Povídka 25 - 15. kapitola

25. srpna 2010 v 0:55 |  25
Název: 25

XIII. Bíločerná podruhé



23. květen 1995


Ebony šokovaně zalapala po dechu, když se v jejím zorném poli objevil známý Smrtijed a třel si zarudlé čelo, do nějž ho trefila hozená kniha. 

Šok ji ochromil je na okamžik, pak začala v panice couvat zpět ke dveřím. 

Severus si povzdechl a rovněž vstal. 

"Jestli máte v plánu další útěk, mohl bych vám doporučit, abyste s sebou tentokrát vzala svou hůlku," navrhl jí klidným hlasem, jako by právě neobjevila v jeho salónku ukrytého Smrtijeda. 

A pak jí hodil její hůlku. 

Nečekala to a tak dopadla netečně k jejím nohám. Ebony se zarazila a zírala střídavě nejdřív na podlahu a pak do Severusovy tváře. Nebyl schopná přimět se pohlédnout na Luciuse. 

"Pokud byste se přesto rozhodla zůstat, protože by se vám z nějakého pro mě nepochopitelného důvodu mnohem víc zamlouvalo bezpečí mého domu než londýnské ulice hemžící se Smrtijedy a dalšími Voldemortovými přisluhovači-" 

"Myslíš, že jsem tu v bezpečí s ním pod jednou střechou?" Kývla hlavou směrem k Luciusovi a oči se jí zúžily. 

"Neměl jsem ani tušení, že se mě bojíš, Ebony," ozval se Lucius klidně. "Není třeba. Neublížím ti. Přece mě znáš, nebo ne?" 

Ebony mu poprvé pohlédla do očí. "To bylo předtím, než se z tebe stal zabiják malých dětí!" zasyčela na něj pohrdlivě a nenávistně. 

Lucius vykročil kupředu, ale Snape se mu postavil do cesty. "Rozhoduj se pečlivě, Luciusi … starý příteli. Jeden špatný krok a bude z tebe znovu lovná zvěř." 

Lucius zaváhal, ale nakonec se zastavil. "Myslíš si, že ji můžeš hlídat donekonečna? Ona nakonec sama přijde za mnou." 

"Donekonečna?" zopakoval Severus a ignoroval zbytek jeho poznámky. "Ne, to ne, ale dokud je pod mou střechou, bude mít mou ochranu. Stejně jako ty. Takže přemýšlej, co si můžeš dovolit riskovat." 

Severus se obrátil a došel až k Ebony. "Pojď se mnou," vyzval ji, zatímco je Lucius oba sledoval s těžkou skrývanou žárlivostí a vztekem. 

Severus se ještě ve dveřích zarazil. 

"Binky!" Skřítek se opět objevil v salónku. 

"Doprovoď Luciuse do jedné z volných ložnic a postarej se o něj." 


;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;; 

Ebony byla zmatená a hlavou jí vířily tisíce otázek. 

Minuli její ložnici a zastavili až u pokoje na konci chodby. 

Snape otevřel za pomoci hůlky dveře a postrčil ji před sebou dovnitř. 

Ebony přejela celou ložnici rychlým pohledem. Největší část místnosti zabírala velká postel. Byla tam i šatní skříň a malý noční stolek s lampou. Ebony zahlédla titul jednoho z časopisů rozložených kolem ní - Tajemství lektvarů. 

Buď Snape svoje hosty zásoboval svou oblíbenou četbou, anebo … byla právě v jeho ložnici. 

Obrátila se na něj. A zalapala po dechu. Zatímco zkoumala své okolí, Snape se očividně převlékl do úboru na spaní. /AN: Nechtěla jsem to specifikovat. Návrhy?/ 

"Vlezte tam," kývl hlavou směrem k posteli. 

"Ale-" zaváhala. 

Snape zabručel. "Tenhle pokoj je nejbezpečnější v domě. Je skoro nemožné se do něj dostat bez mého svolení," vysvětlil jí unaveně a rozladěně. 

Ebony pomalu přikývla a opatrně vklouzla pod přikrývku na zjevně nepoužívána straně postele. Zachumlala se až po bradu a ztuhle ležela, zatímco ji Snape napodobil. 

Zjevně vycítil její obavy, protože si znovu povzdechl. 

"Ujišťuji vás, že nemusíte mít obavy o svou počestnost, slečno Potterová. Nejste můj typ." 

Bylo to lepší, než kdyby se o něco pokusil, ale zase ji to … urazilo. Nebyl sice žádná kráska, ale … 

"Chápu … moc ošklivá a hloupá," zabručela pro změnu ona. 

"To není otázka vzhledu ani inteligence," ujistil ji Snape netrpělivě, "… i když musím uznat, že vše stupidita a nezodpovědné chování nepatří mezi nic, co bych vyhledával. Je to prostá otázka pohlaví." 

