Povídka 25 - 5. kapitola

24. srpna 2010 v 23:22 |  25
Název: 25

V. Žlutá

Varování: vzhledem k použitému jazyku je kapitola od 12 let.


22. prosinec 1970 


Další týdny Ebony rozdělovala svůj volný čas mimo studium mezi pomoc Severusovi s jeho lektvarem a překlad trpasličí šifry. Byla to zdlouhavá, náročná práce, ale Lucius dokázal, že má železnou trpělivost. 

Ebony také brzy zjistila, že za jeho chladnou a arogantní fasádou je mnohem víc, než se zdálo na první pohled. 

Nebyla si jistá, jestli je to stejnou kolejní příslušností, ale občas ji překvapovalo, kolik toho měl Lucius společného se Severusem. Nehledě na to, že stáli každý na opačných pólech kolejního žebříčku důležitosti a popularity, oba vlastnili stejně pronikavý intelekt, rychlé úsudky, nebezpečnou vychytralost a neochotu dávat najevo emoce. Na rozdíl od Luciuse, ale Severusovi chyběla trpělivost a pevnější nervy. 

Severus byl samotář od přírody a Lucius byl samotář obklopený davem obdivovatelů.

Stejně překvapená byla Ebony záběrem Luciusových zájmů a znalostí. Byl v posledním ročníku a bylo znát, že už je opravdu připravený vstoupit do života. Možná až příliš. 

A občas dokázal být sice i vtipný, ale málokdy se smál. A stejně tak zřídka se na jeho tváři objevil upřímný opravdu úsměv. 

Pracovali na šifře tajně v Luciusových komnatách primuse. Ebony se poprvé cítila nejistá ohledně narušení "mužského" prostoru, navíc Malfoyova, ale časem si zvykla. 

I na Luciuse si pomalu zvykala a on s také pomalu uvolňoval v její společnosti. 

Po čase začal mít Severus otázky o tom, kam se pořád ztrácí a co je mezi ní a Luciusem. Ebony se povedlo po krátkém přemlouvání získat od Luciuse povolní zasvětit zmijozelského třeťáka do tajemství dveří. Bylo zjevné, že Luciusův názor na Severuse se příliš nezměnil, ale nedával to najevo nijak přehnaně. 

A pokud šlo o Severuse … Nebylo pochyb o tom, že ho ta záhada fascinuje od prvního okamžiku, i když se to snažil skrýt za svůj obvyklý sarkasmus. 

"Bude to zaklínadlo. A budeš ho moct vyslovit pouze ty Luciusi, jelikož ty dveře jsou začarované na rozpoznávání krve. I proto je můžeme najít jen s tvou pomocí. Takže i pokud o nich ředitel náhodou ví, určitě je nemohl otevřít," informovala je Ebony, když učinili před Vánoci nějaký znatelný pokrok. 

Lucius jen spokojeně přikývl. Ebony si všimla podivného výrazu, který se usadil na tváři Severuse, když klouzal zpoza svého pergamenu pohledem z ní na Malfoye a zase zpět. Pak Luciu upoutal její pozornost novou sadou run a Ebony zapomněla. 

Pak přišly svátky a Lucius odjel domů, zatímco Ebony se Severusem se vrhli na práci na v posledním době poněkud zanedbávaném veritaséru. 

"Není se co divit, že tě Blacková tak nenávidí," poznamenal Severus jednoho dne zničehonic. 

"Cože?" zeptala se Ebony, která byla v tu chvíli mírně rozptýlená kontrolou lektvaru a dělala si poznámky. 

"Slyšel jsem dokonce vyšší ročníky přijímat sázky na to, kdy si to spolu rozdáte." 

Ebony zasyčela, když se jí povedlo zabodnout si špičku brku do ruky, kterou si přidržovala pergamen. Šokovaně se obrátila na Severuse. 

"Já a Narcissa Blacková?" 

"Ty a Lucius," obrátil Severus oči v sloup. 

"Teď spolu docela vycházíme, takže nevím, proč bychom měli chtít bo - Aha," došlo konečně Ebony a cítila, jak červená. 

"On o tomhle ví?" 

Severus kývl. 

"A nechá to jen tak?" 

Severus se posměšně ušklíbl. "On zná pravidla týhle hry a nechce ji prohrát." 

Probodla ho pohledem. "A ty sis taky vsadil?" 

"Každý galeon se hodí a jsem si jistý, že do února budeš jeho." 

"Já bych na tvém místě nebyla!" zabručela na něj rozzlobeně a víc už o tom nemluvili. 

-TBC-

Povídku napsala Electra a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.