Povídka 25 - 13. kapitola

25. srpna 2010 v 0:44 |  25
Název: 25

XI. Černobílá podruhé 



Nemohla potlačit chvění. A nebylo to z chladu … noc byla teplá a suchá. 

Severus měl pravdu, prolétlo jí hlavou. Jsem pitomá. 

To ale nijak neřešilo její problém. 

Pohlédla vyděšeně do tváře opilého muže naproti ní a povzdechla si. Neměla ani tušení, jak se z tohohle dostane. 

Mohla ho omráčit … nebo uspat … nebo dokonce i zranit jediným kouzlem - kdyby nenechala ležet hůlku na nočním stolku ve své ložnici, když utíkala. A u Merlina … nedostala se daleko. 

Téměř živě viděla, jak Severus protáčí oči v sloup nad její stupiditou. 

Ale nebyl tu. Byla sama. A neměla moc času něco plánovat. Jednala rychle. Všechno, co věděla, bylo, že musím utéct. Věděla, že brzy by už neměla šanci. 

Chtěla jen vědět PROČ. A oni jí to nechtěli říct. Tak se musela zeptat jinde. Neměla ani tušení kde, ale byla rozhodnutá, že až bude dost daleko od Grimmauldova náměstí, bude o tom moc zauvažovat. 

Muž znovu mluvil; jeho dech opojený levný kořalkou přiměl její žaludek k nepříjemnému obratu. 

"Tak kolik chceš, pusinko?" 

"Já nejsem .. spletl jste se. Nejsem prostitutka," namítla rychle a pokusila se v zoufalství o nemožné … projít zdí, která ji tlačila do zad. 

"Hm…" protáhl muž spokojeně. "To je ještě lepší, protože stejně nemám peníze. Takhle si spolu budeme moct pohrát jen tak." 

"Nechte mě být!" Pokusila se osvobodit, ale sevření na její paži bylo příliš pevné. Mužova volná ruka sklouzla k zapínání jejího pláště. 

Znovu proklínala fakt, že se ještě nebyla schopná přemísťovat. 

"Hmm … hmmm…" mumlal si spokojeně. "Vždycky jsem měl rád ženský, co se umějí oblíkat extravagantně." 

"Nesahejte na mě! Nechtě mě!" 

"Nebraň se mi, kočičko, uvidíš, že se ti to nakonec bude moc-" 

"Avada kedavra!" Ebony vytřeštila oči, když se mudla v půli pohybu i řeči skácel k zemi. Vzápětí s instinktivně vrhla za ním. Omračovací kletba narazila do zdi. 

"Pěkné … opravdu. Ale jak dlouho myslíš, že se ti tohle bude dařit, hm? Jak rychle se dokážeš uhýbat?" 

Tvář, která na ní zírala jí nebyla vůbec povědomá, ale to nebylo důležité. Důležité bylo, že to byl kouzelník a že jí chtěl ublížit. 

Další kletba, které překulením unikla jen o vlásek. 

"Neodpovíš mi? Škoda. Asi nejsi moc chytrá, co? Ale že se ptám... Jenom hlupák si vyrazí večer na procházku mezi mudly oblečený jako jeden z nás, i když ho hledá každý Smrtijed v Británii. Můj pán bude velmi potěšen, to mi věř." Jeho slova doprovodil spokojený úsměv. Ebony se znovu překulila a vzápětí vyjekla, když následující kletba zapálila její plášť. Za pobaveného smíchu toho Smrtijeda se svíjela na zemi a snažila se ho zbavit. 

"Neměl jsem ani tušení, že umíte být tak zábavná," poznamenal. "Buďte si jistá, že to Temný pán ocení." 

Ebony prudce oddechovala a zápach spálené látky naplnil její nos. Rozkašlala se a věděla, že je konec Neměla už sílu dál bojovat. Prohrála. 

Ani nezvedla hlavu, když vycítila, že se chystá další kletba. 

"Avada kedavra!" 

Nečekala to. Myslela si, že ji chtěl živou. No, dobrá … to byl dalších z jejích problémů, jak by neopomněl poznamenat Severus, fakt, že myslela... A teď za to zaplatí životem, který z ní každou chvíli unikne, jakmile jí zaplaví to zelené světlo smrtící kletby a … a už nebude mít čas zjistit, od čeho byl ten zvuk tupého nárazu, který právě zaslechla. 

;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;; 


"Eby! Sakra, snad není…" 

"Nejspíš omdlela. To by jí bylo podobné. Nechá se svou hloupostí a nedostatkem zodpovědnosti přivést do nebezpečí a když jí zachráníte, místo vyjádření díků omdlí," poznamenal suše Snape. 

