Povídka 25 - 27. kapitola

25. srpna 2010 v 2:30 |  25
Název: 25

XXIV. Bronzová



10. červen 1995 

Lucius Malfoy nesl spící Ebony chodbou směrem ke svým komnatám. Někteří si mohli myslet, že byl v posledních dnech rozčilený nebo vzteklý, ale nebyla to pravda. Ve skutečnosti byl k smrti vyděšený, což se mu nestávalo … vlastně to bylo poprvé. 

Byl tak blízko, aby ztratil to jediné, co v jeho životě ještě mělo smysl. 

"Luciusi," zamumlala Ebony ve spánku, když poznala jeho přítomnost a přitulila se blíž k němu. Jemně jí setřel z tváří zbytky po slzách. 

Opravdu o ni málem přišel. Byla tak vzteklá, když odladila, že se dohodl s Potterem, že ji musí udržet mimo bitvu. Řekl, že musí udělat všechno, aby byla ona a dítě v bezpečí. 

"Nechceš přece, aby se mu něco stalo? Aby se … nenarodilo?" zeptal se jí. 

Možná by to bylo lepší. 

Byla to její myšlenka. Tak děsivá a zoufalá, ale on v ní v tu chvíli tu bolest a zoufalství a strach slyšet nechtěl. Uhodil ji. 

Litoval toho okamžitě, stejně jako ona okamžitě zalitovala, té hrůzy, která ji napadla. Ale bylo pozdě. Stalo se to. 

Potom spolu nemluvili několik dní. A bolelo to. Samota a prázdnota. 

Opravdu ji miloval. A jejich dítě. Důkaz jejich lásky se mohl stát jejich záhubou. 

Políbil ji do vlasů a nasál tu její známou čistou vůni. Jemná sladká a pořád tak nevinná. I když už dávno nebyla dítětem, ale dospělou ženou … a to mnohem víc, než si sama uvědomovala. Ale ta cesta nebyla lehká. 

Bála se. Proč mu rvalo tak dlouho, než si všiml, když měli tak hluboký a silný emoční kontakt. Jak to mohl necítit? 

"Taky se bojím," zašeptal s tváří stále zabořenou v jejích dlouhých černých vlasech. "Ale jsme v tom spolu." 

Když dorazil do komnat, které mu Brumbál s menší neochotou na hradě nabídl, položil ji jemně na postel a za pomoci magie ji svlékl. Chvíli se jen díval na její nahé tělo, než ji zakryl přikrývkou. 

Opravdu už to bylo dlouho, co býval v jejím věku a ani tehdy se nenechal ovládat primitivními touhami. Ale ona jako by měla nějaké kouzelné slovo, které bez potíží překonávalo jeho obranu. 

Ale bylo to opravdu tak primitivní, když teď nejvíc toužil po jejím dotyku, po její přítomnosti. Po jejích polibcích a vůni, po jejím těle? 

Svlékl se a vlezl si k ní. Okamžitě se k němu přitiskla a spokojeně něco zamumlala. A ten strašlivý kámen spočívající na jeho srdci byl pryč. 

A ráno … ráno všechno vyřeší. Ráno - 

Zasténal. Kdyby si nebyl stoprocentně jistý, že Ebony nedokáže tak dokonale předstírat spánek, musel by se domnívat, že je vzhůru a rozhodla se ho poškádlit. Její ruka totiž zabloudila po jeho těle až o klína a sevřela se kolem něj. 

Účinek byl okamžitý. Další frustrovaný neztišitelný sten se mu nepotlačitelně vydral ze rtů. 

A Ebony otevřela oči. 

Chvíli trvalo než se její pohled vyčistil a ona si uvědomila své okolí. Zírali jeden druhému do očí. Na některou komunikaci nebyla potřeba slova. Zvlášť ne pro ně. 

A pak se na něj převalila. Něco zamumlala a čtveřice hedvábných šátků připoutala Luciuse k posteli. Jeho oči se rozšířily. Ne nad tím, jak rychle jeden druhému dokázali odpustit a vše si vysvětlit. Ale nad tím, jakým způsobem se Ebony rozhodla to oslavit. 

