Povídka 25 - 1. kapitola

24. srpna 2010 v 22:58 |  25
Název: 25

I. Modrá

Po menší modré turbulenci ji čekají jiskřivé modré oči.


29. září 1970


Konečně tunel končil, oči už jí bolely z modrého světla a motala se jí hlava z té cesty. Obešla ji mírná nevolnost, když ji turbulence modrého světla vyplivla na pevnou zem a všechno zablikalo … a zhaslo. Se zasténáním se odvážila otevřít oči. 

Viděla nad sebou jen klenutou zeď připomínající strop nějaké starobylé věže a slyšela kolem sebe tichý sotva znatelný šepot. A pak se v jejím zorném poli objevila tvář. Byla to tvář letitého muže s dlouhými bílými vlasy a stejně bílým dlouhým plnovousem. 

Měl dobrácké modré oči plné jiskřiček, které ji pozorovaly zpoza clony půlměsícových brýlí s bystrostí a pronikavostí, které by nikdy nespojovala s tak vrásčitou tváří. 

Ta tvář jí byla mimochodem povědomá. Ale ne, to přece nemohl být ... 

"Aberforthe?" vyslovila nejistě. 

Ten muž ji po tom oslovení věnoval zvláštní pohled, který ji přesvědčil o tom, že tohle není její kmotr. Pak se usmál a pomohl jí na nohy. 

"Neznám mnoho mužů tohohle jména, mladá dámo, a proto předpokládám, že máte na mysli mého bratra, když ho zmiňujete," prohlásil přitom. "Jsem Albus Brumbál." 

"Vy jste bratr profesora Grinche ... eh … Brumbála?" podivila se překvapeně. Jakožto jeho kmotřenka měla jako jedna z mála lidí v Atlantě privilegium znát i profesorovo pravé jméno. 

I Brumbál byl překvapený. "Profesora? Pokud si pamatuji naposledy si můj bratr vydělával na živobytí podle jiných poněkud pochybnými obchody s lektvary a barmanstvím v jedné místní špeluňce." Znovu na ni pohlédl s novým zájmem a zdálo se, že o něčem přemýšlí. 

Ebonyin nepříjemný pocit, že něco není v pořádku, vzrostl. 

No jistě, že něco nebylo v pořádku! Neměla ni tušení, jak se ocitla v kanceláři profesorova bratra ... A co to mělo znamenat - barman a pohybný obchodník s lektvary? 

Profesor Grinch měl sice mírně pochybnou a ne zrovna ideální pověst, ale to bylo v minulosti, v Británii, a dnes byl ... 

Ztuhla hrůzou a skoro se bála položit další otázku. "Který je dnes rok?" 

Brumbálovi její otázka nepřišla banální, naopak. 

"Výborně," pochválil ji. 

S úsměvem jí nabídl křeslo u svého stolu a sám se posadil za jeho desku. 

"Vidím, že jste dospěla ke stejnému závěru. I já jsem začal mít toto tušení, zvláště po vašem efektním příchodu. Hádáte správně, že jste se ocitla v jiném čase. Z vašich slov bych odhadoval, že v minulosti. A jelikož je dnes rok 1970, tak jste se dostala o-" 

"Dvacet pět let," odvětila tiše a její hlas zněl, jako by se smiřovala s rozsudkem. Takže tu opravdu něco nebylo v pořádku. Něco velkého. 

xxxxxxxxxx

"Oznámím tedy dnes při večeři tvůj pobyt tady v Bradavicích. To, že jsi dorazila až po začátku semestru kvůli problematické nemoci, která tě upoutala na lůžko, a že jsi byla za dohledu profesorského sboru zařazena do Zmijozelu." 

Brumbál přejel pohledem z Ebony na zbytek profesorů. Ředitelka Zmijozelské koleje Ariel Blackmoorová vypadala docela potěšeně, že nepříliš početná Zmijozelská kolej získá další studentku. Posledních několik let sice pravidelně stoupal počet studentů zařazovaných do její koleje, ale nebylo to nic proti "starým dobrým časům." 

Ostatní profesoři se tvářili neutrálně. Snad jen Minerva McGonagalová, která stála v čele Nebelvíru a byla také zástupkyní ředitele, ji sledovala pochybovačným pohledem. 

"Předpokládám, že vás někdo poučil o nebezpečnosti vaší situace. Přestože nejste z Británie a nemáte tady v Bradavicích tudíž žádné vazby, každý váš čin může znamenat změnu historie, která by mohla mít katastrofální dopad na budoucnost," připomněla jí ostře a oči za hranatými brýlemi jí věnovaly tvrdý pohled. 

"Za žádných okolností byste také neměla mluvit o budoucnosti s kýmkoliv z profesorů nebo studentů. Znalost budoucnosti není vždy dobrá věc." 

"Jistě, paní profesorko," odvětila Ebony tiše. 

McGonagallová s pevně staženými přísnými rty a dokonale sepnutými vlasy jí nebyla sympatická, už proto, že Ebony se nikdy tak bezchybně upravený účes nepovede. (A i kdyby ano, stejně by nevydržel.) A její tón byl až příliš káravý na to, že Ebony ještě nic neprovedla. 

Nemohla za to, že se zničehonic objevil modrý vír, který ji nasál a vyplivl v minulosti daleko od domova, osamělou a bez kohokoliv známého nablízku. Rozhodně to nebylo fér. A k tomu musela začínat znovu celý sedmý ročník, protože se dostala na začátek roku. 

-TBC-

Povídku napsala Electra a já si ji nijak nepřivlastňuji.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.