Klečící Tony spolkl vlastní peprnou odpověď a sklouzl pohledem od Ebony na tělo mrtvého Smtijeda ležící kousek od nich. 

"Zabil jste ho," poznamenal, jako by si teprve teď uvědomil, co se stalo. 

"Dokonalý postřeh. Nečekal jsem, že si všimnete. Možná jste očekával, že mu naplácám a pošlu ho zpátky za jeho pánem," zabručel Snape jedovatě. 

Tony přejel pohledem na další mrtvolu … zdálo se, že je to mudla. 

"Toho jste nezabil vy, že ne?" zeptal se nejistě a znovu se sklonil ke své nejlepší přítelkyni, aby jí mohl vzít do náruče. 

Snape jen protočil oči v sloup. Vykročil kupředu, směrem k oběma tělům, ale ruka na jeho paži ho zadržela. 

"Postarejte se o Eby," požádal ho Evan a hleděl přitom Snapeovi přímo do očí. "Já to tu … vyčistím." 

"Vezměte s sebou toho …hlupáka." Snape kývl hlavou směrem k Tonymu. "Než je začnou oba postrádat. Nemusí vědět, že je do toho zapletený." 

Tony zachytil jeho slova. "Hej! Myslel jsem, že půjdu s váma," ozval se nesouhlasně. 

"Uděláte přesně, co vám řeknu. Nemáte ani autoritu, ani čas klást si nějaké podmínky," zadržel jeho protesty Snape nesmlouvavě. 

Mávl hůlkou a Ebonyino bezvědomé tělo opustilo Tonyho náruč. Jak se otáčela ve vzduchu, její hlava jemně zabrousila o zeď. Tony se zamračil. 

"Buďte opatrný," napomenul Snapea nespokojeně. 

"Pokud máte obavu, že bych snad mohl její mozku způsobit nějakou trvalou újmu, myslím, že je to zbytečná starost. Těžko by mohla dosáhnout větší stupidity, než kterou nyní předvádí." 

Tony se zamračil ještě víc, zatímco Evan se jen pobaveně ušklíbl. 

Podle jeho pozorování, Snape mohl tisíckrát Ebony urazit, tisíckrát se mohl tvářit, že je mu úplně ukradené, co s ní bude, ale to byla jen slova. Jako bystrozor se naučil, že to, co se u muže opravdu počítá, jsou činy. A ty u Snapea mluvily o něčem jiném - jako třeba ten, který právě zachránil Ebony život. 

"Tady … nezapomeňte její hůlku," obrátil se ještě na Snapea a hodil po něm několik palců ebenového dřeva. Profesor hůlku elegantně zachytil a uložil ji do záhybů svého pláště. 

A pak, aniž by se rozloučil, bez jediného slova, zato s hlasitým prásk, on i Ebony byli pryč. 

Tony se otočil na Evana, na tváři pořád nespokojený výraz. 

"Ten chlap … nevím, jestli se ho mám bát, nebo …" 

Evan se zašklebil. "Měl bys být rád, že je na naší straně."

;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;; 

Zatímco Potterová spala - ne, že by dělala něco jiného od chvíle, kdy ji Snape přivedl do svého domu - profesor si vařil silnou kávu a usadil se s ní u stolu v kuchyni. 

Už teď litoval, že se vůbec rozhodl té mrňavé hloupé huse pomoct. Byla dost hloupá na to, aby utekla z Grimmauldova náměstí uprostřed noci a bez hůlky, tak měla čelit následkům své bezstarostnosti a stupidity. 

Ale když za ním přišli její dva ochránci … prostě nějak nedokázal říct ne. A teď spala v jedné z několika neudržovaných ložnic pro hosty v jeho starém nenáviděném rodinném sídle. Severus věděl, že se jí hned tak nezbaví. 

Trhl sebou, když s vedle jeho židle zničehonic objevil domácí skřítek. 

"Binky se omlouvá za vyrušení, pane. Binky přišel pánovi oznámit, že u dveří je návštěvník. Nechce říct Binkymu své jméno a Binky si všiml, že je ve velmi špatném stavu, pane." 

Snape zasténal. Zrovna teď mě sto chutí poslat do záhrobí kohokoliv, kdo se odvážil objevit na jeho prahu. I kdyby to byl samotný Voldemort nebo Brumbál. 

Možná neměl pokoušet osud a pak by se snad vyhnul katastrofě, která následovala. 

U dveří stál zakrvácený a špinavý a k smrti vyčerpaný Lucius Malfoy. 

-TBC-

Povídku napsala Electra a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.