Povídka 25 - 28. kapitola - KONEC

25. srpna 2010 v 2:34 |  25
Název: 25

XXV. Zlatá



2. červen 1995 

Peklo mělo podobu čekání 

Vrátím se. 

Čekala a doufala a strach byl jako těžké závaží, které ji svíralo a táhlo k zemi. 

Vrátím se. 

Bála se nesplněných slibů , bolesti a samoty. Bála se ztratit. Nenáviděla to čekání z celé své duše. Ale musela. 

Budete v pořádku. 

Nemohla odejít, protože bitva pro těhotnou příliš velké riziko. Ale bolelo to, když je viděla odcházet. Luciuse, Severuse, Harryho … dokonce i Evan mířil do bitvy. A Tony. Dostala pár polibků na tvář, několik pevných obětí a jediné co jí zbyla byla naděje. 

Postarám se o sebe. 

Odešel a nevěnoval jí ani poslední pohled na rozloučenou. Věděla, že nemůže, že by to bylo příliš. 

Není to naposledy. 

Byly to sliby a ona se v životě naučila, že jen málokterým se dá věřit. Co když … 

Miluju tě. Není to naposledy. 

Není to naposledy - to jí říkal, když se spolu milovali jen několik hodin před bitvou. 

Není to naposledy - říkal jí, když ji madame Pomfreyová prohlédla a potvrdila její těhotenství. Příliš brzy - jen něco přes měsíc - na to, vědět něco podrobnějšího, a příliš pozdě na to - už celý měsíc - aby mohla riskovat. 

Budeme rodina. 

Neznala modlitby, protože nevěřila v žádného boha. Její otec ji učil, že spoléhat musí na sebe, že si sama musí pomoct. Ale teď nemohla. Byla zbytečná a bezmocná. Opravdu nenáviděla válku a Voldemorta a všechny jeho proklaté věrné Smrtijedy. A osud, který ji postavil do téhle role, a čas, který si s ní pohrál a obrátil jí život naruby. A lásku, která jí zaplnila srdce a nedovolovala ji dýchat strachy a hrůzou. 

"_"_"_" 

Vrátili se. Evan, Tony, Brumbál, Sirius, Weasleyovi. I Severus - byl v bezvědomí, ale naživu. A s ním Harry, zkrvavený a zničený. Nesl Severuse v náruči, jako by to bylo pírko a v očích měl toho tolik, že se nikdo neodvážil na něj jen promluvit. 

Vrátil se i Moody a Kingsley. A profesorka McGonagallová s Hagridem, který v bitvě ztratil jednu ze svých obrovských rukou a Tesáka. 

A vrátil se i Lucius. Pořád stála u hlavní brány a čekala na něj, jak mu slíbila. Ani si nevšimla, kdy se k ní přidal Harry a po nich i další - byli zranění, ale přesto všichni čekali. Protože i mrtví si zasloužili být uvítáni. 

Remus, Tonksová, Hermiona a Ron, Neville, Kratiknot, a další a další … Bylo jich pár, ale zároveň příliš. I jeden by byl příliš. 

Necítila nic, když její pohled padl na nosítka s Luciusem. Protože to nebyla pravda. Ne po všech těch slibech! Ne po mizerné cestě do minulosti! Ne potom, co společně přinesli Kámen duší, kterým mohl Harry nakonec lapit Voldemortovu duši a uvěznit ji věčně. Ne po všem, co se stalo. 

Nebyla to pravda. Nebyla. 

Vrátím se. 

Budete v pořádku. 

Postarám se o sebe. 

Není to naposledy. 

Budeme rodina. 

Miluju tě. 

Vrátím se. 

Není to naposledy. 

Neznala žádnou modlitbu. Mohla jen prosit. Všechno bylo pryč. Její mysl unikala někam pryč do neznáma a s ní i její vůle žít. Nedávalo to smysl. Ještě včera měla v sobě tu obrovskou bublinou plnou světla, klidu a lásky a teď místo zůstala jen zima a tma. 

Na jeho náhrobku bylo datum poslední bitvy a všechny pocty, které při ní získal. Den po něm odešla za otcem i jejich dcera. 


"_"_"_" 

Bolest byla tak silná, že se jí zamotala hlava. Nevolnost ji ovládla. Trvalo nějakou chvli, než zase přišla k sobě. 

Musela usnout. Do zad ji stále tlačila chladná zeď vstupní síně. jak dlouho spala? Bylo po všem? 

Teď po probuzení se třásla a bylo jí zle do žaludku. 

A přes to všechno v jejím srdci rostl naléhavý pocit. Úleva z faktu, že to byl jen sen se smísila se strachem, že by se mohl vyplnit. 

Musela jít. Byl to risk, ale v té chvíli jí došlo, že nemá co ztratit. Lucius byl všechno, co ona a její dítě měli, a pokud by ho ztratili, byl by to konec. 

Musela jít. 

Než se přemístila na hřbitov do Malého Visánku, pohlédla na posledy na Bradavice. Tyčily se k obloze ve své nezničitelné pevné kráse. A ona prostě věděla, že to bude v pořádku. 

Říkaly jí: Zase se uvidíme. Zamávala jim na pozdrav a pak po ní zbyl jen vzduch rozechvělý od hlasitého prásk jejího přemístění. 

Konec.

Povídku napsala Electra a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 


Komentáře

1 DominiČka★ DominiČka★ | Web | 25. srpna 2010 v 2:45 | Reagovat

zajimavy desing... :P:) nezvyklyy.... .;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.