Povídka 25 - 17. kapitola

25. srpna 2010 v 2:10 |  25
Název: 25

XV. Olivová



23. květen 1995 


Ebony a Severus seděli společně u snídaně a Severus dopíjel už třetí hrnek kávy, když se ve dveřích objevil Lucius. 

Vypadal rozhodně lépe než včera, spánek mu očividně prospěl. I když rána na jeho tváři se ještě úplně nezahojila a ani domácí skřítci nebyli schopní uvést většinu jeho oblečení do dokonalosti. 

Ale na tváři měl svůj obvyklý chladný výraz a jeho postoj opět vyzařoval sebevědomí.

Lucius se zarazil ve dveřích a chladně přejel pohledem Ebony se Snapem. 

Snape vypadal po ránu nabručeně jako vždy a fakt, že za sebou všichni měli velice krátkou noc, tomu nepřidal. 

Byly doby, kdy si Lucius sotva všiml, že je někdo jako Severus Snape vůbec na světě. Až Ebony ho přiměla Snapea víc zvažovat … a poznat jeho kvality. Ty byly důvodem, proč vzbudil i pozornost lorda Voldemorta. 

Nikdy nebyli přátelé, Snape se nepřátelil s nikým. Přesto ho Lucius znal. 

A proto nemohl pochopi, co na něm Ebony vidí. 

Poprvé v životě ho opravdu nenáviděl. I kdyby mezi nimi nic nebylo, což vyvracel ten vědoucí pohled, co si vyměňovali právě teď, pořád dala Ebony Snapeovi přednost. 

Potřeboval ho. Jinak by byl už mrtvý. Lucius uměl zabít i bez hůlky. 

Přejel pohledem na Ebony a zarazil se. Vlasy měla rozpuštěné a byla ještě rozcuchanější než obvykle, ale to nezachytilo jeho pozornost. Ne … byl to fakt, že měla na tváři svůj obvyklý úšklebek, když k němu vzhlédla od svého toustu. 

Bylo to dlouho, skoro až příliš dlouho, co ho viděl naposledy, ale pořád znal jeho význam. To se mu rozhodně nezamlouvalo. 

Ten její křivý úsměv koutkem úst, byl vždycky varováním. Snape sice vypadal stejně netečně a nečitelně jako vždy (až na ten pohled s Ebony), ale Lucius se nenechal zmást. Bradavický profesor lektvarů dokázal lhát i Pánovi zla jako nikdo jiný. 

"Dobré ráno, Luciusi, jak jsi se vyspal?" zeptala se ho Ebony. 

"Děkuji za optání," odvětil chladně a vstoupil konečně dovnitř, aby se mohl posadit ke stolu. Okamžitě se po jeho boku objevil skřítek se snídaní. 

"Mohlo to být samozřejmě příjemnější s tebou po mém boku, ale pokud si pamatuji správně, Severusova společnost ti byla příjemnější," pokračoval hladce s pohledem upřeným přímo do jejích očí. 

Ta malá potvora se tím nenechala nijak vykolejit, naopak… ten škleb se ještě rozšířil. 

"Určitě to nebylo tak špatné, že ne?" dráždila ho. "Jsem si jistá, že znáš pár šikovných kouzel, která vyřeší … tvůj problém." 

Snape vstal od stolu a teď už se šklebil i on, sice nepatrně, ale na jindy nehybné tváři to bylo vidět. 

"Mám obavy, že na to Lucius neměl ani pomyšlení, po těch nepříjemných dnech strávených na ulici. A poté, co ho včera v noci málem dostal McNair." Snape na něj pohlédl a Lucius ani na okamžik neuvěřil tomu výrazu upřímného zájmu, který vykouzlil na tváři. 

Čekal, kdy se Snape dostane k tomuhle tématu. Očividně chtěl slyšet, co se opravdu stalo. Lucius rozhodně neměl v úmyslu mu říct pravdu. Neměl už v rukávu moc karet a nemohl riskovat, že Snape, kterého nadále považoval za nepřítele, odhalí jeho slabiny. 

