli na posteli a brácha mu něčím potíral záda. Hned, jak jsem otevřela to schovali a vyděšeně na mě zírali.
,,Co tu chceš, Amy?" zeptal se ostře James až mě to udivilo.
,,Mám vás jít zkontrolovat, mamka říkala, že tu jste už dlouho a máte jít dolů," odpověděla jsem, ale neustále pomrkávala po lahvičce s tyrkysovým roztokem. Poznala jsem to.
,,Na co máte lékožlaz?"
,,Na nic," vyhrkl Black. Jeho bouřkové oči mě doslova provrtávaly a černé vlnité vlasy mu spadaly přes čelo. Takhle mu to docela slušelo, to by to ovšem nesměl být Black, sukničkář a největší magor pod sluncem.
,,To vykládejte trollům. Co se ti stalo?"
Oba se po sobě podívali, ticho prolomil James. ,,Potřebujeme, abys došla k mamce do lékárničky pro grewlit na tržný rány," řekl.
,,Proč bych měla?"
,,Protože ty jediná z nás tří víš, jak se to správně podává do rány," odvětil James a bolestně syknul, když mu Black šlápl na nohu.
,,Ukaž mi to," vyzvala Blacka. Nebylo to proto, že by mi na něm nějak záleželo, to ne, ale potřebovala jsem vědět množství.
,,To není dobrej nápad…" vykrucoval se.
,,Pokud chceš, abych pro tebe hnula brvou, tak mi to ukaž nebo počkej, až ti to začne hnisat a pojedeš k Mungovi. Vyber si." Musím říct, že na utimata jsem machr…
S přimhouřenýma očima si mě přeměřil a pak si vyhrnul tričko. Asi se mi po těch šesti letech rozhodl důvěřovat, jak šlechetné. Měl opálená záda, ale ten dojem mi momentálně kazily krvavé, dost hluboké šrámy, přes celou jejich šířku. Lehce jsem se jednoho dotkla.
,,Nebuď padavka," napomenula jsem ho rázně, když vyjekl. Muselo to bolet, ale jinak nedal nic ani náznakem najevo.
,,Za chvíli jsem tu." Odběhla jsem do kuchyně, kde v té nejhořejší poličce byly léky. ,,Accio grewlit a lékorost!" Do ruky se mi zabořili dvě lahvičky se zeleným a fialovým lektvarem.
,,Mám to!" Zdvihla jsem je nad hlavu a zamířila k Blackovi. ,,Lehni si. Co koukáš, v sedě by to tam nedrželo," odpálkovala jsem ho a čekala. Ušklíbl se Jamesovým směrem a udělal, co jsem řekla. Ten snad začne bejt i krotkej, prohnalo se mi hlavou, ale raději jsem nic neříkala. Usedla jsem k němu a opatrně mu každý šrám natřela fialovým lektvarem. Za chvíli na zádech zbyly jen nepatrné jizvičky.
,,Dík," zamumlal
,,Neříkej," podotkla jsem, ,,A co ta noha?"
,,V pohodě."
,,Aha, vypij to." Vrazila jsem mu do ruky zelený lektvar. Nedůvěřivě si to prohlížel a pak ji jedním lokem vyprázdnil.
,,No fuj, chceš mě otrávit?"
,,Ani nevíš, jak bych ráda," zašklebila jsem se a vstala z postele. Ta blízkost, při níž jsme se jeden druhého dotýkali mi zrovna nevyhovovala. ,,Kdo ti to udělal?"
,,Hele, nebuď zvědavá, ségra," vložil se do toho James.
,,Fajn, příště za mnou nechoď," odsekla jsem.
,,To nebude třeba," podotkl opatrně Sirius.
,,Jak to myslíš?" zeptal se ho James.
,,No, já jí zdrhnul," ošil se Black a nepřestával Jamese sledovat.
,,Tys utekl z domu?" přeříkával po něm. ,,Gratuluju!" Následně Blacka poplácával po zádech jako šampiona, co právě vyhrál turnaj v boxu. ,,Budeš bydlet tady!"
,,Cože?" Vstala jsem z postele a zírala na ně, jako by mi řekli, že se nacházím v desátém století a zrovna vládne Václav Klaus.
,,A proč by ne, místa je tu dost, můžeš spát támhle v rohu, vedle Amy."
,,Na to rovnou zapomeň, Jamesi!" vykřikla jsem. Odstěhovala jsem se z pokoje kvůli tý rozbušce, nastěhovala jsem se k opravdu milovanému dvojčeti a navíc se sem nastěhuje ještě Black? Tak to bylo na mě trochu moc. Na koho by však nebylo, že?
,,Mamka říkala, že tady může zůstat!" ohradil se rozzlobeně.
,,Tak ať se nastěhuje k naší Angeličce, ale já s ním v jedno pokoji spát nebudu! A pochybuju, že mamka řekla, aby tu zůstal napořád, podle mě ani neví, že Black utekl z domova!"
,,Tak se k Angelice nastěhuj ty, ty chytrá!" Tím mi vzal všechen vítr z plachet. To radši Blacka, než ji.
,,Ale bude se držet co nejdál!" Zlostně jsem za sebou práskla dveřmi a vydala se od milé společnosti mých příbuzných.
,,Mám ji zmáklou," prohlásil James, po tom, co jsem odešla. ,,Nakonec to s ní nebude zas tak špatný." Sirius se jenom ušklíbnul a začal si vybalovat těch pár věcí, které si stihl nabalit než za sebou zavřel jednu kapitolu svého života.

Povídku napsala Maya99 a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.