Povídka 25 - 18. kapitola

25. srpna 2010 v 2:18 |  25
Název: 25

XVI. Oranžová



23. květen 1995 


Luciusově bystré mysli netrvalo dlouho, aby pochopil, na co Snape naráží. 

Spřízněné duše … on a Ebony. 

Ta myšlenka ho děsila. Být tak silně a na tolika úrovních spojených s někým jiným - to by ho činilo příliš zranitelným a nechráněným. 

"To je naprosto absurdní! Chceš snad naznačit, že ona a já …" Jeho hlas se ke konci vytratil a spustil ruku, kterou před okamžikem namířil Ebonyiným směrem. 

Pohlédl na ni. V její tváři bylo něco silného a nečitelného, co … ani nechtěl rozšifrovat. 

"Takže to necítíš?" zeptala se tiše. "To nebyl důvod, proč sis mě našel ve Státech a pozoroval mě?" 

Nikdy pořádně sám nechápal proč. Byl to ten silný pocit někde uvnitř, že ji musí vidět, že jí musí být nablízku, že musí … 

Potlačil náhlou touhu se jí dotknout, aby se ujistil, že je to ona - příčina veškerých jeho problémů. 

"A tohle je důvod, proč jsem ztratil svou magii?" 

Poprvé vypadala Ebony trochu nejistě, jako by se jí nechtělo mluvit o tom, co mělo přijít. 

"Když jsem byla v Bradavicích, tak jsem … když jsme spolu spali, začali jsme proces spojení duší. Ale nedokončili jsme ho. Dokud nebude dokončený, všechny věci, které tohle pouto ovlivňuje, budou nestabilní. Včetně naší magie." 

To znamenalo, že … "Takže jsi na tom stejně jako já?" 

Přikývla. "Přesně tak." 

Lucius znovu vstal. "Pořád to zní směšně! U Salazara! Pocházím z jednoho z nejstarších čistokrevných rodů v celé Evropě a mou spřízněnou duší máš být ty? Potterová? Dcera mudlovs- čarodějky mudlovského původu?" 

Když viděla jak jí v očích zaplál oheň nenávisti a vzteku, došlo mu, že to asi nebylo to nejchytřejší, co mohl říct v dané chvíli. 

Ale bylo sakra těžké myslet, když byla tak blízko, a on už věděl, proč po ji tak chce. 

A fakt, že se s tím nedělo nic dělat, to jen zhoršoval. Neexistoval způsob, jak by mohl bojovat proti polovině vlastní duše. 

"Nejsem pro tebe dost!?" obořila se na něj Ebony. "Byla jsem ti dost dobrá do postele, ale to je všechno!?" 

"Potterová," zabrzdil ji Snape, který se poslední minutu dvě držel stranou. "Myslím, že není třeba zabíhat do osobních podrobností, dokud nebude vyřešena situace, v níž jste se ocitli." 

Lucius na ně oba pohlédl - mnohem klidněji, než se ve skutečnosti cítil. 

"Myslím, že řešení je jednoduché. Dokončíme to spojení, ať už to zahrnuje cokoliv, a problém s naší magií se vyřeší." 

Ebony zavrtěla hlavou. "Zase tak jednoduché to nebude. Musíme domluvit určité … podmínky." 

"Podmínky?" zopakoval skoro nevěřícně. "A jak se chceš dohodnout, Ebony? Jsme na tom oba stejně, jde i o tvou magii." 

A ten úšklebek byl zpět. A Lucius cítil, jak zase tuhne v nepříjemné předtuše. 

"Mýlíš se. Je tu jistý podstatný rozdíl. Já se dokážu bez své magie obejít. Dokážeš to taky?" 

Bylo těžké skrýt překvapení ze své tváře a Lucius poprvé selhal. Oči se mu vzápětí zase zúžily. 

"To je absolutní nesmysl. Potřebuješ magii. Bez ní jsi jen moták. Mudla. Bez ní nejsi nic." 

"Mám dost znalostí mudlovského světa na to, abych se tam mohla usadit natrvalo. Můj nejlepší přítel je z mudlovské rodiny. Můj pokrevní bratr mezi mudly vyrůstal … mám tam dokonce ještě nějaké příbuzné z matčiny strany. Vím, že to nebude snadné, ale vím taky, že to dokážu." 

Zíral na ni. Mluvila tak přesvědčivě, až ho to skoro hypnotizovalo. Možná ji podcenil už tehdy v Bradavicích, ale teď … tentokrát ji podcenil ještě mnohem víc. 

Chtěla zahrát na její city k němu, na jejich minulost a získat ji na svou stranu. To se teď, zvlášť když měla v zádech Snapea, zdálo nemožné. 

"Nechám si zařídit mudlovské doklady, vysvědčení o studiu, doporučení a můžu dělat cokoliv. Můžu být chůva, učitelka literatury - divil by ses, co toho vím o jejich klasice, mohla bych být fotbalistka - tu hru miluju skoro stejně jako famrpál a tady v Anglii je neskutečně populární. Třeba ze mě bude herečka, nebo začnu studovat medicínu. Klidně bych mohla vstoupit do armády. Mám tisíce možností, Luciusi. Tisíce možných budoucností i bez magie." 

Pohlédla mu vážně do očí. "A co máš ty? Oba víme, že s tvou výchovou a přístupem bys mezi nimi nepřežil ani týden." 

"Jak jistě víš, spojení duší musí být dokončeno za upřímného absolutního souhlasu a participace obou stran," připomněl mu Snape. "Není způsob, jak bys k tomu mohl kohokoliv donutit." 

