Povídka 25 - 11. kapitola

25. srpna 2010 v 0:23 |  25
Název: 25

IX. Šedá



16. květen 1995 

Evan se opřel o zeď vedle dveří a zhluboka těžce vydechl. 

Bolelo ho, když s ním od chvíle, co jí řekl, že znal pravdu celou dobu, nepromluvila jediné slovo. Zamkla se v ložnici, kterou jí ukázal, když ji přivedl ten strážce. A on nevěděl, co jí říct. 

Koho zajímalo, jakou měla krev? Pořád byla jeho sestra. A pořád ji jako takovou miloval. Byla posledním, co zbylo z jeho rodiny. 

A ztratil ji. 

Ona teď měla Pottera. Vlastní krev. Své dvojče, bratra. A jemu nezůstalo nic. 

Bolelo to… ale pořád měl své povinnosti. 

Vrátil se do jídelny, kde byl pořád shromážděný rokující Fénixův řád. Pottera nikdo neviděl hodiny, ale to jim nebránilo, aby se dál dohadovali o jeho životě. A rozhodovali za něj. A teď zjevně i o Ebony. 

Evan nebyl jediný komu to vadilo. Když dorazil a usadil na volnou židli vedle Tonyho, věnoval mu mladík nesouhlasný pohled. Anthony Clarke a Ebony byli nejlepší přátelé už do věku pěti let. A už do té doby spolu lítali v každém maléru, který se v okolí vyskytl. 

Evan obrátil svůj pohled na probíhající debatu. U slova byl očividně jeden ze těch Weasleyových chlapců. Fred nebo Georgie, Evan si nebyl jistý a pochyboval, že je většina členů Řádu dokáže odlišit. 

Neznatelně si povzdechl. Bude to zjevně ještě dlouhá noc. 

;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;; 


"Ebony se dostala do minulosti, aby tam něco změnila - to ještě chápu. Ale co znamenaly ty řeči o obraceči času a věštbě a spřízněných duších?" 

Ron vrtěl hlavou na tváři měl svůj známý nechápavý výraz. Než stihl kdokoliv ze starších členů Fénixova řádu odpovědět, ozvala se Hermiona. 

"Když jsme při Historii kouzel probírali vztahy, pouta a podobné tradice, hodně jsem si o tom našla. Podle toho, co říkal ten Strážce, Ebony měla tady někde svou spřízněnou duši," začal Hermiona svým "profesorským tónem", jak mu Harry s Ronem přezdívali. 

"Je to hodně starý koncept, který hovoří o chybě, při které dojde, když se duše stává součástí živé bytosti. Někdy se stane chyba a duše je rozdělena. Osoby, které mají části téhle duše jsou spřízněné a potřebují jeden druhého, aby se cítili úplní. Jsou to ta nejpevnější a nejsilnější, nejtrvalejší pouta jaká kouzelnický nebo mudlovský svět zná, protože pouto na úrovni duší se jinak vytvořit nedá. A duše ovlivňuje životní energii a u nás kouzelníků i magii, a pak také naše srdce a pocity. Jsou teorie, které tvrdí, že magie dělá vše proto, aby tyhle chyby napravila a spřízněné duše zase sjednotila. V našem i mudlovském světě. Ale někdy jsou překážky příliš velké a pak je třeba větší zásah." 

"Jako třeba vyslat někoho na poučnou cestu minulostí," přidal Brumbál. 

"A co ten zbytek - věštba a tak?" zajímal se dál Ron. 

"Myslím, že se mi ji na žádost profesora Brumbála povedlo interpretovat," ozvala se znovu hrdě Hermiona. 

"/Cesta časem a život, který nebyl ztracený, jeho tvář změnily/," zarecitovala. "To je narážka na to, jak jsme s Harrym použili obraceč času ve třetím ročníku a zachránili Siriuse. Tím se změnila linie času, protože Sirius měl podle všech zákonů kauzality zemřít." 

Hermiona vrhla na Siriuse omluvný pohled, ale ten jen mávl rukou a pobídl ji, aby pokračovala. 

