Povídka 25 - 26. kapitola

25. srpna 2010 v 2:29 |  25
Název: 25

XXIII. Perleťová



10. červen 1995 

Vypadal, jako by dorazili pozdě a už ho nestihli zachránit a on byl už dávno mrtvý. Ale už je způsob jakým mluvil dával tušit, že je pořád živý a že nezemřelo ani nic z jeho sarkastické osobnosti. 

"Takže ty se teď dala na předvídání budoucnosti?" ušklíbl se na ni a ohrnul pohrdavě rty. "To aby se Trelawneyová začala třást o své místo." 

Ebony rozčileně potřásla hlavou. "Myslíš si, že je to legrace? Nechci abys zemřel." 

"Musím přiznat, že v této záležitosti by mezi námi mohlo dojít k překvapující shodě," připustil. Ale už méně mám chuť uznat, že bys na to ty měla mít nějaký vliv. Nejsi bůh Potterová. Kdybys byla, určitě bys neměřila jen sto šedesát centimetrů, nemyslíš?" 

Ebony jeho poznámku o výšce ignorovala. Od Severuse se podpásovky daly čekat. "A co když mám pravdu? Co když budu moct ovlivnit jestli zemřeš, nebo ne?" dožadovala se dopovědi. 

Snape zavrtěl hlavou. Byl bledší než obvykle a pod očima měl kruhy, ale jeho výraz byl stále stejně působivý. "Je to směšné. Doufal jsem, že po tom všem pochopíš, že na kdyby se tahle hra nehraje." 

Ebony se na něj dívala a už jen jeho strhaná tvář byla připomínkou, jak blízko byla k tomu, aby ho ztratila. Na to nebyla připravená a nebude nikdy. 

"Nechci tě ztratit, Seve," přiznala to bez obalu. "Vyberu si tebe." 

Potřásl znovu hlavou, i když bylo zjevné že ho ty drobné pohyby vyčerpávají. "A já jsem nebelvírský maskot." Škleb na jeho tváři se změnil v nespokojené zamračení. "Přestaň s těmihle nesmysly. Nebo jsi zapomněla na to, kdo je Lucius?" 

"Je to bastard!" vyhrkla Ebony rozzlobeně. 

"A já jsem tak jiný," odfrkl si Severus. 

"Pořád se snaží se mnou manipulovat. Chová se ke mně jako k dítěti. Za mými zády se domluvil s Harrym, jak mě dostat ze hry, abych se nemohla zúčastnit bitvy," vypočetla Ebony zapáleně. 

Severus si povzdechl. I když byli spřízněné duše, byl si jistý, že se ti dva budou hádat pořád. Nepřekvapilo ho to. Ebony v tom vztahu získala až příliš rovné postavení a Lucius se nerad dělil o kontrolu. 

"Šokující," utrousil suše. "Myslel bych si, že zrovna tihle dva budou nejvíc toužit po tom, abys ve tvém stavu dělala návnadu pro Smrtijedy na bitevním poli a riskovala život svůj i dítěte." 

"Mohl mi to říct na rovinu," namítla Ebony tvrdohlavě. 

"A ty bys okamžitě souhlasila." 

"Ne, ale o to tu nejde," namítla. 

"Přesně o tohle jde. Nebo ne, máš pravdu," opravil se Snape. "O tohle opravdu nejde. Jde jen o to, že sis vzala do hlavy, že my oba máme zemřít a jen ty nás nějakým neuvěřitelným způsobem můžeš zachránit." 

"Jen jednoho," odvětila tiše. "A je tak špatné přát si, aby mi zůstalo aspoň něco?" 

Snapeovy oči zaplály. "TY nemáš ani tušení, co to znamená opravdu ztratit všechno. Ani představu. Takže mi tu teď nefňukej." 

Sklopila hlavu. Povzdechl si. "Nejsem si jistý, že chci vědět, kolik z tohohle tvého chování je vina strachu a kolik je obyčejná sexuální frustrace. Ale místo plánování toho, jak ztratit, co máš, bys měla přemýšlet, proč se ti Lucius vyhýbá." 

Ebony zvedla oči zpět do jeho tváře a vypadala tak zničeně a provinile, že ji skoror litoval. "Byla to jen jedna pitomá myšlenka. Litovala jsem jí, jen mě to napadlo. Ale on - není to fér. On ví, jaké to je. On už si tím prošel. On ví, co se bude dít. Já nemám ani tušení. Já cítím … já vím, že to zkazím. A ono mě bude nenávidět. Nejsem připravená a sakra, jak bych mohla v sedmnácti?!" 

K jejímu překvapení vypadal Severus skoro pobaveně. "Teď jsem z tebe nabyl dojmu, že považuješ Luciuse za vzor dokonalého rodiče." Ušklíbl se. "Dovol mi ti říct tohle. Těžko bys mohla být horší něž on. Nechal Narcissu, svou moc a majetek udělat ze svého syna slabocha a namyšleného fracka. A když si vzpomněl a začal se zajímat, bylo už pozdě. Miloval svého syna, to ano, ale jako otec naprosto selhal. On by se měl bát mnohem víc než ty." 

"Je to moc brzo - mám strach," přiznala Ebony. 

"Ale?" pobídl ji Snape netrpělivě. 

"Ale miluju ho. V tu chvíle, kdy jsem to zjistila, kdy mi došlo, že čekám dítě - ještě před tím, než přišly všechny tyhle obavy a … realita - cítila jsem se naplněná. Jako bych dokázala něco obrovského. Je to pořád tak … děsivé, ten fakt, že ve mně roste nový život. Malý človíček, který na mně bude závislý, až se narodí a já … já ani nevím, co bude po škole … jestli vůbec dostuduju a budu mu mít co nabídnout-" 

"A nejchytřejší by proto bylo nenechat ho narodit se," odtušil Snape chladně. "Ušetřit ho té bolesti, co? Jsi neskutečně pitomá, Potterová." 

"Já-" začala, ale zarazil ji. 

"Byla jsi někdy šťastná?" 

"Co? No, ano byla." 

"Ale ne vždy, že ano? A přesto … vzdala by ses štěstí navždy … nadobro, kdyby to znamenalo nikdy necítit bolest?" 
Už když to říkal, věděl, jaký o bude na ni mít dopad. Ale ona to potřebovala. Byl to jediný způsob, jak dostat všechnu bolest strach a zmatek ven. 

Když se o několik hodin později na ošetřovně objevil Lucius, Ebony vyčerpaná slzami a bolestí spala. Lucius je mlčky kývl Snapeovým směrem s nečitelným výrazem na tváři. Když ho Severus pozoroval, jak něžně a opatrně zvedá spící Ebony do náruče, jako by to byl ten nejkřehčí poklad, věděl, že mezi bude všechno v pořádku. 

Povzdechl si. Nechtělo se mu umírat. Ale i když by to Potterové nikdy nepřiznal, její sen ho víc než znepokojil. Byl až příliš podobný tomu, který měla její matka několik dní před tím, než Voldemort "navštívil" její rodinu v Godricově dole. 

-TBC-

Povídku napsala Electra a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.