Chvíli bylo ticho. Ebony cítila, jak se napětí v jejím těle, téměř proti její vůli, uvolňuje. 

"Aha." 

Snape se jen ušklíbl. Zase bylo chvíli ticho. Snape se pokoušel usnout a Ebony nevěděla, co říct. A pak si uvědomila, že ji Severus zachránil, a ona mu ještě ni neprojevila svou vděčnost. 

"Chtěla bych ti - vám poděkovat, Se - profesore Snape," vykoktala. 

"U Merlina!" zaklela vzápětí. "Opravdu trváš na tom pitomém vykání?" 

"Jsem ochotný o tom uvažovat, pokud okamžitě zmlknete a dovolíte mi nějaký spánek." 

Ebonyino mlčení vydrželo další dvě minuty, během nichž Snape už skoro usnul. Zavrtěla se. A pak … 

"Myslela jsem, že je na Voldemortově straně. Proč po něm teď jde?" 

"Je to dlouhý příběh. Zjednodušeně řečeno … pokusil se ho zradit a to není věc, kterou by Temný pán odpouštěl," odtušil Severus suše. 

A Ebony si v té chvíli uvědomila, že kdyby něco selhalo, Severus by se ocitl ve stejné situaci. 

"Nenajdou ho tady?" 

"Pán zla ho nakonec najde všude," odvětil Snape. 

"Tak proč jsi ho nevyhodil? Voldemortovi se nebude líbit, že jsi mu pomohl. A kdyby to zjistil…" 

Severus se otočil na bok, aby jí mohl vidět alespoň zčásti do tváře, ale její výraz byl nečitelný. 

"Nepřežil by do zítřka," odpověděl jí a snažil se odhadnout její reakci. "Ten Smrtijed, se kterým jste měla tu čest se setkat dnes v noci, hledal původně jeho. Díky jeho Zmanení zla ho Voldemort může najít kdekoliv. Navíc má na své stopě vlkodlaky a McNairovi se povedlo prolít jeho krev, což je pro ty stvůry žhavá stopa." 

"Hodně kvůli němu riskuješ," řekla tiše. 

Chvíli se zdálo, jako by Luciuse litovala, a v tu další, jako by na něj měla vztek. Snape jí ten zmatek nezáviděl. 

"Můj dům a okruh jednoho kilometru kolem je posetý silnými ochrannými kouzly a samotné sídlo je pod kouzlem Fidelius," vysvětlil jí. 

"Ani Grimmauldovo námětí nemá tak dobrou ochranu," vydechla překvapeně. 

"Tenhle dům má bohužel historii. Nepříjemnou historii." 

"A to je?" 

Snape si povzdechl. Opravdu už na tohle neměl sílu. 

"Znáte to přísloví, které mudlové často říkají o zvědavosti? Platí i v našem světě." 

"Já nejsem kočka," namítla napůl pobaveně. 

"Ne, zato jste nesnesitelný spratek … jako váš bratr." 

To ji skoro rozesmálo. "Takže mi to neřekneš?" 

"Jdi spát, Ebony." Znělo to téměř jako prosba. A bylo to poprvé, co ji oslovil křestním jménem od chvíle, kdy opustila minulost. "Promluvíme si ráno." 

Usmála se. Tak příjemně jí to zahřálo u srdce. Ne všechno se úplně změnilo. 

A taky pochopila, že je čas jít spát. 

"Dobrou noc, Seve," popřála mu a vůbec jí nevadilo, že jí neodpověděl. 


;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;; 


Lucius ležel natažený na posteli a zíral do stropu. V ruce si rozčileně pohrával se svou hůlkou. 

Měl Snapea přinejmenším proklít za to, jak s ním jednal. A pak si ještě dovolil postavit se mezi něj a Ebony. 

Ten slizký umaštěný bastard ji nejspíš chtěl pro sebe. Byl to přece jen rozdíl, když nebyl o čtyři roky starší, ale o dvacet mladší. 

Měl ho proklít … U Salazara! Už měl být dávno na kontinentě, v jiné zemi. 

Znovu si povzdechl. Myšlenky na Ebony mu teď alespoň trochu pomohly na kratičkou chvíli odvést pozornost od mnohem palčivějších problémů. 

Znovu otočil hůlku v prstech a pak ji vztekle odhodil někam do tmy. Nepotřeboval ji. 

Nemohl se s její pomocí přemístit. Nemohl s ní proklít Snapea. Nemohl vtrhnout do jeho ložnice a vzít si Ebony. 

Nemohl nic. 

Jeho magie totiž byla pryč.

-TBC-

Povídku napsala Electra a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.