"/Minulost musí se změnit, aby budoucnost spojit mohla, co nemělo být nikdy rozděleno./ Tohle je jasná narážka na spřízněné duše. Ebony byla poslána, aby změnila minulost a tím umožnila její spojení s Luciusem Malfoyem v budoucnosti. Tomu odpovídá i ta další věta - /Dvě duše jednou se stanou, poprvé v minulosti setkají se, aby se v budoucnosti najít mohli./" 

Hermiona se na chvíli odmlčela. "Ta poslední část se, myslím, zdála nejkonkrétnější. /Ten, který po pravici Temného pána stojí/ - to je Lucius Malfoy. A potom - /jeho zkázu přinese, když se spojí se s krví toho, který může jeho pána porazit./ To znamená s Harryho krví, a jak teď konečně víme, Ebony je Harryho dvojče." 

"Je tady zmínka i o Malfoyově touze se s námi spojit, aby se mohl pomstít. /Na křídlech pomsty, na vlně z minulosti, láska dvacet pět let odmítaná, znovu si najde cestu./ To taky znamená, že Ebony a Malfoy … že budou zase spolu." 

"Výborná práce, děkuji ti, Hermiono," pochválil ji Brumbál spokojeně a Hermiona zčervenala směsicí skromnosti a pýchy. 

"Můžeme se jen dohadovat, jakou překážku způsobilo Siriusovo přežití ve vztahu Ebony a Luciusem Malfoyem," pokračoval Brumbál vážně. 

"Co by bylo jiné, kdyby Sirius dokonce dvakrát neunikl smrti? Mě samotnému na mysl přišla pouze smrt Bellatrix na odboru záhad a Luciusův útěk - jak víte byl Malfoy jediným ze Smrtijedů, který tam unikl spravedlnosti," připomněl jim. 

"Od té chvíle se Malfoy dostal mnohem blíž k Voldemortovi a jeho šílenství. Zase můžeme jen hádat, jak by to vypadalo, kdyby Bellatrix přežila, ale nejspíš by byla na Luciusově místě ona a pro Malfoye by potom bylo snazší se od Voldemorta odpoutat. Možná by nebyl zachráněn Voldemortem, ale chycen se zbytkem Smrtijedů, a čas strávený v Azkabanu by mu dal lekci. Ale jsou to, jak jsem řekl, jen dohady." 

"Ale Malfoy se rozhodl s námi spojit ještě předtím, než Ebony změnila minulost, takže to nemohl být výsledek její cesty," ozval se Remus Lupin. 

"Luciusovy úmysly jsou diskutabilní. Jak nám popsal tady Evan, rozhodně neměl v úmyslu připojit se k naší věci, šlo mu pouze o Voldemortův konec," připomněl jim Brumbál. 

"Přesně tak. Jak znám toho bastarda, pomohl by nám odstranit svého pána, by se mohl dostat na jeho místo," zavrčel Sírius. 

"A vy myslíte, že teď to bude jiné? Kvůli Ebony?" zeptala se Molly Weasleyová. 

"Rozhodně se pořád musíme mít před ním na pozoru. Mám silné pohybnosti o tom, že by zrovna Malfoy povolil jen kvůli nějakému hloupému milostnému pobláznění," varoval Pošuk Moody. "A té Potterové bych taky moc nevěřil." 

"Pravda je, že ta věštba hovoří o tom, že budou spolu, ale není dáno, na čí straně," připustila zamyšleně McGonagallová. 

"Přesně tak. A spíš uvěřím, že se ta holka nechá ošálit Malfoyem k tomu, aby ho poslušně následovala, než že by ho přesvědčila, aby se k nám přidal," souhlasil Moody. "Proto si myslím, že bude lepší, když jí neřekneme nic o věštbě ani Malfoyovi." 

"Tohle můžete říct jen proto, že ji neznáte!" utrhl se na něj Tony, kterému zjevně došla trpělivost. 

"Možná je jak říkáte mladá a možná toho hajzla opravdu miluje, ale pořád je to Ebony. Znám ji líp než kdokoliv z vás a vím, že by nikdy nezradila svoje zásady. Znám ji jako holku, která se klidně bez zaváhání poprala s o hlavu vyšším a o pár let starším klukem jen proto, že si dělal legraci z mýho mudlovskýho původu. A stejně tak bránila další." Tony vstal a dokonce se třásl vzteky. 

"A teď mě chcete přesvědčit, že by se k tomuhle všemu obrátila zády, jenom kvůli němu?! To nikdy neudělá! Má právo znát pravdu. Nemůžete jí lhát." 

