Povídka 25 - 8. kapitola

25. srpna 2010 v 0:05 |  25
Název: 25

VII. Mlžná



19. leden 1971 

Ebony nevěděla, jestli má plakat, křičet nebo si omlátit hlavu o zeď. 

Do háje! Připravila jsem Voldemorta o pravou ruku. A Narcissu o manžela. A Draca, jejich syna, o šanci být vůbec počat. 

Neexistovala možnost, že by se tohle dalo považovat za malou drobnou korekci minulosti. 

Voldy bude zuřit, Narcissa taky (ne, že by na ni neměla vztek už teď) a Draco se vůbec nenarodí. 

A možná právě zničila celý svět. Tohle přesně byla věc, před kterou jí všichni varovali. 

Ale to pořád nebyl konec jejího trápení. 

A pak tu byla ta hrůza, kterou zjistila, když náhodou zabrousila na své jméno. 

Bylo toho příliš mnoho, co cítila v jedinou chvíli. Pocit zrady, že jí lhali celu dobu, co si pamatovala. Pocit hrůzy z toho, jak blízko se najednou dostala k celé válce. A mrazení z faktu, že včera ve vzteku málem proklela kouzlem impotence Jamese Pottera, který, jak se ukázalo, se má stát v budoucnu jejím biologickým otcem. 

Bylo toho na ni příliš a bolelo to a navíc na to byla tak strašně sama. Nemohla to říct nikomu. A nemohla ani plakat. A nemohla zůstat s Luciusem. 

Milovala ho. Došlo jí to v okamžiku, kdy si uvědomila, jak strašně by si přála patřit do tohohle času … do jeho života. Pochopila, proč jí tak chyběl ten Lucius, se kterým pracovala na záhadě trpasličích dveří. 

Ale nebyl to ten správný Lucius. Správný Lucius byl podle lexikonu krutý vraždící posedlý Smrtijed. A manžel Narcissy, otec Draca. Nepřítel Potterových. MALFOY. 

Rozhodně ne její Lucius. 

Musela se postarat, aby se vrátil. Musela ho stvořit. Jen nevěděla, jak to udělat, aniž by jí to zlomilo srdce. 

O nic z tohohle nestála, tak proč se jí to dělo? Proč nemohla zůstat ve svém čase a potkat Luciuse až na bitevním poli při pohledu zpoza hůlky? 

Vyplížila se z jeho pokoje jako špinavá provinilá mrcha … kterou zjevně byla, vzhledem k tomu, co se chystala udělat. 

To, že neměla na výběr, to nečinilo ani snadnějším, ani méně bolestivým. 

;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;; 


Byla to otázka chytrosti a několika úsměvů, správného načasování a pár dobře zvolených krutých a posměšných slov. 

A když bylo po všem, zůstala sedět na podlaze osamělé chodby a potlačovala slzy. 

Urazila Luciusovu hrdost a pýchu, ranila ho do hloubi srdce, zradila ho a poslala ho do náruče Narcissy a temné budoucnosti po boku monstra známého jako Voldemort. 

A snažila se sama sebe přesvědčit, že to stálo za to, že to nešlo jinak. Že musela Luciuse přesvědčit, že je jen obyčejná mrcha a děvka, která chtěla vědět, jaké to je s vůdcem zmijozelské koleje, a že jí šlo jen o sázku. 


Nepomáhalo to. 

"Vždycky jsem si říkal, že nejsi zrovna nejchytřejší, ale nečekal jsem, že mi to potvrdíš takhle." 

Ebony zvedla pomalu zarudlé oči k Severusovi, který na ni shlížel zklamaným pohledem. 

"Lucius takový hlupák rozhodně není." 

"Já nevím, o čem mluvíš." 

"Ne? To bych se divil. To divadlo, co jsi předvedla bylo působivé, ale on ti nevěřil ani slovo. Neodpustí ti, že jsi mu lhala a pokoušela se ho oklamat. A ani ti nezapomene, že jsi ho odmítla. Ale nikdy ti neskočí na ten nesmysl se sázkou." 

Ebony na něj okamžik jen zírala a pak složila hlavu do dlaní. 

"Uvěříš mi, že to nešlo jinak?" zašeptala. 

Sev se jen ušklíbl. 

"Jaká je .. budoucnost?" zeptal se po chvíli opatrně a vážně. 

Trhla sebou pohlédla na něj v šoku. 

"Cože?" 

"Slyšel jsem tě mluvit s McGonagallovou," přiznal bez začervenání. 

Skoro se usmála. V tomhle byl Severus skoro stejný mistr jako v lektvarech. Měl přehled o spoustě věcí, které se děly v Bradavicích, protože se dokázala nepozorován plížit kolem. Nehledě na negativní význam toho slova, Severus byl tak trochu slídil. 

"Z kterého roku jsi přišla?" 

Ebony nevěděla, jak mu odpovědět. Co mu mohla říct, aby to nebylo moc? 

"Devadesátý pátý. Důležitý rok pro celý kouzelnický svět. Těžký a s nejistým koncem. Plný bolesti a smrti a taky hrdinství a zrady. A lží a odhalení." 

"Takový je každý druhý," ušklíbl se. 

Ebony se pokusila usmát. Bylo lepší nechat ho myslet si, že ten rok bude jako každý druhý. Pokud se ho dožije. Nenašla odvahu najít si jeho jméno v lexikonu. 

"Dvacet pět let není moc." 

"Já nechci zpátky. Podle Brumbála to nemůžu nijak ovlivnit. Ten časový vír se vrátí, až uzná za vhodné, až bude splněný cíl mé mise - ne, že bych tušila, co to je. Ale já se nechci vrátit. Chci překazit Luciusovu svatbu s Narcissou a prchnout s ním na Jamajku. Chci ti pomoct s tím lektvarem. Chci dokončit projekt na bylinkářství. Já nechci zpátky, nechci," přiznala skoro zoufale. 

"Začínám mít obavy, že se na tebe přeneslo něco z Luciusovy arogance, pokud si myslíš, že tvoje pomoc při mém výzkumu byla tak důležitá a nezbytná. A tvoje společnost tak neodolatelná a příjemná. " 

Ebony se ušklíbla. "Taky mi budeš chybět." 

"Abys mě mohla postrádat, musíš nejdřív odejít. A myslím, že už je čas." Severus mávl rukou k místu, kde se uprostřed chodby objevila modrá mlha. 

Ebonyiny oči se rozšířily. "Já mám vážně štěstí," povzdechla si, ale zněla spíš smířeně než zoufale. Zvedla se na nohy a pevně objala mírně překvapeného Severuse. 

"Dohlídni mi na něj, prosím," zašeptala. 

Severus protočil oči v sloup. "Jsem si jistý, že mě Malfoy s radostí najme jako svou osobní ochranku." 

Pak zavřela oči a Severus pozoroval, jak se blíží k mlze, která mezitím vytvořila velký zářící modrý vír. A byla pryč. 

-TBC-

Povídku napsala Electra a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.