Povídka 25 - 19. kapitola

25. srpna 2010 v 2:19 |  25
Název: 25

XVII. Lila



23. květen 1995


Severus dopoledne pracoval na lektvaru a když se kolem jedné hodiny rozhodl pro rychlý oběd, Ebony ani Lucius nebyli v dohledu. 

Chvíli zvažoval, jestli má Potterovou hledat, ale nakonec se rozhodl, že jí dá ještě trochu času, než začnou rozebírat další postup. 

Bylo pět, když znovu opustil laboratoř. 

Našel ji podle očekávání v její ložnici. Seděla u okna, zamyšlená a očividně mírně nejistá. Tatam byla sebejistota a převaha, kterou předvedla u snídaně. 

"Udělá to," řekl Severus krátce, když k němu Ebony zvedla pohled. 

"Tys jsi pochyboval?" podivila se. 

"Nebyl jsem si jistý, jak zvládneš svou roli. Kdybys mu nechala jen sebemenší náznak naděje, že to půjde jinak, nesouhlasil by." 

"Jsem opravdu pohnutá tvou důvěrou v mé schopnosti," zamračila se na něj a pak pohlédla stranou, když dodala: "On si myslí, že my dva …" 

"Nemusíš mít obavy, zbavil jsem ho toho mylného dojmu." 

"A co bude dál? Spojíme se s Řádem, abychom udělali nějakou dohodu?" 

Snape zavrtěl hlavou. "Musíme se zatím obejít bez nich. A musíme jednat rychle, protože se v pondělí musím vrátit do Bradavic. Tvůj bratr s ostatními se vrací také. Už tak byla jejich absence ve škole podezřelá." 

Ebony se zdála překvapená. "Proč z toho chceš Brumbála a ostatní vynechat? Ne, že by mi to vadilo, protože to oni mě dohnali k útěku, ale-" 

"Zkus pro jednou používat dříve mozek než ústa," přerušil ji netrpělivě. "Myslíš si, že by Brumbál dovolil, co máme v plánu? Jakmile zjistí, že je Lucius bez magie a ty jsi to jedné, co mu ji může vrátit, už ho nikdy neuvidíš. A sama víš, že tobě důvěřují jen o malinko víc než jemu." 

Ebony seskočila z parapetu a vztekle do něj praštila pěstí. "A tohle má být ta dobrá strana? Co jim sakra dává právo rozhodovat o životě jiných a manipulovat s nimi jako s figurkami na šachovnici?" 

"Protože o tomhle to celé je, Potterová. Copak jsi to ještě nepostřehla? Celá tahle válka je mnohem větší než život jednoho jednotlivce. A Brumbál ji chce vyhrát stejně jako Voldemort. Jsou rizika, která prostě nemůže podstoupit, protože by to mohlo mít fatální dopad na celý průběh války. Někdo ta rozhodnutí dělat musí." 

Ebony ho chvíli nehybně pozorovala. 

"Tak proč potom …?" 

"Já nejsem Brumbál. Vím, něco, co on neví." 

"A to je?" naléhala Ebony. 

"Je správné, že pochybuje o Luciusovi je to had … ten nejkluzčí, jakého vůbec můžeš poznat, i když jsem si jistý, že už jsi měla to potěšení rozpoznat tuhle jeho kvalitu." 

Ebony přikývla. 

"Ale dělá chybu, když nevěří tobě." 

"Ještě před chvilkou jsi o mě sám pohyboval," připomněla mu zmateně, i když bylo vidět, jak ji jeho slova potěšila. 

"Pochyboval jsem o tvých schopnostech, ne o tvé důvěryhodnosti a loajalitě." Snape ještě něco dodal, ale bylo to zamumlané šeptem, takže mu nerozuměla. 

"Co jsi říkal?" 

Snape potřásl hlavou, bylo zjevné, že se nechystá odpovědět. 

Vzápětí sebou trhl a celé jeho tělo ztuhlo, když se jeho pravá ruka sevřela kolem levého předloktí. 

"Seve? Co se děje? Je to … Voldemort?" Ebonyin hlas nesl známky paniky. 

"Neodcházej z domu. A nedělej nic hloupého, dokud se nevrátím." 

Ebony na něj zírala s očima rozšířenýma strachem. 

"V laboratoři mám rozdělaný Vlkodlačí lektvar. Pokud se nevrátím do tří hodin, pokračuj s poslední fází." 

"Seve, počkej!" 

Otočil se na ni s netrpělivým ledovým výrazem. 

"Neříkám to, abych tě poučovala, ale … dávej na sebe pozor." 

Chtěl na ni zavrčet, že to nedělá poprvé, ale v té chvíli pochopil význam té věty předtím. Nebyla to rada … bylo to vyjádření náklonnosti. 

Bylo to oficiální. Nějakým zázrakem se mu povedlo spřátelit se s dcerou svého školního rivala. 

Na světě byl kromě ní jen jediný člověk, kterému důvěřoval tolik jako jí. A ten samý člověk byl až dosud rovněž jediným, kdo kdy vyjádřil obavy o jeho přežití a zdraví, když odcházel na setkání Smrtijedů. Byl to Brumbál. 

A tak místo káravých slov jen přikývl a odešel. 

Ebony zírala na místo, kde před okamžikem stál, ještě notnou chvíli poté, co byl dávno pryč. 
V duchu proklínala Voldemorta, že si na přivolání svých věrných vybral tak nevhodnou chvíli. 

Ve dveřích se objevil Lucius. "Takže odešel? Jako poslušný a věrný Smrtijed?" ušklíbl se. 

Ebony v tu chvíli měla chuť mu jednu vrazit, ale ovládla se. Její hlas zněl chladně, když se na něj otočila. 

"Doufám, že se vrátí brzy. Musíme se dohodnout a provést kouzelnickou přísahu. A rozhodnout, co dál." 

Lucius přikývl. 


Nemohl se dočkat, až bude mít svou magii zpět. A Ebony byla bonus k tomu všemu. 

Zrada Narcissy mu znemožnila pokračovat na straně Voldemorta. A celý tenhle plán mu teď nabízel nejen osvobození od minulých hříchů, ale i možnost získat si pevné místo na straně Pottera a Brumbála po boku další důležité figurky na šachovnici celé války. 


Jediné, co chybělo, bylo dokončení toho pouta mezi ním a Ebony. Věděl, že to nebude snadné a rychlé. Měli toho dost na práci, až se Severus vrátí. 

Vyskytl se však problém. 

Severus se do rána nevrátil. 

-TBC-

Povídku napsala Electra a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.