"Jen se uklidni, mladíku. Chápu, že se zlobíš, ale jsme ve válce. Nemůžeme riskovat. Neměl bys zapomínat, že jsou tu mnohem důležitější věci, než milostné záležitosti tvé přítelkyně," odvětil Moody. 

"A vy byste něm zapomínat, proč se tahle mizerná válka bojuje!" odsekl mu Tony a vztekle opustil jídelnu. 

Chvíli bylo ticho. Pak se Evan zvedl a pohlédl na Brumbála. 

"Jestli jí neřeknete pravdu, půjde si sama hledat jinam. A po tom večerním článku, bude každý Smrtijed vědět, co je zač. Myslím, že než to, co by Ebony udělala nebo neudělala pro Luciuse Malfoy, je mnohem důležitější, co by Harry Potter udělal pro svou sestru." 

;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;; 

"Ebony? Prosím, otevři mi. Tady je Harry … tvůj bratr." 

;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;;; 

Chtěl, abych ti to ukázal. Prý bys to měla vidět. 

Ebony pohlédla na myslánku, zatímco jí v hlavě zněla Harryho slova. 

Uvnitř plavalo několik vzpomínek. Severusových vzpomínek. Poslal je po Harrym, aby jí ukázal nynější tvář Luciuse Malfoye. 

Nebyla si jistá, jestli ji chce znát. 

Pohlédla na Harryho, který postával trpělivě stranou a upřeně ji sledoval. 

"Budu tady," slíbil jí, když viděl její výraz a strach. A i když ho znala teprve pár minut, nečekaně ji to uklidnilo. 

Naposledy jemně zaváhala a pak se odhodlaně ponořila do myslánky. 

Když se po čas zase vynořila, Harry stál u ní. Objal ji bez slova. Neplakala. Nezasloužil si jedinou její slzu. Malfoy ne. Mohla by plakat pro Luciuse, ale ten zjevně odešel ve chvíli, kdy zmizela z jeho života. Malfoy si zasloužil jen nenávist. 

A ona se snažila ho nenávidět. Nebylo to snadné. Ale ty obrazy utrpení, bolesti a hrůzy, které byly jeho dílem, a které teď byly uložené hluboko v její mysli, tomu pomáhaly. 

"Kde je Severus?" zeptala se po chvíli tiše. 

"Odešel. Nechtěl s tebou mluvit." 

"Ty jsi taky nechtěl," podotkla tiše. 

"Ale změnil jsem názor." Mírně se odtáhl, aby jí mohl hledět do očí. "Nechci ti ublížit. Hrozně se bojím, že něco řeknu nebo udělám špatně, že nebudu dost dobrý, že mě budeš nenávidět, že se mnou nebudeš chtít mít nic společného, že-" 

Ebony mu položila prst na rty, aby ho umlčela. "Nemusíš dělat nic. To je rodina. Nehledě na to, co uděláš nebo neuděláš, tak rodina se nikdy nemění. Stejně jako Evan bude pořád můj bratra, i teď, když vím, že nemá stejnou krev, stejně tak ty budeš pořád můj bratr teď, když vím, že ty ji máš." 

Dlouho tak stáli spolu v objetí. Nakonec se Harry zase odtáhl. 

"Myslím, že Snape … myslím, že jsi mu scházela. Když se změnila minulost a on si vzpomněl, že tě zná - on … dělá špeha ve Voldemortových řadách. Odešel od něj a přidal se k Brumbálovi." 

A v tu chvíli Ebony věděla, že se opravdu nikdy neměla vracet. Nic jí tu nečekalo. 

Jen Harry … A jak mu mohla říct, že to nestačí. Dvojčata přece společně sdílela cosi jako speciální pouto. Tak proč se s Harrym necítila tak úplná jako s Luciusem? 

Bylo to jako velké prázdné místo v její vlastní duši, o kterém nevěděla, že existuje, dokud nepoznala, jaké to je ho zaplnit. Dokud ho nezaplnil Lucius. 

Jenže to vše bylo pryč … stejně jako Lucius. 

A toho, kdo teď byl na jeho místě … nemohla nikdy vpustit do svého srdce. I když to byla ona, kdo ho stvořil. 

-TBC-

Povídku napsala Electra a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.