Snape si založil ruce na hrudi. "Je to snadné. Splníš naše podmínky a dostaneš svou magii zpět." 

"Jaké podmínky?" 

"Pomůžeš Harrymu Potterovi zničit Voldemorta a jeho Smrtijedy. Odpřísáhneš věrnost naší straně a Fénixovu řádu. Žádné kličky ani podfuky během války nebo po ní. Za to dostaneš zpátky svou magii a jistotu, že až to všechno skončí, nepůjdeš do Azkabanu," vypočetla Ebony na prstech. 

Luciusovy oči vztekle zaplály, když pohlédl na Snapea. "Ty chceš, aby pomáhal zničit Pána zla? Takže jsi byl zrádce celou dobu, Severusi. Musím uznat, že tohle jsem nečekal." 

Snape byl naprosto nezasažený jeho vztekem. "Měl bys mi děkovat, protože kdybych byl opravdu na straně Temného pána, už bys ho dávno prosil o slitování a plazil se polomrtvý u jeho nohou!" 

"Rozhodnutí je na tobě, Luciusi," pobídla ho Ebony jemně. "Můžeš dostat magii a svobodu." 

Stál tam a zíral na ni a v tu chvíli věděl, že to udělá. Neexistoval způsob, jak by se mohl obejít bez magie. Ta představa byla nepřijatelná. 

A musel dostat JI. 

Protože celou touhle manipulací mu dokázala, že ji Moudrý klobouk před lety zařadil správně. Patřila do Zmijozelu skrz na skrz. Teď víc než kdy dřív. A dokázala také, že je ho hodna. 

Nebylo důležité, kdo byla její matka nebo otec. A i kdyby bylo … pořád to byla sestra Harryho Pottera. A to bude mít po pádu Voldemorta velký zvuk. 

A byl tu i třetí důvod. Byla to ta téměř bolestivá touha v jeho srdci, která rostla čím víc se na ni soustředil, čím víc si ji uvědomoval. Jen jedinkrát v životě se cítil alespoň z části úplný ... a to když byl s ní. Za ta léta, co přišla poté, se naučil žít bez té úplnosti a naplněnosti. 

Ale nebylo to nic příjemného. 

Možná i to byl jeden z důvodů, proč jeho manželství s Narcissou tak selhalo. Nikdy jí nemohl dát, co chtěla, protože se jí nikdy nedokázal odevzdat celý. 

"A tebe," řekl prostě a oči se mu zaleskly. Ebony se pro změnu otřásla. "Budeš se mnou spojená. Úplně ... dokonale. Navždy. Rozhodně nebudeš schopná mě podvést, to je jedna z mých podmínek." Luciusův pohled sklouzl úmyslně k Severusovi. 

Ebony pochopila jeho záměr a potřásla hlavou. "Občas tě opravdu nenávidím." 

"Jen občas?" usmál se téměř spokojeně. 

"Seve, mohl bys … konkretizovat ty podmínky," požádala Severuse a vstala. "Půjdu se projít po domě." 

"Potterová?" zadržel ji Snape ve dveřích. "Víš, kde mám laboratoř?" 

Obrátila se na něj. "Ne …?" 

"Budu rád, když to tak zůstane i po tvé procházce." 

Zavrtěla hlavou a zmizela ve dveřích, Severus se otočil na Luciuse. 

"Dám ti jen jednu radu - dobrou radu, v rámci našeho vřelého přátelství." Ušklíb se přitom termínu. "Přestaň ji urážet. Zrovna teď je jediný člověk, který ti může opravdu pomoct." 

"Dokážu pochopit, že její původ je citlivé téma," připustil Lucius neochotně. 

"Stejně tak její … počestnost!" zasyčel Snape. "Zrovna ty, který jsi byl léta ženatý s jinou ženou a oba víme, že Narcissa nebyla jediná, kdo ti zahříval postel, máš stěží právo ji soudit!" 

Lucius zaťal ruce v pěst. Vztek z porážky, kterou před okamžikem utrpěl, a žárlivost v něm rychle vzplály. Nepamatoval si, kdy naposledy měl tak málo kontroly nad svými emocemi. 

"Takže čekáš, že budu stát nečinně a dívat se, jak ty a ona-" 

Severusova trpělivost zjevně také dosáhla svých hranic. "Ani jsem se jí nedotkl, ty idiote!" zavrčel na něj. 

"Na to, jak se prohlašuješ za mého přítele, o mě nevíš nic! Pro mě to není otázka čisté krve, ale faktu, že jejím otcem byl James Potter! A dalším faktem, který bys možná mohl vzít v úvahu, je to, že mě ženy nikdy nezajímaly. A už vůbec ne sotva dospělé dívky, které by klidně mohly být mou dcerou!" 

Snape už stál přímo před ním a Lucius byl připravený na úder, byl připravený na boj, ale rána nikdy nepřišla. Místo toho se Severusův hlas ztišil do šepotu. 

"Nezasloužíš si ji. A nebýt faktu, že jste spřízněné duše … Může být tím nejlepším, co tě v životě potkalo, ale pokud jí ublížíš, bude tvou nejhorší noční můrou." 

"Bojoval bys se mnou kvůli dceři muže, kterého jsi víc jak dvacet let nenáviděl?" 

Snape, který už byl po svém výbuchu na cestě ke dveřím, se zarazil. "Nemyslel jsem sebe, ale ji. Máš dvě hodiny na rozhodnutí." 

"Není třeba. Souhlasím." Lucius měl pocit, jako by si tím slovem podepsal rozsudek smrti. A přitom to byl jediný způsob, jak mohl zachránit svůj život. 

-TBC-

Povídku napsala Electra a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.