"Asi tě musel překvapit, že ano? Přece jen jsi mistr duelů, který si vždy tak zakládal na své pověsti nejlepšího mezi věrnými pána zla," pokračoval Snape. "A McNair neměl nikdy víc než jen průměrně schopnosti a přesto tě přiměl krvácet. Mimochodem … včera jsem se zapomněl zeptat. Je velice zarážející, že jsi se sám nepokusil zastavit to krvácení. Takové snadné kouzlo..." 

Lucius na něj jen zíral. 
Tohle rozhodně nebylo dobré. 

Snape přece nemohl vědět o jeho problému. A přesto každé jeho slovo … U Salazara! I ty poznámky, co vedla Ebony, naznačovaly opak, pokud je nebral jen jako dvojsmyslné narážky. 

"Má tahle vaše debata nějaký smysl? Nebo mi chcete jen po ránu jen zkazit náladu?" zavrčel a vstal. Nebyl zbabělec a nechtěl utíkat, ale nebyl ani hlupák, aby tu teď zůstal. 

"Ví, než ji ti bez pochyby zkazil fakt, že ses ráno nemohl ani oholit s pomocí magie?" zeptal se Snape téměř pobaveně. 

Lucius si teď už mírně nervózně přejel rukou po několikadenní světlém strništi na bradě. Vzhledem k barvě bylo jen jemným stínem na jeho kůži, ale těžko ho mohl zapřít. Naposledy se holil před několika dny … jako obyčejný mudla břitvou v nějaké levné mudlovské umývárně. Byl to jeden z nejhorších zážitků jeho života. 

Měl vědět, že ten bastard si všimne. 

Teď už se triumf ve Snapeově tváři nedal přehlédnout, a i když Lucius věděl, že by mohl zapírat, už ti nemělo smysl. 

Karty byly na stole … 


"Jak jsi to zjistil?" zeptal se tiše. 

"To je na tom všem to … nejzajímavější," skoro se usmál Snape a pohlédl na Ebony, která se opřela pohodlně ve své židli. 

Nedojedená snídaně ležela před ní na talíři a její oči byly upřené na Luciuse. A ten mizerný úšklebek pořád na místě. 

"Možná by ses mohl posadit. Máme toho hodně co probírat, Luciusi," požádala ho klidně. 

Pozvedl obočí. "Opravdu?" 

"Můžeš mi říct, proč jsi mě léta sledoval?" zeptala se. 

Ta otázka ho překvapila. Měl za to, že zapomněla, a i kdyby ne, co to mělo společného s jeho ztrátou magie? 

"Pamatuju si tě," pokračovala. "Poznala jsem tě. Třeba tenkrát, když jsi mě bránil před Greenem od nás z Akademie. Chci vědět proč." 

"Tohle má něco společného s momentální situací?" zeptal se chladně, protože nebyl připravený ji odpovědět. A už vůbec ne ve společnosti Snapea. 

"Všechno," překvapila ho její odpověď. "Je to stejné, jako důvod, proč jsem se ocitla v minulosti." 

"Nejsem si jistý, čeho chceš tímhle dosáhnout, Ebony-" začal, ale přerušila ho. 

"Chceš svou magii zpět, Luciusi?" 

"Samozřejmě. To je hloupá otázka," odsekl rozladěně. 

"A co jsi pro to ochotný udělat?" 

"Mohla by ses vrátit k tématu? Zatím jsem slyšel jen hromadu otázek. Chci odpovědi, Ebony." 

Chvíli bylo ticho. Ebony si zase vyměnila pohled se Snape a Lucius potlačil touhu vyskočit od stolu a proklít toho umaštěného parchanta impotencí. 

Zaťal ruce v pěst zatímco jím projela vlna žhavé zuřivé bezmoci. Potřeboval svou magii. A brzy. 

"Předpokládám, že je ti známý koncept spřízněných duší. Je to teorie o jedné duši-" začal Snape. 

"- která byla rozdělena a ocitla se v těle dvou kouzelníků, kteří díky tomu sdílejí neobvyklé a velmi silné pouto," dokončil netrpělivě za Snapea. "Co má tohle co dělat s čímkoliv?" 

"Magie chce vždycky ty duše znovu spojit-" Snapeův pohled se teď do něj doslova zavrtával - "i za cenu nebezpečného riskování s časem." 

Luciusově bystré mysli netrvalo dlouho, aby pochopil, na co Snape naráží. 

-TBC-

Povídku napsala Electra a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.