Pořád vypadala ještě mírně ospalá, ale oči jí plály touhou. Chtěl se v nich ztratit. Chtěl s ztratit v ní … bylo to tak jednou. A dnes se mu to zdálo jen jako jemná ochutnávka. Chtěl víc. Musel mít víc. CHTĚL … 

I když byl připoutaný k posteli a v její moci, Luciusovo vzrušení neopadlo. Naopak. Nemělo šanci, ne při způsobu, jakým se o něj nahá Ebony začala otírat. Jako líná mazlivá kočka. Centimetry dokonalé horké a jemná kůže. 

Okamžitě bylo v místnosti příliš teplo a na celém těle mu vyrazil jemný pot. U Salazara. Opravdu miloval, když dráždila jazykem jeho krk nebo ho jemně kousala do kůže na rameni. Její ruce volně klouzaly po jeho bocích a Luciusova sebekontrola byla v troskách. 

Jen se zoufale vzpínal proti jejímu tělu a ona se občas odtáhla, aby ho poškádlila a mohla ho trýznit nedostatkem kontaktu kůže na kůži .. těla na tělo. Frustrovalo ho, že neměl absolutně žádnou kontrolu, nemohl se jí ani dotknou, byl v její moci, ale také ho to naprosto šokujícím způsobem vzrušovalo. Lucius miloval moc ... potřeboval ji … potřeboval kontrolu. 

A ona mu ji teď vzala a přesto... 

"Ebony," zasténal, když její otírání ustalo. Na její tváři byl ten její křivý úšklebek. Její pánev se hýbala, jak sklouzla níž a vytáhla se do kleku. Lucius klesl pohledem z její tváře přes její ňadra až k místu, kde se jejich klíny téměř dotýkaly. Mohl ji vidět, mohl vidět všechno, včetně té chvíle, kdy s potlačeným výkřikem rozkoše klesla na jeho tělo a když ho konečně po tak zatraceně proklatě dlouhé době zase vpustila dovnitř. 

A bylo to přesně, jak si to pamatoval. Ne, ještě lepší. Mohl cítit i to, co vnímala ona. Její vzrušení se stalo jeho, jeho potěšení bylo i jejím. A už nebylo víc, co by mohli sdílet. V té chvíli, byli spojeni na všech úrovních. Srdce, mysl, duše i tělo - byli jedním. 

Její pohyby byly zoufalé a horečnaté, bylo to až příliš dlouho a oba to chtěli až příliš a ta touha po naplnění byla až bolestivá. 

A u Salazara, jak mohl zapomenout na ten její vzrušený výraz, který měla na tváři, když se blížila k vrcholu, na její roztoužené a hluboké svůdné steny, které jí splývaly z jejích rtů, jako ta nejsladší modlitba. Na chuť jejích vášní a smyslností naplněných polibků. 

Na to, jaký to byl pocit, plnit její tělo něčím, co bylo jeho... 

Ta exploze je oba zasáhla ve stejnou chvíli. A oba nedokázali zadržet ten výkřik absolutné extáze. Svět na okamžik přestal existovat. A pak jako by se rozeběhl rychleji. 

Když byl Lucius schopný otevřít oči, Ebony už byla v říši snů. S blaženým úsměvem na tváři. 

Chtěl ji obejmout, ale pouta mu v tom zabránila. Sakra! 

Doufal, že její odpočinek nebude dlouhý. Neměl ani tušení, jak se bez hůlky zbavit "jejích" pout. A při poslechu jejího pomalu se zklidňujícího dechu, obklopen její vůní, mu jeho vzrušení dalo jasně najevo, že s ní pro dnešek ještě neskončilo. 

Byla to mučení. Ležet a čekat a toužit a chtít. 

Ale Lucius přežil. A když se Ebony za pár minut probudila a osvobodila ho, ukázal jí stejně nelítostnou a divokou vášeň. 

Bylo to tak fér, nebo ne? 

-TBC-

Povídku napsala Electra a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.